Milá Růženko,

děkujeme za tvůj dotaz a tvoji důvěru. Nevadí, že už ti je osmnáct. Často tu odpovídáme i starším holkám, tak i tobě se budu snažit dát nějaké rady.

Chápu, co prožíváš. Partnerské vztahy bývají složité, patří k nim i pochybnosti a někdy je těžké poznat, kdo je ten pravý. Někdy to bolí, někdy dojde k rozchodu. I ve vztazích se střídají lepší i horší období.

Píšeš, že teď máte pauzu a ty máš zřejmě strach, že se rozejdete. Snaž se na tohle zatím nemyslet, ale zkus tento čas využít k tomu, že se zaměříš na svoje pocity a ujasníš si je: Jak ti je bez něj? Dovedeš si představit, že už s ním nebudeš? Že potkáš někoho jiného?

Taky píšeš, že ses za partnera modlila. Určitě v modlitbě pokračuj a svěřuj tyhle svoje starosti Bohu, pánu Ježíši i Panně Marii. Vím, že teď je to kvůli nouzovému stavu komplikované s bohoslužbami, ale jestli máš nějakou možnost, tak zkus alespoň na chvíli zajít do kostela a tam se pomodlit.

Je fajn, že má tvůj partner rád tvoji rodinu, ale je důležité zaměřovat se na ty věci, které se týkají vás dvou, ne okolí. Zaměř se tedy na to, co je důležité pro tebe a co od vztahu očekáváš.

Je hezké, že bys chtěla mít jen jediného partnera na celý život. Některým lidem se to podaří, ale někteří si naopak potřebují projít nějakým vztahem ještě předtím, než toho pravého potkají, a ujasnit si, co od vztahu a partnera očekávají atd. Ať už budeš patřit do první nebo do druhé skupiny, věř, že je to ta správná cesta, kterou pro tebe Bůh nachystal.

Chápu, že jsi z nastalé situace zmatené a je pro tebe těžké správně se rozhodnout. Dej tomu všemu čas a nedělej nic unáhleného. Modlitba (i společná s partnerem, pokud je věřící) hodně pomůže. Zároveň je důležitá komunikace s partnerem. Doporučovala bych zhodnotit vaši pauzu. Jak jste se cítili, o čem jste přemýšleli? Jak si to představujete dál?

Myslím na tebe a kdybys ještě potřebovala, můžeš nám zase napsat :) Martina

Ahoj,

díky za tvůj dotaz. Někdy se stává, že se nám někdo líbí, ale on o nás nemá zájem. Je to smutné a někdy to bolí, ale nemůžeme nikoho do ničeho nutit. Uhánět a neustále posílat spoustu zpráv kluka akorát odradá. Ty jsi mu už napsala a dala tak najevo zájem navázat kontakt, více se poznat. On ale možná o něco takového nestojí. Dej mu čas a uvidíš, jestli se třeba ještě ozve.

Martina

Ahoj Karol, díky za dotaz. Je jeden moc hezký a pravdivý citát: "Nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama." Lásku si na nikom nemůžeme vynutit. Pokud ten kluk nedává najevo žádný větší zájem o tebe (a to bys určitě poznala), je pravděpodobné, že tě bere jako kamarádku a gentlemansky se chová třeba proto, že je tak vychovaný. Neznamená to ale, že by časem vaše kamarádství nemohlo přerůst v hezký vztah. Ten bys ale mohla ohrozit, kdybys mu hned na začátku řekla, co k němu cítíš a on by se toho mohl zaleknout a stáhnout se. Z kamarádství se totiž běžně stává láska, ale obráceně to moc nefunguje. Lepší než se spálit, je být trpělivá a počkat. Na co? Jestli nepřeskočí jiskra také od něho směrem k tobě. Snaž se s ním normálně komunikovat, třeba jej občas pochval, když se mu něco podaří, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš k jiným svým kamarádům. Působí to mnohem přirozeněji, než kdybys mu psala vyznání ve vzkazech nebo mu je řekla osobně. Láska má spoustu jiných podob než jenom to, že někomu řekneme "mám tě rád", "miluji tě". Právě pochvalou, pomocí, povzbuzením, úsměvem mu můžeš naznačit mnohem víc a navíc nenásilným způsobem. Z redakce přejeme krásné podzimní dny. M.

Ahoj Natko, díky za dotaz. Ptáš se nás, jak máš napsat klukovi, že máš o něj zájem, ALE má holku. Myslím si, že už tím jak jsi to napsala, cítíš, že by to nebylo fér. Představ si, že bys byla na místě té jeho holky, a některá jiná holka by se snažila ti ho přebrat. Zdálo by se to ti to správné? Byla bys v pohodě? Nebyla bys spíš naštvaná, nešťastná a smutná? Věřím, že je to správný kluk, asi je hezký, přátelský, atd., ale máš právo tohle někomu udělat? Zkus o tom popřemýšlet. Hezký den. M.

Ahoj Majo, díky za dotaz. Kdysi hodně dávno, už jsme na podobný dotaz odpovídali, takže část okopíruju: Rozumím-li tomu dobře, jedná se o syna bratrance tvého tatínka. Pokud ano, pak se jedná o příbuzenecký vztah v boční linii 6. stupně. Takovýto příbuzenský vztah nebrání podle církevního ani podle civilního práva uzavření manželství. Takoví příbuzní mohou spolu vstoupit do manželství, ovšem musí sami podle okolností zvážit, zda je to rozumné. Až potud se jedná tedy o řešení ryze právní. Někdy může v takovémto bližším příbuzenství být ale i nějaký dědičný problém. To se pak obyčejně řeší poradou v genetické poradně...

Takže tolik k teorii, a teď ještě praxe:). Píšeš, že se ti líbí kluk, ale je to i opačně? Nebo je to jenom platonická láska ze tvé strany? Tvůj věk je ideální na snění a platonické lásky, jsi ve ve věku, kdy se teprve učíš vyznat se sama v sobě a svých pocitech, to je úplně normální a prožívají to tak asi úplně všechny holky. Řekla bych, že teď je nej s klukama kamarádit a zbytečně nespěchat. Ale určitě je dobré na sobě pracovat:). Můžeš rozvíjet a věnovat se tomu, co tě baví, vztahy s kamarádkami a kamarády, můžeš posilovat své sebevědomí a učit se přijímat se taková jaká jsi a učit se být ženou a radovat se z toho. Radostní a milí lidé, kteří se dokážou zasmát sami sobě, mají totiž v sobě něco, co druhé přitahuje a ostatní se s nimi cítí moc fajn. Hezký den. M.

Ahoj Kity, díky za dotaz. Píšeš, že se svým klukem chodíš rok a půl, a protože od sebe bydlíte daleko, vídáte se jenom jednou za 14 dnů, ale ten vztah je nádherný. Ty ale přes to všechno cítíš, že teď potřebuješ být spíš sama, že jsi na vztah ještě mladá, ale zase nechceš svému klukoiv ublížit... a nevíš co s tím. Z toho co jsi napsala, se mi zdá, že se opravdu dobře znáte a jeden o druhém asi víte docela dost, důvěřujete si. Někdo by možná řekl: značka Ideál, ale ty přesto cítíš, že to není ono. Že máš potřebu být sama, není špatné, každý člověk potřebuje být chvíli sám, přemýšlet, být jenom sám se sebou, ale to může být, i když s někým chodí. Mít prostor pro sebe sama je moc důležité - někdo si rád třeba čte, někdo jde sám na procházku, někdo poslouchá písničku, někdo jenom tak odpočívá - je to čas pro sebe, a je pro každého moc důležitý. Tady v tomto tvém dotazu ale spíš vnímám, že chceš být momentálně sama, bez kluka, cítíš to tak, a vlastně ani nevíš proč, ale potřebuješ být sama. Píšeš, že spolu komunikujete o všem, bude důležité si promluvit i o tomto. Říct mu, co cítíš, i to, že tě bolí, že mu tím ublížíš, ale že nemůžeš jinak, a že to není nic proti němu, ale ta samota je pro tebe momentálně moc důležitá. My ti asi z redakce moc  neporadíme. Proč? Protože v tomhle případě se moc radit  nedá. Udělej to, co myslíš, že je nejlepší. Samozřejmě, že pokud se rozejdete, tak mu to ublíží, ale když s ním budeš jen "na oko", tak mu tím ublížíš taky. Vím, je to těžké vzít zodpovědnost do svých rukou, ale tak to už u dospělých lidí chodí a nikdo to nemůže udělat za tebe. Věřím, že se budeš rozhodovat poctivě a s modlitbou a moc na tebe myslím, ale víc asi udělat nemůžu. A ještě jednou moc díky za otevřenost  a upřímnost. Ať se ti daří. M.

Ahoj H, minulý týden jsi nám psala dotaz, jestli máš napsat nebo ne klukovi, který se ti líbí. Psala jsi mu už několikrát, ale on ti neodpovídá a kamarádi ti radí, ať už mu nepíšeš, a necháš to být. No a v podobném duchu jsme ti odpověděli i z redakce. Zachovala ses ale podle sebe, tak jak jsi to viděla správně ty, a teď zase nevíš, co udělá, když se potkáte jak píšeš "naživo". Ale to opravdu nevíme ani my. Jenom bych možná znovu napsala, to, co jsem ti napsala už minule, a zdá se mi to hodně důležité: Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé. Zkus o tom třeba trošku popřemýšlet:). Měj se hezky. M.

Ahoj D, díky za upřímnost a otevřenost. Náš web i časopis jsou sice pro mladší čtenářky, ale zkusím ti odpovědět. Píšeš, že máš přítele o 12 let staršího a mamince se to nelíbí. Tebe to trápí, protože máš oba dva moc ráda. Vlastně vám rozumím asi oběma:). Tobě, protože jsi zamilovaná a vidíš na svém milém jenom to nejlepší, ale zároveň máš ráda maminku a bolí tě, když tvého partnera nevidí stejně jako ty. A rozumím i tvé mamince, je to maminka, bojí se o tebe, určitě tě má ráda, a chtěla by pro tebe to nejlepší, jako každá maminka pro své dítě. A zřejmě měla o tvé budoucnosti jiné představy. A teď co s tím? Rada na okamžité jasné a bezbolestné řešení pro všechny strany asi úplně neexistuje. Nevím, jestli jsi věřící, ale pokud ano, zkus třeba prosit o to, abys dokázala mít s maminkou hezký vztah, abys alespoň jeden den dokázala vždy, když ti řekne něco, co tě zraňuje, hned odpustit, a pak to zkusila i další den a další... Moc důležitá je i vzájemná komunikace. Nevím, jestli jste spolu s maminkou mluvily, ale pokud ne, zkus jí např. vysvětlit, co se ti na něm líbí, co jste spolu hezkého prožili, jak se k tobě mile chová..., aby maminka viděla, že je ti s ním opravdu hezky, pokud se tedy spolu osobně neznají a nenavštěvujete se (potom by možná byla fajn i návštěva, aby se maminka mohla přesvědčit, že je to bezva kluk, a i pro tebe by mohlo být přínosem vidět, jak se zase partner chová např. k mamince, k dalším členům rodiny...). Věřím, že ani jedna z vás nechcete ubližovat té druhé, a že je to pro obě strany těžké. Na druhé straně, výběr celoživotního partnera závisí opravdu jenom na tobě (jsi dospělá a máš svobodnou vůli, ale i odpovědnost za svůj další život). Myslím na vás. M.

Ahoj, Mandragerko, díky za dotaz. Tvůj věk je ideální na snění a platonické lásky. Nikam nespěchej a nemusíš dělat vůbec nic. Jestli o tebe bude mít zájem i on, určitě poznáš:). Víš, s klukama je to občas komplikované (to si myslí zřejmě i oni o nás:)) a zvláště ve věku, kdy se teprve učíš vyznat se sama v sobě a svých pocitech. Dojem nejlépe uděláš tak, že se nebudeš moc snažit žádný dělat a budeš přirozená - budeš rozvíjet své zájmy a věnovat se tomu, co tě baví, rozvíjet vztahy s kamarádkami a kamarády, posilovat své sebevědomí a učit se přijímat se taková jaká jsi a učit se být ženou a radovat se z toho. Radostní a milí lidé, kteří se dokážou zasmát sami sobě, mají totiž v sobě něco, co druhé přitahuje. Třeba si toho všimne i kluk, který se ti líbí. Každopádně bych zatím nikam nespěchala a snažila se s klukama spíš kamarádit. Všechno má svůj čas... Hezké prázdniny. M.

Ahoj Mio, díky za dotaz. Je to někdy s klukama trápení, že? I ve dvanácti letech se o kluky samozřejmě zajímat můžeš, ale zatím jako o kamarády. Už teď ale získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit (jako např. Vojta) - bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-), ale je to období spíš tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím "jenom" jako kamarády. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. Krásný zbytek prázdnin. M.