Milá Lili,

děkujeme za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Mezilidské vztahy bývají složité a dokážou způsobit nejedno trápení. Píšeš, že se svou kamarádkou kamarádíš už devátým rokem a nejspíš jste se tedy už skamarádily zhruba někdy v první, druhé třídě. Je to opravdu dlouhá doba, za kterou jste se obě hodně změnily, dospěly jste a našly jste si nové zájmy. Změny jsou nevyhnutelné, ale chápu, že to zamrzí, když jste se takovým způsobem odloučily. To ale neznamená, že už dál nejste nebo nemůžete být kamarádky.

Co takhle si s kamarádkou o všem popovídat? Můžeš jí při té příležitosti říct, že tě trápí, když už se spolu nebavíte tolik jako dřív, a že bys ráda, abyste se občas víděly, něco spolu podnikly... Možná by ti mohlo pomoct napsat kamarádce dopis, který jí ale nemusíš dávat. Jenom si tak ujasníš myšlenky a vypíšeš se z toho, co tě trápí.

Zamysli se nad tím, co ty děláš pro vaše přátelství. Čekáš, až za tebou kamarádka přijde a bude si tě všímat, nebo jsi to ty, kdo píše první, začíná rozhovor, hledá témata k povídání atd.? Někdy je potřeba být trochu akční. Často se stačí usmát, a říct: "Ahoj, jak se máš?" nebo třeba popřát štěstí před zápasem, říct něco milého... Občas je těžké hledat témata ke konverzaci, ale co se jí třeba zeptat na její koníčky, fotbal a projevit zájem? Neboj se také kamarádce ty sama navrhnout, jestli si občas nechce sednout za tebou do lavice. Píšeš, že by bylo možná lepší, kdybyste každá byla na jiné škole a psaly si. Co vám brání psát si, i když jste na stejné škole?

Někdy se občas stane, že se cesty kamarádů rozejdou a přátelství už není tak intenzivní, i když se člověk opravdu hodně snaží. Ke kamarádství ale nelze nikoho nutit. Neupínej se tedy jenom na tuhle jednu kamarádkou, ale soustřeď se i na vztahy s ostatními kamarády a spolužáky.

Na téma přátelství si můžeš přečíst i nějaké články u nás na webu:

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/pratele-nejsou-dokonali-lide-iea.htm

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/zradila-me-kamoska-usa.htm

Držím palce, ať vše co nejlépe dopadne, a když budeš chtít, klidně nám zase napiš :) Martina

Milá Dančo,

díky za zajímavý dotaz.

Je pochopitelné, že tě mrzí, když si někdo "přivlastní" tvůj koníček, ale není dobré naplňovat se naštváním nebo třeba vztekem vůči druhým. Všichni asi máme tendenci chtít být něčím zajímaví a výjimeční, třeba tím jaký děláme koníček. Koniček by ale měl být něco, co tě baví, naplňuje a dělá radost. Pokud budeš dělat něco jenom proto, že to nikdo jiný nedělá a je to jen "tvoje", tak je dost možné, že tě to nebude tolik bavit. Navíc vůbec nevadí, když jednu věc dělá víc lidí, každý ji totiž dělá svým vlastním způsobem. A je to super, když můžete dělat něco společně s kamarádkami třeba dohromady :)

Stejné je to i s porovnáváním toho, kdo je v něčem lepší. V mnoha oblastech (třeba v nějaké kreativní činnosti) je navíc hodně subjektivní, kdo je lepší. Nezaměřuj se tedy na to, jestli je někdo lepší a jestli někdo dělá to stejné co ty. Najdi si koníček (nebo klidně víc koníčků) podle toho, co tě baví a soustřeď se na to, jak se zlepšuješ ty sama. Neporovnávej se s ostatními, ale zeptej se sama sebe: Jde mi to lépe než před týdnem? Před měsícem? Baví mě to a mám ze svého koníčku radost? Tak ať se ti daří! Martina

Milá Veru,

díky za tvůj dotaz. Mezilidské vztahy bývají složité, někdy se spolu lidé přátelit přestanou, někdy se spřátelí s někým jiným, někdy přátelství přestane být tak intenzivní, jako bylo na začátku... Stát se může cokoliv.

Chápu, že to, co ti kamarádka řekla, opravdu zamrzí. Řekla ti kamarádka, proč byste se spolu měly méně bavit? Zkus si s ní o tom promluvit a zjistit, co se děje. Podle toho se pak bude dát vymyslet, co dělat dál. V klidu si spolu někde sedněte nebo se běžte projít. Řekni kamarádce, že ji máš ráda a nechceš o ni přijít, a že by sis o tom ráda promluvila. Co vlastně pro ni znamená méně se bavit a proč to tak kamarádka chce? Možná můžete být kamarádky, i když si třeba nebudete psát každý den...

Neboj se také spřátelit se i s někým dalším, třeba u vás ve třídě. Zkus třeba mrknout třeba na tenhle náš článek: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Držím palce, ať se situace s kamarádkou vyjasní, a kdybys potřebovala, klidně nám zase napiš :) Martina

Milá neznámá,

díky za dotaz. Popisuješ dost komplikovaný vztak tří kamarádek. Pro jistotu to shrnu, jestli jsem to dobře pochopila. Nejdřív ses hodně kamarádila s Emou, se kterou chodíš do školy. Pak jsi ale potkala Eminu kamarádku Kristýnu a začala ses hodně kamarádit s ní. Od té chvíle to pak začalo skřípat mezi tebou a Emou.

Hned na začátek je potřeba říct, že vztah tří kamarádek bývá velmi problamatický, protože stačí málo a jedna z nich může rychle začít mít dojem, že další dvě se spolu baví víc a ona je odstrčená. Píšeš, že máš pocit, že Ema žárlí. Možná to ani nemusí být žárlivost, ono stačí, aby ji mrzelo, že se najednou jedna její kamarádka začala bavit s druhou její kamarádkou a navíc jsou BFF. Ona si pak snadno může začít připadat odstrčená.

Představ si, že bys najednou zjistila, že Kristýna s Emou jsou BFF a ty jsi najednou ta třetí, odstrčená. Jak by ses cítila? Mrzelo by tě to? Měla bys pocit, že jedna druhou ovlivňuje? Mysli na to, protože právě takhle se s největší pravděpodobností cítí Ema, možná jí je smutno a mrzí ji to. To pak může být důvodem, proč se spolu hádáte.

Není nic špatného na tom, že ses s Kristýnou skamarádila a staly jste se BFF. Pokud máš ale Emu ráda, záleží ti na ní a je to pořád tvoje dobrá kamarádka, je potřeba na vašem vztahu pracovat. Zamysli se nad konkrétními věcmi, kvůli kterým se hádáte a jak by tomu šlo předcházet. Občas to můžou být jenom maličkosti, které za hádku ani nestojí. Než něco napíšeš, představ si, jak by ses cítila ty, kdyby ti tohle někdo řekl. Pokud už se pohádáte, je dobré umět se omluvit, přiznat, že jsem třeba udělala chybu nebo jsem reagovala příliš ostře. Dej Emě najevo, že je to pořád tvoje kamarádka a že ti na ní záleží, věnuj jí svůj čas (napiš první, zeptej se, jak se má, zajímej se o ni a dávej si pozor, ať před ní zbytečně nemluvíš moc o sobě a o Kristýně...) a klidně podnikněte něco všechny tři dohromady, když se znáte a kamarádíte. Neboj se taky s Emou si v klidu promluvit, zeptat se, jak se cítí a co ji trápí... A vždycky měj na paměti, jak by ses cítila ty, kdyby byla situace obrácená.

Měj se krásně a držím palce, aby vztahy mezi tebou a tvými kamarádkami byly fajn :) Martina

Ahoj,

díky za zajímavý dotaz. Hned na začátek, jasně a stručně: Ano, je naprosto v pořádku vůbec nepít alkohol. Jestli tě to uklidní, moc dobře chápu, co prožíváš a co popisuješ, protože to mám stejně. S tímto postojem určitě nejsi jediná. Ovšem je to postoj menšiny.

Společnost je nastavená tak, že pití alkoholu je považováno za jakýsi standard a normu. Kdo nepije, na toho ostatní často divně koukají, mají hloupé poznámky a často mu alkohol opravdu nevybíravým způsobem nutí. (Zažila jsem blízké kamarády, co mi násilím a opravdu nevybíravě cpali skleničku do ruky, že si musím dám s nimi... Už jenom z trucu jsem se ani jednou nenapila.) Občas je to těžké a unavující neustále vysvětlovat, že si opravdu nedáš a že nechceš, ale časem to okolí většinou přijme. Jen je potřeba vytrvat a být trpělivá.

Je pochopitelné, že máš z alkoholu trochu strach, je to pro tebe v podstatě něco neznámého. A ano, alkohol opravdu umí děsivé věci - opilost, kocovina, výpadek paměti, nekontrolované chování... Opravdu není o co stát. V malém množství a příležistostně (na nějaké oslavě, posezení s kamarádkou na víně atd.) se ale opravdu není čeho bát. To ovšem neznamená, že máš jít a alkohol pít. Je naprosto v pořádku odmítnout ho úplně.

Zkus si k alkoholu nebudovat tak negativní vztah. Nestavěj mezi sebe a kamarády zeď na základě toho, že oni pijí alkohol a ty ne. Chápu, že pít alkohol a nepít alkohol pro tebe v tuhle chvíli může být opravdu velký rozdíl. S kamarády máte jistě spoustu jiných zájmů, které vás sbližují, o kterých se můžete bavit atd. Je úplně v pohodě být při takové akci střízlivá jenom s nealkem. Můžeš si taky s kamarády promluvit o tom, proč se opíjí, jestli jim to pak stojí za všechny ty následky a jestli by někdy nechtěli podniknout něco, kde nebude hlavním cílem pití alkoholu, nějaký výlet atd. Navíc plesů se nemusíš bát. Jsou to společenské události, takže bych očekávala, že kamarádi budou mít dost rozumu, aby to s alkoholem na takové veřejné akci nepřeháněli.

Klidně můžeš zvolit i metodu zlaté střední cesty, občas si dát něco alkoholického (třeba na oslavě přípitek), pokud budeš chtít, ale pak zase další odmítnout a dát si místo toho nealko. Záleží na tobě, jak budeš chtít. Jen je pravda, že pak přichází fáze "Dej si ještě jednu skleničku." a musíš zase odmítat. (V tomhle se mi osvědčilo pít opravdu hodně pomalu, třeba jen usrkávat víno - piješ, ale pořád máš něco ve skleničce, takže ti nikdo nedolívá další :D)

Co se týče pití alkoholu jako hříchu. Hranice, kdy je v ČR dovoleno pít alkohol, je právě 18 let. Sama ale asi dobře víš, že to s tím dodržováním pití od osmnácti není tak horké. I křesťané musí dodržovat zákony státu, ve kterém žijí. S ohledem na zákon tedy nezletilý pít alkohol nesmí. Ale to, že jsi v sedmnácti jednou ochutnala skleničku naředěného vína, jistě hřích není. Alkohol se stává hříchem ve chvíli, kdy se člověk opíjí a nedodržuje při tom míru, je mimo, nekontroluje se, pije často a vystavuje se riziku vzniku závislosti... V takovém případě je úplně jedno, jestli je člověk plnoletý, nebo ne.

Doufám, že je to srozumitelné. Hodně sil a pevnou vůli! :) Martina

Milá Ver,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Ptáš se, jak kamarádce říct, že s ní na lyžáku nechceš být na pokoji a neublížit jí. Bohužel neexistuje žádný přesný návod, jak to udělat. Nejlepší by bylo si v klidu sednout a popovídat si, být upřímná a citlivě říct, co a jak poslední dobou vnímáš. Neš něco řekneš, představ si, jak by ses cítila ty, kdyby ti někdo něco takového řekl. Nemá cenu si vymýšlet nějaké lži a důvody, ale můžeš to podat třeba jako návrh, že když budete na pokoji s někým jiným budete mít příležitost se pořádně skamarádit i s někým dalším ze třídy... Předpokládám, že jde vlastně jen o přespávání, jinak budete program trávit všichni společně a s kamrádkou se na lyžáku budete vídat a prožívat ho spolu. Asi je ale potřeba čekat, že z toho kamarádka nebude mít radost, možná bude dokonce nějakou dobu naštvaná a uražená. Je ovšem v pohodě si umět v určitých chvílích říct, že něco nechceš.

Píšeš, že kamarádku nechceš zranit, takže ti na ní očividně záleží. Nevím, jak dlouho jste nejlepší kamarádky a jak to mezi vámi je, jak dlouho tohle její chování trvá... Ale co si s ní zkusit popovídat o tom, co poslední dobou vnímáš jako negativní? Někdy je v přátelství potřeba si nějaké věci vyříkat, protože je ten druhý vnímá třeba jinak. Hodně věcí se pak často ujasní a není ani potřeba přátelství ukončovat a omezovat. Neobviňuj kamarádku z toho, že se fláká ve škole, mluví sprostě nebo si vymýšlí. Spíš jí to podej tak, že tobě se zdá, že kamarádka mluví příliš sprostě, nebo si vymýšlí. Dej jí prostor, aby se k tomu i ona vyjádřila. Když budeš svědkem toho, že si kamarádka vymýšlí, můžeš se jí pak stranou mezi čtyřma očima zeptat, proč říkala něco, co není úplně pravda... I přesto máš ale právo si říct, že bys chtěla být na pokoji s někým jiným.

Klidně se nám zase ozvi a přeju hodně zábavy na lyžáku :) Martina

Milá Emili,

díky za dotaz. Jak to tak čtu, trochu to na mě působí, že pokud je kamarádka atletka a věnuje se tomu na nějaké vyšší úrovni (jezdí na závody atd.), je zřejmě zvyklá se neustále s někým přeměřovat. Nevím, jaká je v tomto sportu konkurence, ale nejspíš je kamarádka pod tlakem, aby byla pořád lepší a lepší, u toho se srovnává se soupeřkami... Navíc se v tomhle věku holky neustále srovnávají s různými ideály krásy, celebritami a influencerkami. Pak už jen stačí, aby někdo utrousil nějakou poznámku ohledně jejich vzhledu a postavy a najednou může být průšvih. Někdy ale ani nikdo nemusí mít žádnou poznámku, aby dospívající slečna začala mít pocit, že není dost hezká.

Budování sebedůvěry nejde jen tak. Nemůžeš čekat, že kamarádce vysvětlíš, že má hezkou postavu a ona najednou úplně změní své smýšlení. Zkus kamarádku povzbuzovat a chválit průběžně. Řekni jí prostě jen tak, že jí to sluší, že má pěknou vysportovanou postavu, za kterou by jiné holky daly kdoví co. Taky že ji máš ráda. Pochval ale i jiné věci než její vzhled, třeba úspěchy ve škole nebo sportu. Povzbuď ji, že je dobrá, když má pocit, že se jí něco nedaří. Buď tu pro ni, když jí nevyjde nějaká písemka nebo závod a povzbuď ji, že to se stává, ale dá se to opravit a vylepšit příště.

Když budete mít nějakou příležitost, můžeš jí citlivě říct, že sis všimla, že poslední dobou mluví o tom, jak se sebou není spokojená, a že je to pro ni asi něco, co ji hodně trápí. Nesmí to ovšem vyznít tak, že si myslíš, že si kamarádka pořád jen stěžuje. V takové chvíli se jí můžeš zeptat, co ji k tomu vede a proč si to myslí. Můžete si pak zkusit společně říct, co se vám líbí na té druhé (a ne jen vzhled), pak si zkuste zase říct, co se vám líbí na sobě. A co třeba si zkusit dát společně výzvu, že se na sebe každé ráno usmějete do zrcadla a něco na sobě pochválíte? Taky společně můžete kouknout třeba na projekt Za normální holky, který se snaží pomáhat holkám budovat zdravé sebevědomí a učit je, že nemají za potřebí se neustále s někým srovnávat.

Pokud jde o počítání kalorií, běhání a cvičení, možná by stálo za to zkusit zjistit, jestli je to něco, co kamarádka dělá pod vedením trenéra nebo někoho podobného (V takovém případě by to neměl být problém.), nebo jestli si takové věci vymýšlí sama. Ve čtrnácti letech se totiž tělo ještě pořád vyvíjí a je potřeba, aby mělo dostatek živin. Hlavně v případě, kdy se kamarádka věnuje sportu na nějaké vyšší úrovni, má úplně jiný energetický výdej než někdo, kdo nesportuje. Je proto potřeba, aby se dobře stravovala a příliš nezatěžovala, aby to později neodnesly třeba klouby atd. Martina

Milá Hanko,

pokud jsi z Prahy, popř. jejího okolí, tak je to super, protože tam se děje spoustu věcí. My máme redakci v Olomouci, takže nemáme žádné konkrétní tipy pro Prahu a nějaký extra velký přehled. Každopádně v Praze funguje arcidiecézní centrum mládeže. Na stránkách http://www.adcm.cz/ toho mají hodně, takže bych doporučovala začít tady a mrknout se. Musíš si to proklikat a vybrat si, co tě bude zajímat a časově vyhovovat. Centrum odkazuje také na jiná společenství, pod odkazem "Užitečné odkazy" jsou i křesťanské festivaly a jiné zajímavé projekty. Už je jenom na tobě, co se ti bude líbit a bavit, to si musíš vybrat sama :) Martina

Milá Andulinko,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Nejlepší by asi bylo si s kamarádkou v klidu promluvit a ujasnit si, co se stalo a jak to každá z vás vnímáte. Možná došlo k nějakému nerozumění - nepochopila to kamarádka třeba tak, že jí šaty nechceš půjčit vůbec? Vysvětli kamarádce, že jsi nechtěla, aby se šatům něco stalo při nošení do školy a že jsi jí je mohla předat jindy a že tě mrzelo, že už s těbou kvůli takové zdánlivé maličkosti nechtěla být nejlepší kamarádka. Řekni jí, že by ses s ní chtěla dál kamarádit a celou situaci urovnat, abyste zase mohly být kamarádky.

Pokud ale nebude chtít a bude uražená a naštvaná, nejspíš s tím nic moc nenaděláš, protože nemůžeš nikoho do kamarádství nutit. Nicméně jestli je to tak, jak to vyznívá z tvého dotazu, že ty všechno podřizuješ svojí kamarádce a při prvním odmítnutí se stane tohle, tak to asi není úplně vyrovnané přátelství přínosné pro obě strany. Pevně ale doufám, že si vše ujasníte a budete zase kamarádky :) Martina

Milá mysik,

děkujeme ti za tvůj dotaz.

Sice jsi spolužačce řekla, ať si to nebere osobně, ale pak jsi pokračovala, že jí to nesluší. Něco takového opravdu nejde nebrat si osobně, takže se ani nemůžeš divit, že se urazila. Přijímat kritiku je opravdu těžké. Stejně tak je ale velmi těžké někomu kritiku říkat a přitom člověku neublížit.

Holky se chtějí líbit, všude okolo sebe mají vzory, kterým by se chtěly podobat, často mají nízké sebevědomí, když mají pocit, že nejsou dost krásné... Zároveň jsou holky citlivé, takže je narážka na jejich vzhled může opravdu zabolet, i když je třeba myšlena dobře. Slova mohou druhým taky ubližovat. Vždycky si představ, jak by ses cítila ty, kdyby ti někdo řekl to, co se chystáš někomu říct ty.

Chápu, že máš dobrý zájem spolužačku upozornit na její vzhled a nejspíš ji chceš uchránit toho, aby se příště třeba nestala těrčem posměchu celé třídy atd. Je ale potřeba nezapomínat, že je to rozhodnutí tvé spolužačky, jestli a jak se chce líčit. Je pravda, že holky, když se začínají líčit, občas neodhadnou odstín makeupu nebo si neumí správně nanést oční stíny a linky. Jestli máš opravdu pocit, že musíš spolužačku upozorňovat na nevhodnost jejího líčení, je potřeba dělat to citlivě. Říkat, že ty si myslíš, nebo že tobě se zdá to a to. Spíš než shozením celého jejího líčení ji zkus decentně upozornit, že se ti zdá, že jí tenhle odstín makeupu nesedí a potřebovala by světlejší nebo tmavší... Zároveň není nic lepšího než spolužačce říct, že jí to moc sluší, když přijde nenalíčená. Martina