Ahoj Popelko, jenom krátce. Modlitba má smysl vždycky. Možná Ti Bůh chce naznačit, že nemáš sedět se založenýma rukama a čekat, až se něco dozvíš od toho kluka nebo od vašich společných kamarádů, ale že máš sama jednat. Na Tvém místě bych si s tím klukem otevřeně promluvila. Navrhni mu, jestli byste se nemohli sejít nebo využij příležitosti, když budete na nějaké akci oba spolu. A potom mu řekni, že nevíš, co si máš myslet a že Tě taková nejistota už nebaví. Možná se pak ledy prolomí a on Tě nebude chtít ztratit. Nebo zjistíš, že je to celé jinak. To dopředu nevíš. Chce to odvahu, tak se za ni můžeš modlit. I za celý ten rozhovor. Každopádně už budeš vědět, na čem jsi a nebudeš si muset domýšlet různé varianty. Myslím na Tebe! Měj hezký den.

 Milá MAVM, na některé otázky je těžké dát jednoznačné odpovědi, protože si je vždycky můžeme jenom domýšlet. Platí totiž, že co člověk, to originál. A jestli někdo pozná partnera napoprvé a jiný jich musí poznat pět nebo šest, než si "sednou"? Obojí je možné a u každého to může být jinak. K tomu je přece období chození - neznamená to, že když s někým začnu chodit, musím si ho později vzít. S někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A samozřejmě se může stát, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to neznamená, že jeden z vás je špatný. Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je ale i obohacením - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Můžeme se ale za svého partnera modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl. Přejeme, ať jsi dál tak vnímavá ke všemu, co se kolem Tebe děje. Hezký den! ;-) 

Ahoj Tereso, děkuji za Tvoji upřímnost. Na tom, že jsi mlčenlivější a hned všechno o sobě neříkáš, není nic špatného. Nemáš přece povinnost se kamarádce svěřovat se vším a ona by to měla pochopit. Mám jeden návrh: Co takhle začít řešit problém až opravdu nastane? Nevadí, že se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důležitější je, jestli se mu líbíš ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás). Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím bych tomu nechala volný průběh, dál snila o tom klukovi a netrápila se tím, co zatím není. Myslím na vás, ať se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-) 

 Ahoj twiggy, po přečtení tvého dotazu nás v redakci napadl úryvek z knihy W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh). Autor v ní popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychládá, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Představ si, že bys s tím klukem, o kterém už teď víš, že je "hloupej a nezralej" začala chodit. Každá zamilovanost časem vyprchá (nejpozději za dva roky). A co potom? Pokud by to jediné, co tě k němu přitahovalo, bylo najednou pryč? Musela by ses buď s jeho povahovými vlastnostmi srovnat a přijmout je nebo byste se rozešli. Ráda opakuji jednu myšlenku: Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se. Takové přijetí toho druhého i s jeho nedostatky tě čeká v každém vztahu. Držím palce, ať si najdeš někoho, pro koho se budeš každodenně rozhodovat. A on pro tebe. ;-)

Ahoj Majulenko, těžká situace, co? Na jedné straně ho nechceš ranit tím, že mu to na rovinu řekneš, a na druhé straně ho nejvíc raníš právě tím, když mu to upřímně a otevřeně neřekneš. Takové věci se v době dospívání stávají. Najednou se holky a kluci začnou do sebe zamilovávat a přátelství se tím naruší. Bohužel často to nejde jinak (pokud není zamilovanost oboustranná), než aby to jednoho chvíli bolelo. Pro toho kluka je ale mnohem lepší, když mu na rovinu a co nejdřív řekneš, že s ním chodit nechceš, než kdyby si myslel, že má nějakou šanci a třeba po půl roce nebo i později zjistil, že jsi od začátku byla rozhodnutá do toho vztahu nejít a že se snažil zbytečně. Možná je jeho zamilovanost tak silná, že mu to budeš muset říct tvrdě a nekompromisně. Neboj se toho. Kluci se rádi chytají i stébla naděje, takže musí poznat, že to opravdu nemá cenu. Pořád si opakuj, že teď ho to sice trochu zabolí, ale dostane se ze slepé zamilovanosti mnohem dřív, než kdybys ho nechtěla ranit a dávala mu marné naděje třeba i několik měsíců. Mně osobně to trvalo dlouho, než jsem pochopila, že kdybych si s klukama nezahrávala a byla k nim od začátku upřímná, mohla bych naše přátelství ještě zachránit. Protože přátelství je založeno na upřímnosti, ne na přetvářce. A pokud tě má opravdu rád, dostane se z toho brzy. Držím palce!

Ahoj Míšo, tvoje reakce je do jisté míry přirozená. Doteď jsi byla zvyklá mít svého kamaráda víceméně jenom pro sebe. Teď se situace změnila. Takže na jeho slečnu trochu žárlíš. Už to nejsi ty, koho vyslechne jako první, když máš nějaký problém, už to nejsi ty, za kým půjde mezi prvními, když má radost. Na prvním místě je pro něho teď ona. Chvíli to potrvá, než se s tím srovnáš, je to přece jenom nová situace. Ale myslím, že časem se to usadí a oba si zvyknete. Nic víc bych za tím nehledala, i když je pravda, že na stoprocentní kamarádství mezi klukem a holkou nevěřím. ;-) Ale jestli si s tvým klukem rozumíte, není důvod se trápit starostmi, jestli nejsi zamilovaná do kamaráda. Měj se hezky! P.

Milá V., sexuální spojení muže a ženy slouží k vytváření a posílení jednoty. Je stvrzením slov manželského slibu – Odevzdávám se ti a přijímám tě. Má tedy své místo až v manželství.

Pro vztah kluka a holky, muže a ženy, je nezbytně nutná pravdivost „řeči těla“. Co se tím myslí? Že to, co dělám svými gesty (doteky, polibky, pohlazení, obejmutí apod.), odpovídá pravdivě úrovni našeho vztahu. Odpovídá blízkosti, kterou ti dva zažívají v jiných oblastech. O jejich blízkosti vypovídá i to, jak si spolu opravdu rozumí, jak otevřeně si spolu povídají, jak si dokážou naslouchat, jak dokážou prožívat duchovní porozumění a zvládat obtíže života.

Žít v čistotě až do svatby je přikázáním Desatera. Stejně jako všemi ostatními přikázáními Desatera nám Bůh nechce zbytečně znepříjemnit život. Naopak nám dává dobrý návod, jak žít, abychom sami sobě ani jiným neškodili.

Dnes je také důležité pochopit jasné Boží upozornění, že sex není pro zábavu, ale je to největší projev vzájemné lásky muže a ženy a že nám byl dán jako odpovědnost za děti, které se z tohoto spojení mohou narodit. To, že kluk a holka žijí zdrženlivě, znamená, že mají k sobě navzájem úctu a že se dívka nestává nástrojem k uspokojení sexuální touhy svého chlapce a naopak.

Dokáže-li kluk žít v čistotě před manželstvím, vytváří to do budoucna pro oba velkou jistotu, že když v manželství nastane období, během kterého spolu nebudou moci mít sexuální styk, budou si moci věřit, že takové období zvládnou a že z netrpělivého hocha, který neuměl počkat do svatby, se nestane nevěrný muž, který prostě bez sexu nemůže být. Výzkumy ukazují, že muži, kterým chybí sebeovládání, nejsou spolehlivými partnery pro život.

Také se setkávám s častým argumentem, že sex se musí před svatbou vyzkoušet (Půjde nám to spolu v posteli?). Avšak sexuální život se po svatbě teprve rozvíjí a trvá delší dobu, než najdou muž a žena svou „řeč těla“. Podobně jako lyžovat se člověk nenaučí snadno, ale musí mnohokrát sjet kopec, a přitom se mu jistě stane, že upadne. Kvalita sexuálního života v manželství odráží daleko více, než jen schopnost tělesného spojení. Skutečný prožitek je výsledek celkového vztahu muže a ženy. Dívka by nikdy neměla dopustit, aby byla v roli „pokusného králíka“ nebo žila ve strachu, že když se sex v manželství hned nepodaří, že ji kluk pošle pryč.

Panenství je nádherná hodnota mladé dívky, ženy. A pokud je přinese jako dar tomu opravdu vyvolenému, tedy tomu, který s ní chce být celý život, nabídne mu nesmírně vzácný dar. Pro předmanželskou čistotu jsou také důvody zdravotní. Mnoho ověřených lékařských studií potvrzuje zvýšené nebezpečí virových i bakteriových onemocnění pohlavních orgánů mladých dívek, které předčasně začnou žít sexuálním životem. V této krátké odpovědi není možné popsat všechny důvody a vysvětlení, proč je dobré spolu před svatbou nespat. Závěrem tedy ještě jeden postřeh: ve své praxi jsem potkala již mnoho žen, které litovaly toho, že nezůstaly pannou až do svatby. Nepotkala jsem však žádnou, která by litovala, že pannou do svatby zůstala.

Mgr. Hana Imlaufová, křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Praha

Milá FanINko, pravděpodobně ses pokoušela s kamarádkou o všem mluvit. A to je dobře. Do přátelství patří pravda. Pravdivost od kamarádky je velmi cenná a důležitá. Zalíbení a zamilovanost jsou většinou hodně silné. Dobře míněné rady a obavy našich blízkých, varování před člověkem, do kterého jsme se zamilovali, často neslyšíme a vůbec o nich nepřemýšlíme. To přijde na řadu až potom, co nejsilnější city ustoupí a máme v hlavě i něco jiného než „objekt své touhy“. A to nikterak nechci zlehčovat. Zamilování je období, které je krásné a má svůj velký význam. Ale i přes jeho velkou sílu se musíme snažit nedělat chyby. Pokud vnímáš, že její kluk není „dobrý člověk“, jak píšeš, má právo to vědět. Zkus být co nejkonkrétnější (např. „Není dobré, že krade auta, podvádí ve škole, kouří marihuanu, mluví sprostě, chová se hrubě ke slabším spolužákům apod.“) Pochopitelně ji ujisti, že ti na ní záleží, nechceš, aby si ublížila. Budeš při ní stát, ať se rozhodne jakkoli. Možná by bylo dobré mluvit o představách „ideálního kluka“. Pochopitelně nikdo není dokonalý, ale někdo se této představě blíží víc a jiný míň… Každopádně to může být prospěšné jak pro ni, tak i pro tebe. Pro vaše uvědomění si, co je ve vztahu důležité… Můžete si zkusit sestavit žebříček hodnot, které jsou u kluka a ve vztahu nejdůležitější. Už jen debata na tohle téma jí může doma „vrtat hlavou“ a bude mít příležitost přehodnocovat… Kdo ví…? Citům nemůžeme poručit. Ale můžeme vůlí ovlivnit své chování. Pokud vím, že člověk, do kterého jsem se zamilovala, není pro mě dobrý, nebudu s ním navazovat vztah a počkám, až silné city k němu zeslábnou. A potom může přijít někdo jiný, do kterého se zamiluji… (Věra Hartigová, rodinný poradce za portál www.rodinavezline.cz)