Milá Anet,

láska je rozhodnutí přijmout člověka takového jaký je. Nejenom jeho vzhled, ale také povahové vlastnosti (i ty špatné), zlozvyky,... A tam bývají často větší problémy než u výšky nebo věku. Takže všechno jde, pokud se člověk rozhodne mít druhého rád a denně se snaží na tom pracovat.

A když se vám budou ostatní smát? Víš, kdo se chce posmívat, najde si vždycky důvod. Když ne kvůli výšce, tak kvůli něčemu jinému. Ale na druhou stranu je to pro vás příležitost učit se překonávat překážky a otestovat, jak je váš vztah pevný.

Měj se moc pěkně!

Milá Terez,

ač se Ti to možná nezdá, právě prožíváš jedno z nejhezčích období v životě. Já bych ho třeba ráda vrátila, kdyby to bylo možné, ale bohužel to nejde. Této životní fázi se říká "období platonických lásek" (to znamená, že o někom jen přemýšlíme, sníme, ale nechodíme s ním). A toto období a vše, co v něm prožíváš, je moc důležité. Proč? Jen tak si totiž ujasňuješ, jaké chování se ti u kluků líbí a co ti naopak vadí. Všechno to využiješ a doceníš později v životě.

Takže nikam nespěchej. Není nic hezčího než čekání na vyjádření od kluka, který se na Tebe zasněně dívá. Navíc - každý vztah má své fáze, vyvíjí se. Od nesmělých pohledů, chození do kina, letmých doteků a držení se za ruce směrem ke stále větší vzájemné důvěře, upřímnosti a zodpovědnosti, překonávání překážek. A není dobré žádnou z těchto etap uspěchat nebo přeskočit. Vztahy, podobně jako třeba růže, potřebují růst, rozvíjet se. Nesnaž se násilím otevírat nerozvitá poupata. Všechno má svůj čas. Každopádně bych nechala vyjádření na klukovi. Pokud o Tebe opravdu stojí, osmělí se. I on se musí takovým věcem teprve učit. 

Můžeš se už teď začít modlit za svého budoucího partnera. I kdyby to nebyl tento kluk, modlitba se nikdy neztratí. Přejeme krásné dny plné lásky. P. 

Milá Sněhurko,

podle mě se vůbec nemusíš trápit tím, že se ten patnáctiletý kluk zatím (aspoň veřejně) o sexualitu a její prožívání nezajímá. V jeho věku je to úplně normální, má na to ještě čas. Přece jenom kluci dospívají v průměru o dva roky později než my dívky. Naopak můžeš být ráda, že na veřejnosti nevystupuje jako ostatní spolužáci, nelibuje si v dvojsmyslných řečech a nechová se jako zakomplexovaný puberťák.

Jen poznámka: Pokud by posměch spolužáků přerostl únosnou mez, bylo by dobré o tom říct minimálně některému učiteli. Nikdo z nás není povinný snášet urážky a výsměch. Přejeme klidné dny! P. 

Milá Sestro,

o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili paní psycholožku. Tady je:

Ahoj ...,
ptáš se nebo prosíš o pomoc, aby mezi vámi nevznikla láska, čili abyste měli k sobě vztah jako bratr a sestra.

Co tento vztah pro tebe znamená? Jak ho vnímáš? Je to vztah, že se můžeš na bráchu spolehnout, můžeš se mu s něčím svěřit, pomůže ti, když něco potřebuješ? Máš přirozený vztah k bráchovi - někdy se na něj taky nazlobíš, naštve tě?

Když o někom vyprávíš před bráchou, že se ti líbí, jdeš s ním pak na procházku, do kina? Co máš v sobě, když o tom před bráchou mluvíš? Chceš mu to "jen" oznámit, chceš ho třeba trochu vyprovokovat nebo znát názor na tohoto kluka od něj?

Jak pracuješ s myšlenkou, že se ti brácha líbí, že jsi do něho zamilovaná? Mluvila jsi o tom s někým? Co se v tobě děje? Zaráží tě to? Polekala ses toho? Nebo jak si prožíváš tuto myšlenku?

Přeju ti, abys o tom mohla s někým mluvit, kdo tě zná a kde bys využila komunikaci ve dvou. Ne jen jednostranný e-mail. Máš
takový vztah k někomu dospělému, kdo by tě vyslechl a ke komu bys měla důvěru?

Také se může stát, že v období dospívání, ve kterém ty jsi, se různě střídají pocity, jednou jsou nahoru, dolů, jsou s
nimi spojené zmatky ... Můžeš si prožívat i toto. Měj se pěkně.

PhDr. Ilona Špaňhelová

Milá tazatelko,

ptáš se, jak se naučit mít se ráda. To je moc důležitá otázka. Zvlášť ve tvém věku, kdy poznáváš sebe samu, sžíváš se se sebou, a učíš se přijímat se takovou, jaká jsi. Napadá mě, že bys mohla využít "desatero sebepřijetí", které jsme před nějakým časem otiskli v IN!. Tady je: 

1 Nemluv o sobě negativně („Jsem moula, jsem blbec“ apod.). Máme tendenci se stát tím, zač se sami označujeme. Naopak se v duchu pochval, pokud se ti něco (třeba jenom nějaká maličkost) podaří.

2 Když selžeš, přiznej si to. Zakaž si obviňovat a zatracovat se.

3 Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku.

4 Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná!

5 Najdi si přátele, kteří mají radost ze života i z tebe (Pokud takové přátele nemáš, zajeď třeba na víkend na Centrum života mládeže, začni se věnovat nějakému kolektivnímu sportu nebo vyhledej nejbližší skautský oddíl a staň se jeho členkou).

6 Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej.

7 Uvolni se a netrap se. Když se ti něco nepodaří napoprvé, nevěš hlavu a zkus to znovu.

8 Dělej, co je správné, jednej podle svého svědomí. Když děláme radost druhým, děláme ji tím i sobě a máme ze sebe dobrý pocit.

9 Zkus, jak dlouho vydržíš, aniž bys řekla něco negativního o druhém člověku nebo situaci.

10 Když se tě dotkne něčí kritika, neužírej se jí, ale raději začni pomáhat ostatním. Příležitostí je vždycky dost!

Jak postupovat: Vyber si jeden bod, třeba ten, který pro tebe bude nejsnadnější, a snaž se ho celý den (nebo několik dní, týden) dodržovat. Záleží jen na tobě, jaké „tempo“ si nastavíš. Až se ti to podaří, přidej další bod a pokus se dodržovat oba. Potom přidej třetí, čtvrtý,... až postupně projdeš všechny. Nevzdávej se! Nic nejde samo od sebe a s chybami a opravnými pokusy se počítá. Vytrvalost se ti vyplatí. Schválně, jestli na sobě zpozoruješ nějakou změnu. :)

A s tím slušným odmítnutím? Tomu se člověk učí celý život, ale rozhodně není nic špatného ani neslušného na tom, když upřímně řekneš: mrzí mě to, ale mám toho teď dost, nezlob se, nepůjde to. Můžeš se modlit i za to, abys k tomu nacházela sílu. Vždyť Bůh po nás nechce, abychom se pomocí druhým ničili, ví, že je důležité si i odpočinout. Pomoci by ti mohla i nějaká duchovní obnova. Brzy začne postní doba, tak se porozhlédni třeba po nabídkách diecézních center života mládeže. 

Měj se moc pěkně! ;-) P.

Milá Anet,

díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama přiznáváš, že máte nádherný vztah a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme. Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.

Chodíš se skvělým klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Existuje moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral?

Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde :-). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí. Ale: Pokud tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás.

A další moudro:

Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme.

Takže pokud se chceš zbavit žárlivosti, zkus zapracovat na přijetí sebe samé. Zkus třeba v modlitbě každé ráno a večer Bohu poděkovat za to, že jsi jaká jsi, že tě tady chtěl právě takovou. Na našem webu i v poradně najdeš spoustu dalších tipů, jak posílit své sebevědomí a jak se naučit mít ráda. Stačí si jenom vybrat. ;-) Měj se moc pěkně! 

Milá beruško,

na Tvém místě bychom se do žádného vyznání lásky nepouštěly. Chápeme, že máš pocit, že jsi do něj zamilovaná už hodně dlouho, ale přece jen - je ti 14 let. To je čas, kdy se teprve učíš být sama sebou. Je to etapa života, kdy se rozhoduješ o tom, co dál po škole, o dalším studiu, kdy přestáváš být dítětem a stáváš se dospělou. A právě v této etapě života se ukazuje jako lepší, když může dívka v klidu dozrávat a není svázaná nějakým vztahem. Navíc kluk, který se ti líbí, se nachází v úplně jiné životní fázi a řeší jiné věci než ty, takže by takový vztah fungoval jenom velice obtížně.

Něco jiného je totiž osmiletý věkový rozdíl, pokud jeden z dvojice je ještě na základní škole a druhý už pracuje nebo studuje vysokou školu, a něco jiného, když např. oba pracují nebo jeden končí studium a druhý už pracuje (např. osmnáctiletá dívka a mladý muž, kterému je 26 let). Vztah se totiž nedá vybudovat jenom na citu, zamilovanosti, na tom, že se nám někdo líbí, ale také na rozumu a vůli.

Ve tvém věku je správný čas na prožívání platonických lásek, na snění o druhém, na to, aby sis ujasnila, jaké vlastnosti se ti na klucích a mužích líbí a které naopak ne. Ale na chození v pravém slova smyslu máš ještě čas. Proto nic neuspěchej, pokud nechceš přátelství mezi vámi pokazit. S čím ale můžeš začít už teď, je modlitba za budoucího partnera. Protože i když ho možná ještě neznáš, Bůh ano. A rozhodně ti ho v pravý čas pošle do cesty. 

Myslíme na Tebe!  

Milý marťánku,

zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k tomu druhému, těšit se na něj a trávit spoustu času před zrcadlem (jak píšeš), je sice krásné, ale je to pořád jenom cit. Dnes si lidé často myslí, že bez zamilovanosti nemůžou jít do vztahu. Někteří se dokonce staží budovat vztahy jenom na zamilovanosti. Ale zamilovanost (cit) nebývá úplně dobrým rádcem. Nehledě na to, že když citová přitažlivost člověka zachvátí a člověk ji neovládne rozumem a vůlí, snadno se nechá strhnout k jednání, které může být nerozumné - prostě mylné.

Vždy máme jednat jako celý člověk: jednat podle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Když dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitažlivostí, pak se snadno stane, že sice prožívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je budoucí manželství a rodina dosti obtížná, možná i nemožná. Právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí, a to i ten nejkrásnější.

Takže se netrap tím, že nezažíváš stavy euforie, protože to není úplně podstatné. ;-) Naopak když se později dostaví opravdová láska, bude to ještě krásnější. Měj se moc pěkně.

Milá Dorko,

podle mě je reakce toho kluka celkem přiměřená. Jednou jsi ho už odmítla, tak nejspíš ztratil zájem. Možná byl do tebe jenom zamilovaný, ale na pouhé zamilovanosti se nedá postavit kvalitní vztah. Je to cit, který dříve nebo později vyprchá, je nestálý.

To stejné platí i u tebe. Zamilovat se do něj klidně můžeš i později, ale není to ještě láska. Láska je (každodenní) rozhodnutí mít toho druhého rád a přijímat ho i s jeho chybami a nedostatky. Rozhodnutí komunikovat, i když je to zrovna těžké, omluvit se, i když jsme třeba v právu, odpustit, i když to může bolet.

Můžeš si s tím klukem někdy v klidu popovídat osobně, pokud bude mít zájem. Protože řešit vztahy přes chat je vždycky zrádné - nevidíš přímou reakci toho druhého, gesta a výraz tváře, neslyšíš tón jeho hlasu, neznáš důvod, proč nezareagoval na tvoji otázku hned... A tím, jak si spoustu věcí domýšlíš, můžeš si jeho odpovědi vyložit jinak než jsou myšlené. Takže na to pozor.

Držím palce, ať se to mezi vámi vyjasní. P.

Milá martule13,

děkujeme za Tvoji upřímnost. Máme jeden návrh: Co takhle začít řešit problém až opravdu nastane? Nevadí, že se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důležitější je, jestli se jemu líbíš Ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás). 

Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím tomu nech volný průběh, dál sni o tom klukovi a netrap se tím, co zatím není.

Myslíme na Tebe, ať se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-)