Otázka: Může si člověk během eucharistického půstu vzít bonbony pro osvěžení dechu? Může si člověk během eucharistického půstu vzít v případě, že má problémy s \"vůní dechu\" z toho, že déle nejedl a záleží mu na tom, nějaké bonbonky pro zlepšení dechu jako je třeba tic tac apod.? Když se třeba takový člověk z jakéhokoli důvodu před mší nenají a pak si v průběhu ní vezme, protože je tam osoba, na kom mu záleží a nechce se před ní ztrapnit ? :D 12.6.2015 15:11
anonymka, 1 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
eucharistický půst je věcí lásky k Ježíšovi, kterého budeme přijímat. Půst neruší čistá voda a léky. Na tvůj dotaz bych doporučil takový bonbon si vztít před začátkem půstu (nebo si vyčistit zuby a propláchnout si ústa ústní vodou), ale ne během něho. Přeci jenom se mi zdá, že takový bonbon není lék.
Jan Balík
Otázka: Je kastrace kočky hřích? Je kastrace kočky hřích? 12.6.2015 14:24
Kočka, 14 let
Odpověď:
Milá Kočko,
kastrace kočky hřích není. Je totiž veliký rozdím mezi člověkem a zvířetem.
Člověk je stvořen k Božímu obrazu, proto jeho tělo má zvláštní duchovní hodnotu a je určeno pro věčnost. Zvíře je také Bohem stvořeno, ale pro člověka, který s ním má zacházet odpovědně.
Jan Balík
Otázka: Je stahování hudby a filmů z internetu hřích? dobrý den :) chtěla bych se zeptat jestli je hřích, když něco stáhnu z internetu (třeba na uložto nějaký film)? Děkuju za odpověď :) krásné horké:) dny :) + 2.6.2015 17:10
Terka, 14 let
Odpověď:
Milá Terko,
otázka stahování filmů z internetu patří k těm komplikovanějším. Je jasné, že pokud neexistuje možnost, že by sis mohla DVD s filmem koupit, tak máš jenom dvě možnosti: stáhnout si ho a nebo si nechat zajít chuť. Člověk nemusí všechno vidět, slyšet. Musíme se učit i skromnosti - tomu, že mít všechno, nač si vzpomeneme, není někdy možné.
Na druhou stranu má daleko větší problém (a hřích) ten, kdo na internet filmy (nebo hudbu) nelegálně umísťuje, protože tím poškozuje výrobce a vlastně ho tím okrádá o zisk. Je ale dobré mít citlivé svědomí a rozlišovat, jestli je opravdu nutné film z netu stáhnout nebo se obejdeš bez něho. Pomoci zorientovat se v této problematice by ti mohl i jeden z našich článků: http://www.in.cz/clanky/zajimavosti/nestahujes-nevypalujes-nezijes-whu.htm
Pěkný den!
redakce IN!
Otázka: Myslím, že nemám na to být darem pro kluka, protože má na lepší. Prosím o radu. Ahoj In! Přemýšlela jsem nad láskou jako darování sebe druhému, ale přemýšlím, jestli to nehraničí s větším sebevědomím... teda ne, že bych chtěla shazovat tuto skutečnost :) Jen si neumím představit, i přes to, že mi začínají být některé věci jedno, např. co si o mě budou myslet namachrovaní kluci ze třídy, protože mě ten pravý bude mít rád takovou, jaká jsem, že bych se mohla darovat tomu úžasnému klukovi... :) doufám, že to chápete :) nemyslím si, že bych byla úplně ošklivá a podobně, ale že nemám na to, být dar pro kluka, protože má na lepší... A má vůbec šanci potenciální vztah, když se první zamiluje holka? Děkuji napřed za odpověď :) 1.6.2015 16:37
Otázka napůl k poradně láska, napůl k víra, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
je hezké, že o takových věcech přemýšlíš. Je vidět, že ti není jedno, jaký jednou tvůj vztah s někým bude, a chceš, aby byl krásný. Ale přiznejme si poctivě, že nikdo z nás není dokonalý, bezchybný, prostě nej, i když se ti to tak může na první pohled zdát. Proč? Protože jsme jenom lidé - chybující, hledající, a toužící po štěstí, po lásce. Někdo to může schovávat za "namachrováním", někdo za naivitou, jiný za nesmělostí, ale lásku a štěstí hledá každý. Myslíme si, že je fajn snažit se být přirozená, na nic si nehrát, i když přiznejme si to, před klukem, který si ti líbí, to k tomu asi i trošku svádí že? :-)
Takže: Nikdo nejsme dokonalý, ALE všichni bez rozdílu se můžeme stát pro druhé darem. Učit se to můžeš každý den, i když zatím ještě s nikým nechodíš. Snaž se, abys byla darem pro všechny kolem sebe - rodiče, prarodiče, sourozence, kamarády, lidi, se kterými se potkáš,... Uč se nejenom brát, ale hlavně dávat. Úsměv, povzbuzení, radost, pomoc.
A k tomu chození: Někdy je na místě i odvaha riskovat. Tento kluk se Ti líbí, rozumíte si, ale to neznamená, že už si musíš vyhlížet svatební šaty. Tak to nefunguje. Právě dlouhé poznávávní se je moc moc důležité.
A že to třeba nevyjde? Je to prohra? Na první pohled se to tak může zdát, ale je to zase posunutí se o kousek dál. Až bolest přebolí, člověk si uvědomí, kde dělal chyby, nebo co mu třeba na tom druhém vadilo atd.
Hledání je správné, ale v tvém věku bychom se na žádný vztah 100% neupínaly. Hledáš, objevuješ, kamarádíš se, možná se i zamiluješ. To všechno k tomu patří, ale také to mít oči otevřené dokořán, třeba si o vztatích i něco přečíst (doporučujeme třeba knížu "Umíš v tom chodit?" . Paulínky) a také důvěřovat Tomu, který má nás všechny rád nejvíc :-). K Tomu se můžeš obracet, když nevíš kudy kam, ale i když si šťastná a vše ti jde jako po másle...
Že to není jednoznačná odpověď? Ani život není úplně jedoznačný a jednoduchý, ale stojí za to se snažit ho poctivě prožívat. A k tomu Ti přejeme z redakce hodně sil a radosti.
redakce IN!
Otázka: Jaký je rozdíl mezi žárlivostí a nepřejícností? Ahoj, je nějaká pravda na tom, když (dám příklad): osoba A nebude přát osobě B to, že má partnerský vztah... bude na tom závislé to, že osoba A si nebude moci (nedaří se ji) najít někoho do páru k sobě? Je to na tom závislé? Je to pravda? Přijde mi, že o tom teď všichni nějak i bez souvislosti mluví, tak by mě zajímalo, jestli je to tím nějak ovlivněné.
A pak by mě ještě zajímalo, jaký je rozdíl mezi žárlivostí a nepřejícností? (v tomhle smyslu se vztahy - příklad: když osoba A bude přát osobě B vztah, ale bude na ni žárlit, že někoho má, a osoba A nikoho, nebo že ji ty vztahy nevycházejí)
Snad je to pochopitelné :) 31.5.2015 20:30
Nunu, 20 let
Odpověď:
Milá Nunu,
jestli někomu něco přejeme nebo nepřejeme, nemá vliv na to, zda se druhému bude dařit dobře nebo ne.
Nepřejícnost je nedobrá vlastnost, který vyvěrá z nelásky k druhým lidem. Je třeba ji změnit a snažit se o to, být přející. Vždyť takový je i Bůh, který svými dary nešetří.
Závist je, když někomu nepřejeme něco dobrého. Všichni tak trochu občas někomu něco malinko závidíme. Tehdy je třeba vnímat, že nejde o dobrou vlastnost a snažit se jí zbavit.
Žárlivost označuje to, že je nám něco tak drahé, že to nechceme ztratit. Tato vlastnost může být někdy dobrá, protože ochraňuje vztah (například k Bohu, k milované osobě; neděláme něco, co by mohlo vztah ohrozit), ale může mnohdy i vztahy ohrožovat, když se přežene a druhému nedopřeje dostatek svobody.
Jednoduše řečeno, Pán Ježíš nás učí milovat, a to znamená i přát druhým dobro, žehnat jim. To je věc naší lidské vůle. Citově můžeme někdy prožívat ledaccos, ale to nevadí. Cit někdy bloumá a je mnohdy zamořen neláskou. Proto, máš-li jakýkoliv divný nepřejícný pocit, hned v duchu řekni: Bože, žehnej tomu a tomu. A je to!
Jan Balík
Otázka: Je kajícnice z evangelia a Marie Magdaléna ta samá osoba? Kdy byla svatořečena svatá Rita? Je Marie Magdaléna (která potkala po zmrtvýchvstání Ježíše) a kajícnice, která mu umyla nohy svými vlasy, stejná osoba? Hledala jsem různé životopisy, ale přijde mi to zmatené. Nevíte kdy byla svatořečena svatá Rita? Její život mě celkem zaujal, její příklad mi pomohl vyřešit ne zrovna jednoduchou situaci. 28.5.2015 19:51
A., 21 let
Odpověď:
Milá A.,
na Tvé otázky není jasná odpověď, proto jsi našla mnoho názorů. Přeci jenom nemáme zachováno z prvních století křesťanů vše do detailů. V Breviáři, který v současné odbě používáme, se píše toto:
"Pocházela z Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky (Lk 8, 2-3). Spolu s Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem (Jan 19, 25; srov. Mt 27, 56 a Mk 15, 40) a byla při jeho pohřbu (Mt 27, 61; Mk 15, 47). V neděli pak časně ráno byla mezi ženami, které přišly k prázdnému hrobu (Mk 16, 1; Lk 24, 10), setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o tom oznámit jeho učedníkům (Jan 20, 1-18; srov. Mk 16, 9). Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s dalšími dvěma ženami: s Marií, sestrou Lazara a Marty (Lk 10, 38-41; Jan 11, 1 a násl.; 12, 1 a násl.; srov. Mk 14, 3-9 a Mt 26, 6-13) a s nejmenovanou hříšnicí u stolu v domě farizea (Lk 7, 36-50); východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v západní církvi slaví od 12. století."
A k druhé otázce. Svatá Rita byla uctívána jako svatá po celá staletí, ale oficielně blahořečená byla v roce 1627 a svatořečená až v roce 1900. Znáš o ní film, který dabovali na Slovensku? Moc hezký.
Jan Balík
Otázka: Jak poznám, že mě Bůh slyší? Jak poznám své povolání? Dobrý den, už dlouhou dobu mě trápí jedna myšlenka! Jak poznám, že mě Bůh slyší? Mé modlitby? Anebo co když je slyší, ale já prosím za nesprávnou věc - žádám nebo toužím po něčem, co mi třeba není souzeno.
A s tím přichází další moje neznalost - nebo další touha po odpovědi na otázku: Jak poznám, co je mým životním úkolem? Co je mi souzeno? Jak a co mám dál udělat? Co když nepochopím znamení, co mi Bůh posílá a já zklamu? 27.5.2015 22:14
W, 16 let
Odpověď:
Milá W,
jak poznáš, že Tě Bůh slyší a jak poznáš své povolání?
Jde především o osobní zkušenost, kterou je třeba někdy v životě prožít: Bůh mě má osobně rád. Už jsi někdy něco takového prožila? Pokud ne, pros Pána: Ježíši, kéž poznám, že mě máš rád. Když toto zakusíš, zcela logicky se budeš modlit stylem: Pane, odevzdávám se Tobě. Ty udělej vše, co víš, že je nejlepší, a kéž já poznám, co ty chceš a vykonám to. Prostě, spolehnout se na Pána, vložit se mu (obrazně) do náruče a tam v bezpečí přebývat. A jako dítě mu vše říkat, ale zároveň vědět, že on ví vše nejlépe.
Dá se také říci, že Bůh a my tvoříme dvojici. Opravdu to není tak, že by Bůh pro každého měl přesný plán a ten každý musel do dotailů pasivně naplnit. Bůh má jistě plán, ale počítá s naší lidskou angažovaností. Je to jako s navigací. Zadáš jí cílový bod (nebe) a ona ukazuje a ty jedeš; někdy zahneš dobře, ale někdy i špatně: Pak navigace nejprve upozorní a později přepočítá a opět Tě vede k cíli, i když Ty jsi si to zkomplikovala a prodloužila. Bůh nás vede k cíli a my s ním spolupracujeme.
A jak poznat své povolání?
Obecně platí, že najít vůli Boží není úplně snadné a vyžaduje to propojit více cest: modlitba osobní i společná, časté přijímání svátostí eucharistie a smíření, četba Písma, porada s duchovním doprovázejícím, např. s knězem, který Tě zpovídá a ke kterému máš důvěru, rada s rodiči či se zkušeným člověkem, kterému důvěřuješ.
Rozhodnout se musíš ty a to na základě toho, co se po všem tom, co jsem napsal výše, zrodí v Tvém srdci. Vždy to vyžaduje nějakou dobu.
A ještě jedno ujištění.Pokud budeš mít dobrou vůli a budeš toužit, abys konala ve všem Boží vůli, nikdy nezklameš. Nanejvíš zahneš občas vedle a Bůh Tě opět povede k cíli.
Jan Balík
Otázka: Proč Bůh dopouští, že jsou na světě tělesně postižení, nemocní, homosexuálové? Ahoj In, zajímalo by mě, proč Bůh dopouští, aby se narodili např. tělesně postižení lidé, homosexuálové, kteří za to nemůžou - mají hřích, že jsou jinak orientovaní, proč jsou nemocní. Děkuji 27.5.2015 21:01
já, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
Tvoje otázka směřuje k tomu, jak je možné ,že na zemi prožívá člověk tolik bolesti. Bůh stvořil vše dobré a harmonické. Ale první lidé zhřešili a tím všechno stvoření jakoby zamořili jedovatým smogem (sebe sama, vztahy k Bohu, vztahy mezi lidmi, vztahy k přírodě, vztahy mezi mužem a ženou); prostě ochromili stvoření.
Tedy i narození tělesně postižených lidí, psychicky nemocných lidí, to vše je důsledek hříchu. Stvoření je poškozeno. Ale pozor! I když je někdo tělesně či duševně postižen, i když je někdo homosexuální orientace, vždy má důstojnost člověka a je Bohem milován. On za své postižení nemůže. U lidí, kteří mají homosexuální sklony, není tedy hříchem jejich sklon, ale to, pokud začnou homosexuálně intimně žít. Je to jako když lidé spolu intimně žijí před svatbou nebo prostě mají milostný poměr mimo manželství. Jednají dle svého rozhodnutí, jednají zle, a proto je to hřích. Pokud je tedy někdo jakkoliv postižený, je Bohem milovaný a má možnost žít tak, aby se jednou s Bohem setkal v nebi. Záleží na něm, jak odpoví na Boží lásku a zda bude brát vážně Boží přikázání.
Jan Balík
Otázka: Jak chápat část modlitby za přátele z Youcatu? Ahoj, v knížce Youcat je uvedena modlitba za přátele, konkrétně pasáž \"Zvláště tě prosím za toho jediného, kterého nade všechny miluji.\" mám si to vykládat tak, že prosím \"Boha za Boha\", nebo např. za mou nejlepší kamarádku? Díky :-) 27.5.2015 16:55
Mája, 17 let
Odpověď:
Milá Májo,
v modlitě, kterou zmiňuješ z YOUCATU, je pochopitelně myšlen člověk, tedy někdo blízký a moc milý.
Může to být někdo z rodičů, nejlepší kámoška, snoubenec...
Jan Balík
Otázka: Kdo může za naši povahu? Čím je dána? Kdo může za naši povahu? Čím je dána? Že někdo je introvert, extrovert; někdo zase různé životní události přejde mávnutím ruky, jiní se v tom plácají.... Na čem je to, jakou má kdo povahu, závislé? 26.5.2015 06:44
Nini, 22 let
Odpověď:
Milá Nini,
o odpověď na tuto otázku jsme poprosili budoucí paní psycholožku, Anežku. Dostalo se nám tohoto vyjádření:
Povaha se dá jinak pojmenovat jako temperament (1) a charakter (2) člověka.
1) Temperament je vrozený (možná jsi se ož setkala s pojmy: cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Nikdo většinou není "čistý" cholerik či melancholik, protože se tyto temperamenty navzájem prostupují a doplňují - existují tedy kombinace vrozených povah.
I když je temperament vrozený a nedá se tedy změnit od základu, dá se usměrňovat. Zkušenost, výchova a další činitelé postupně opracovávají projevy temperamentu tak, aby byly přijatelné pro společnost a také pro člověka samotného.
2) Naopak charakter je souhrn získaných vlastností, norem a hodnot. Osobnost člověka přirozeně směřuje k naplnění potřeb lásky a tvořivosti. Pokud člověk miluje a má možnost žít autenticky a tvořivě, směřuje ke zdravé osobnosti. Některé vlivy však tento vývoj mohou narušit. Základem je výchova rodičů. Poskytování kladných emocí, bezpečí, něhy. Pokud je výchova restriktivní, nelaskavá, nepřijímající, člověk si buduje mentální krunýř, jímž se uzavírá ostatním lidem a stává se úzkostným, izolovaným. Uspokojování základních potřeb je potřebné už v kojeneckém věku - láska, bezpečí, blízkost něha, potrava. Negativně působí přílišná benevolentnost rodičů, kteří dítěti vše povolují, dítě se naučí dosahovat svých cílů nevhodnou formou (fyzickou silou, kousáním), tyto vzorce poté uplatňuje i v dospělosti (i když v jiné formě - verbální agrese).
Důležité jsou také jakékoliv vztahy - se spolužáky, pozitivní zkušenosti úspěchu, učení se od druhých vhodnému chování, vzory dospělých. Zkrátka dítě napodobuje své nejbližší (nejvíce rodiče) - vědomě či nevědomě. Tip pro Tebe: Zkus se zamyslet nad tím, v čem jsi si se svými rodiči (více zřejmě matce) podobná. Chování, reakce, názory, hodnoty, chování ve společnosti, komunikace verbální i neverbální...
A na závěr ještě jedna poznámka z redakce: Z toho, co sis přečetla, vyplývá, že se nedá říci, že by někdo měl úplně "nešťastnou povahu". I když podmínky, ve kterých vyrůstal, nebyly třeba ideální a temperamentově je spíše melancholik, povaha se dá usměrňovat a vždycky záleží na rozhodnutí konkrétní osoby, jak bude k událostem v životě přistupovat.