Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

Vyhledávání v poradně:  
Polož novou otázku
 Přezdívka: 
 Věk: 
 Email:  (nebude zveřejněn!)
 Otázka: 
 Dotaz odeslat do poradny:   
 Napiš číslem   tři sta devadesát pět:

Poradna 'Láska'

- dotazy a odpovědi
Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  58

Pokud se ti některý dotaz líbí, klikni na ikonu vlevo vedle otázky.

Otázka: Jsem do něj zamilovaná, ale nevím co s tím...
Zdravím IN! Mám kamaráda. Bavíme se spolu pár měsíců. Oba o sobě navzájem víme, že jsme k sobě ale cítili, nebo i cítíme, něco víc. Vzpomínám si, jak jsme se o tom bavili. Měla jsem to tak, že jsem si nebyla jistá, jestli ho miluji, ale v tom období, kdy jsme o tom spolu mluvili, jsem si spíš myslela, že do něj jsem zamilovaná. A také jsem mu to tak řekla. On řekl něco, že to pro něj na začátku bylo silný, ale že si teď taky není jistý. Dopadlo to tak, že jsme si řekli, že budeme tedy jen kamarádi. Já v tu chvíli moc nedokázala tak dobře přemýšlet, protože mě to zaskočilo (on totiž s tím začal, začal se na to ptát), tak jsem to odůvodnila, že se musíme více ještě poznat. Pak jsem to spíš vnímala tak, že není dobré, aby spolu lidé chodili, když si nejsou jistí, jestli se milují. Pak jsem ale cítila, že mě to dost mrzí, že to dopadlo takhle. Že jsem asi opravdu chtěla něco víc. Po nějakém čase (pár týdnů, možná 2) jsem ale \"přišla\" na to, že jsem do něho zamilovaná. A že jsem i předtím byla. Tak jsem začala přemýšlet, jestli mu to říct a kdy, jestli bych chtěla, abychom spolu chodili. No a před pár dny mě dost vykolejilo, že se ta myšlenka, jestli ho tedy opravdu miluji, vrátila. Ani nevím proč. Už jsem si říkala: ano, už si jsem jistá, už tu otázku nemusím řešit. Napadá mě, že je to dost možné i hormonálně... A ještě předtím jsem tedy řešila, jestli bych šla do toho chození. Mám z toho obavu. Nikdy jsem s nikým nechodila. Mám strach, že bych se třeba musela nutit do fyzického kontaktu, že by mi ublížily různé neshody, které by přišly, nebo i že bych nevěděla jak se líbat... Ps: on přemýšlí, že by mohl být jednou knězem, ale není ještě rozhodnutý, neví to jistě. Prosím poraďte mi. Ohledně té nejistoty, strachu z chození, jestli bych mu měla říct, že ho miluji... Děkuji.
7.10.2024 22:43
M., 15 let
Odpověď:
Otázka: Co mám dělat?
Ahoj, měla bych prosbu. Potřebovala bych radu. Nejdřív vás ale uvedu do děje. Je to tak že už něco přes půl roku mám kluka, je ateista, takže moc nechápe proč s ním nechci spát před svatbou, ale řekl že se to pokusí respektovat, jenže... ...udělala jsem chybu v tom že jsem se teď nedávno na dvou oslavách opila (nebylo to schválně, nějak to do mě prostě dostali), což by se taky nemělo z křesťanskýho hlediska, nebo aspoň myslím. No a on si kvůli tomu teď přijde jako něco \"míň\" než alkohol, protože to jsem \"porušila\" ale to s ním nechci. Hodně špatně to nese, nedokáže to prostě pochopit, vím že to byla velká chyba, ale stalo se to (že jsem byla opilá). Nevim co teď s tím, protože si přijde hodně ublížený a to ne jen kvůli tomuhle, ale i kvůli jeho kamarádům a spolužákům co mají holky a už s nima spali i když jsou mnohdy spolu kratší dobu než my. Nevim i těch necelých sedm měsíců mi přijde málo, ale tím nechci nic říkat. Jenom nevím co mu na to říct, dost jsme se teď kvůli tomu pohádali. On se mě snaží respektovat, ale zároveň nechápe proč by měl a hodně ho to dusí. Proto bych potřebovala radu, co bych měla dělat? Nechci s ním spát, ale nechci ho tím trápit. Ale nevím co dělat, nechci se s ním rozcházet, je to moc hodnej a na dnešní dobu slušnej kluk. Fakt mě to trápí, ale nechci aby o tom věděla mamka nebo tak. Ona by mi neporadila ale jen víc stresovala, i když by si to asi neuvědomovala. Modlím se za něj, ale přijde mi, že na to naráží čím dál častěji a já už nevím jak mu to vysvětlit. Řekl že se cítí být min dulezitej než nějakej \"hloupej\" text (v Bibli). Nejhorší je že si to pořádně nedokážu obhájit, protože tomu taky moc nerozumím. Prosím, poraďte🙏🏻
3.9.2024 22:11
Andula, 16 let
Odpověď:
Otázka:
Naše milá redakce, mám na vás hned několik otázek. Na začátek trochu omáčky pro lepší kontext... Vždycky jsem vnímala a zastávala názor, že co rychle začne, rychle taky skončí. A to především ve vztahové rovině. Vždy jsem se proto snažila takovým vztahům vyhýbat. Vlastně to ani zas takové snažení nebylo, než si k někomu vytvořím silnější pouto, trvá mi to i třeba několik let. Po dvou letech velmi intenzivního kamarádství jsme se s mým nynějším milý rozhodli, že spolu chceme budovat romantický vztah. Už minulý rok touto dobou jsme oba přemýšleli tímto směrem, ale k činu jsme se dostali až nyní. I když jsme o sobě navzájem věděli už dávno předtím, za ty dva roky \"jenom\" kamarádství jsme oba ale moc vděční. Byli jsme při sobě v těch dobrých, ale i ve špatných chvílích, zjistili jsme o sobě spoustu věcí. Stihly nám za tu dobu tak nějak spadnout ty růžové brýle, i tak jsme se ale rozhodli to spolu zkusit. Teď tedy necelé dva měsíce tvoříme oficiálně pár a je to moc krásné. Chvílemi mi připadá, jakobychom se podvědomě snažili vynahradit si to všechno, co jsme po tu dobu, co jsme k sobě navzájem jen tajně vzhlíželi, nemohli. Mám spoustu důvodů, které jsem si sobě dávno obhájila, proč chci se sexem počkat do svatby. A jsem vděčná, že i když je to pro nás oba občas těžké, mám hranice, za kterými si stojím a můj milý je respektuje. Intimní život ale není jen o tom jednom, jsou i další tělesné projevy - líbání, doteky... Kam až můžeme v takových chvílích zajít? Kde je ta vhodná hranice podle víry? Nebo jde jen o to spolu nespát před svatbou? S tím se pojí také to, že jsem si vždy myslela, že nějaké intimnosti přijdou do vzathu až později, třeba po několika měsících, rocích. Podle mého přesvědčení (jak jsem se zmiňovala na začátku) by byl tedy ten vztah možná trochu uspěchaný. Zase na druhou stranu náš vztah byl velmi hluboký a upřímný už dávno před tím. Byla to v podstatě jen otázka odvahy jednoho nebo druhého, kdy se posuneme dál. Z tohoto pohledu by to tedy uspěchané nebylo. I tak mi to ale vrtá hlavou, i když jsem takhle spokojená a všechno jde tak nějak přirozeně a upřímně.. Nejdeme na to všechno moc rychle? Děkuji vám za odpověď a přeji všem z redakce krásný den! Z.
10.8.2024 23:22
Zdeni, 21 let
Odpověď:
Otázka: Mám na vás otázku
Ahoj IN! Četla jsem, že dívky si podvědomě vybírají svého životního partnera s podobnými nebo stejnými vlastnostmi, jaké má jejich otec. Ať už jsou to ty dobré vlastnosti, nebo zlé. Můj táta má, jako každý, nějaké dobré vlastnosti. Pak jsou tu ale ty špatné... Křičí po mamince, křičí po nás dětech, často nám něco vyčítá a netráví s námi tolik času, kolik je podle mě správné. Trápí mě to. Nechci to a ani maminka a bratři to nechcou. Mě ale trápí ještě jedna věc. A to je právě veliký strach, co když bude jednou takový i můj manžel? Už se nějaký čas těším, že se po maturitě odstěhuji a nebudu muset v této negativitě, a řekla bych i v toxickém vztahu, žít. Přeji si, že jednou budu mít manžela, který po mně křičet prostě nebude a nebude dělat ty další věci, u něhož bude vidět, že si vzal k srdci \"úctu\", která se slibuje při svatbě, a že se ke mně prostě bude chovat tak, jak je to správné a normalní. Je to ale možné? Četla jsem taky, že když ženy zjistí, že ten jejich partner má vlastnosti, které nechtějí, aby měl a měl je jich otec, tak se s ním rozejdou, pak ale v novém vztahu po čase zjistí, že ten nový partner zase ty vlastnosti má. Můžu se zamilovat do někoho, u koho se nakonec neprojeví ty tátovi vlastnosti? Ps: mám kamaráda (zatím bych to nenazývala chozením), který má s mým tátou takové podobné věci, že mě to až překvapilo, že si mohou být v takových detailech podobní. Ještě ho ale neznám tolik, abych mohla říct, že je nebo není schopen se ke mně takhle jednou chovat. Je to ale hrozná představa že by se ke mně jednou takhle choval, mám ho tak ráda! Předem děkuji moc za radu! 🙏
26.7.2024 21:58
M., 15 let
Odpověď:
Otázka: Miluji kluka a on si mě moc nevšímá.
Miluji kluka a on mě ale moc si mě nevšímá. Je to moje chyba? Mám něco udělat? Mám počkat a on něco udělá čas? Prosím pomozte.
5.5.2024 14:46
Mrkvička, 10 let
Odpověď:
Otázka: Potřebovala bych poradit.
Zdravím, potřebovala bych poradit. Téměř před půl rokem si mě všiml jeden věřící kluk, avšak starší než já, a napsal mi, jestli s ním nechci jít někdy ven. Ze začátku mi to přišlo moc rychle, tak jsem normálně odmítla a chtěla jsem všechno nechat normálně být. Později mi znova několikrát psal a zval mě do kina, jít se projít... já jsem hodně váhala zda ano/ne, párkrát už jsme se měli i sejít, ale na poslední chvíli to nevyšlo. Po měsíci a pak dalším se znova ozval, že ho mrzí, že nám to nevyšlo jít ven....Teď mám zase školu a on pracuje, takže domluva složitá hlavně z mojí strany. Myslela jsem, že už budu mít klid po takové době, ale pořád mě uvnitř žere, že jsem ho tolikrát odmítla a je mi ho líto, jak se stále snaží...Jenže prostě nevím, jak jednat. Budu mít potom \"klid\" od všeho, když s ním půjdu, nebo bude všechno horší? :-) Děkuji za vaši radu, hezký den.
23.3.2024 20:00
Julinka, 20 let
Odpověď:
Otázka: Měla bych na vás otázku ohledně vztahu s přítelem
Dobrý den, měla bych na vás otázku ohledně vztahu s přítelem. Jsme spolu už půl roku, ale maminka nechce abych u něj ani přespala. Jde o jednorázové přespání když jsme třeba v divadle nebo na večeři. Já bydlim totiž na vesnici a ve večerních hodinách už nejezdí autobusy. Je mi už 21, ale i přesto se mamce nelíbí abych spala u přítele. Ted se na mě naoplátku zlobí že mi rodiče nic nedovolí a pořád hlídají. Jak si mám promluvit s mamkou aby dovolila přespání? Nechci přijít ani k mamku ani o přítele ale nevím si s tím rady.
16.3.2024 15:49
Locika, 20 let
Odpověď:
Otázka: Mám otázku...
Milá redakce, mám otázku, leží mi v hlavě a ne a ne pryč. V naší farnosti funguje spolčo a já tam chodím už dosti dlouho. Před cca rokem a půl se k nám přidalo pár lidí z vedlejší farnosti, mezi nimi i jeden kluk. No a o toho tu jde. Dost dobře si rozumíme, nemám problém před ním říct svůj názor nebo celkově být sama sebou, jako se mi stává u jiných kluků či možná lidí obecně. Vždycky jsem ho brala jako dobrého kamaráda, se kterým je sranda. Tečka. Na konci léta (po spolčovém táboře) mě ale dotyčný pozval na kafe, k té schůzce nakonec nedošlo, jelikož přecházel do cizího města na vysokou a já měla taky spoustu aktivit. Moc jsme se tedy nevídali ani nebyli jinak v kontaktu a já došla k názoru, že to vše vyšumělo, pozvání bylo kamarádské a teď už se ,nic´ neděje. Jenže po adventní duchovní obnově se pozvání opakovalo. Musím na tomto místě trochu objasnit svou situaci. Už asi od 15 let se mi při modlitbě, četbě Písma, Eucharistii, adoraci, ale i v ,normálním životě´ stávají různé věci, skrze které vnímám tichý Boží hlas, který mě volá. Několikrát jsem o tom pochybovala, párkrát mluvila s kněžími, moc se za správné rozlišování stále modlím. Ale pořád, někdy více, někdy méně, je v mém srdci touha odevzdat život Bohu, žít klášterním způsobem života. Proto jsem onomu klukovi setkání odmítla s přáním, abychom nadále zůstali kamarádi. Cítila jsem pak v duši pokoj, klid, že to bylo dobré rozhodnutí. Jenže na dalších spolčech a o Vánocích, když jsme hráli divadlo, je to divné. Nevím najednou, co si s ním říct. On je zamlklý, viditelně smutný, na mě téměř nemluví. Nechtěla jsem tohle způsobit, jen předejít pozdějšímu a horšímu trápení či nedorozumění... Co teď s tím? Jak ze své strany můžu přispět k obnovení dobrého vztahu? Nebo už nikdy nebude dobrý? A co mě trápí nejvíc, nebyla to z mé strany pouze pohodlnost, lenost jít do vztahu? Ale žiju v domnění, že pokud spolu chtějí lidé chodit, míní vztah vážně a ne jen tak ,zkusit´... Je těžké to vše psát, okolností je spousta, bylo by to na dlooouhý pokec. Kamarádka, které se s tím svěřuji, mi řekla, že teď je to na něm, já ať mám trpělivost a dám mu čas, že se z toho dostane. Přesto se ptám ještě vás, protože ani můj pohled na něj teď není stejný a nechci mu víc ubližovat.
15.1.2024 20:47
Edith, 18 let
Odpověď:
Otázka: Delší dobu přemýšlím nad tématem homosexuality.
Dobrý den, už opravdu nevím co dál. Už hodně delší dobu přemýšlím nad tématem homosexuality. Jsem křesťánka a jsem si plně vědomá toho, že jsem v období, ve kterém se v těle děje mnoho hormonálních změn, takže vůbec lesba nakonec být nemusím. Ale moje otázka se týká spíš toho, proč se pohled víry na homosexualitu právě takový, jaký je. PROČ si páry stejného pohlaví nemohou projevovat svou vzájemnou lásku? PROČ je homosexuální sex těžký hřích? PROČ jsou považovány za, cituji, vnitřně nezřízené, nebo nepovažovány za plod ryzího citového a pohlavního doplňování se? Je to proto, že spolu biologicky nemohou mít dítě? Kdybych někoho milovala, lásku bych mu chtěla projevovat i intimně. Dost se mi zdá, že to je vnímáno jako nějaká porucha nebo dysfunkce, které by se člověk měl zbavit, a že \"ta čistá\" forma lásky je jen ta heterosexuální. A je mi to líto. Myslím, že projevovat si vzájemnou lásku by nemělo být zakázané. Předem moc děkuju za odpověď.
7.1.2024 14:44
srdíčko, 15 let
Odpověď:
Otázka: Je hřích nebýt jen na kluky?
Dobrý den, mám jen jednu otázku- je hřích nebýt jen na kluky? co když tomu prostě nejde zabránit a už to tak je.. je to proti víře? a kdyby ano- co by měl někdo takový dělat, protože je také křesťan..ale prostě je takový..? Předem moc prosím a děkuji!!
28.11.2023 21:03
hrošík, 16 let
Odpověď:
Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  58
 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz