Milá Tess,

výtečná otázka. Je vidět, že se snažít jít do hloubky. Podívej, na cestě k manželstí je třeba růst jak lidsky, tak i duchovně. Po té lidské stránce doporučuji Kurz partnerství. Konává se na centrech života mládeže a někde ho dělají i centra pro rodinu. 

Růst ve víře může povzbudit, když společně se svým chlapcem začnete pravidelně docházet např. na Kurz Alfa nebo zajdete na přípravu na biřmování, nebo zajdete prostě na nějakou faru a poprosíte kněze, aby se s vámi setkával nebo vám někoho sehnal, kdo vám bude věnovat čas a bude s vámi o víře hovořit.

Například na centru života mládeže v Příchovicích začínají super víkednový kurz jako přípravu na biřmování. Trvá sice déle, ale je moc pěkně dělán, a hlavně je to vždy víkend i s možností si v horách oddychnout.

Nevím, odkud jste, tak nedovedu doporučit místo. Ale jistě něco najdete, jen odvahu. 

Milá tazatelko,

manželství je slib muže a ženy, že budou spolu po celý život a že svou láskou vytvoří domov pro své děti. Každé porušení manželské věrnosti je proto zrada na lásce k druhým, se kterými žijeme v rodině, zvláště na dětech. 

Když se ale stane v životě karambol, církev se snaží pomáhat. Proto tedy mají rozvedení manželé možnost dát svůj sňatek k církevnímu soudu. Musí ovšem být přesvědčeni, že když manželství uzavírali, nedodrželi něco z toho, co je pro uzavření manželství podstatné (např. chtěli manželství, ale děti ne). To se pak musí dokázat. Pak se může stát, že církevní soud vynese rosudek, že jejich manželství nebylo od počátku platné, a mohou tedy uzavřít druhý církevní sňatek.

Ale pozor! Církevní soud nic neříká o vině. Kdyby třeba bylo více snahy ze strany manželů, nerozpadlo by se a Bůh by ho bral jako platné. A také církevní soud neřeší vinu, kterou manželé na sebe berou vzhledem ke svým dětem. To je věc svědomí a patří do zpovědi. 

Manželství je nerozlučitelné, proto když někdo je katolík a uzavře první manželství v kostele, pak se rozvede a uzavře civilní sňatek, tento jeho sňatek není před Bohem platný, a proto nemůže přistupovat do vyřešení své situace k přijímání. Je to bolest. Papež František často upozorňuje, kolik utrpení musí snášet děti, když se dospělí hádají a rozvádí. 

Milá tazatelko,

pomodli se druhou část dnes nebo zítra a bude to. Hřích to není. Můžeš přece dohonit to, co jsi zapomněla. 

Milá Ters,

jistěže obrácený kříž na tričku herce nemůže mít na Tebe přímý vliv. Samozřejmě, že ho ale někdo může vzít jako vzor, jako něco módního a začít takové symboly nosit také. No a to by už asi nebylo u obráceného kříže úplně OK. 

Že by koukání na herce s takovým tričkem vedlo k odporu vůči Bohu nebo k satanismu, to asi ne. Takže ať si herec nosí, co chce, nemusí tě to ovlivnit. Jinak obrácený kříž nemusí být jen satanský. Lze to brát jako symbol ukřižování sv. Petra - hlavou dolů.

Ale rád bych Ti navrhl ještě jednu myšlenku. Je vhodné sledovat takovéto nekonečné seriály? Kolik času věnuješ četbě Písma a knih s duchovní tématikou a kolik televizi a internetu? Nešlo by si občas takový seriál odmítnout a věnovat se něčemu užitečnějšímu? 

A kdo je svatý? Jedině Bůh. Proto se snažíme, abychom tohoto slova používali ve správném významu a neříkali ho zbytečně nebo nevhodně.

tomu se říká pověry. Těch je kolem nás jako much. Křesťan věří především v osobu milujího Boha, který má vše v rukách. Vykládat takto Písmo doslovně se nikdy nevyplatilo. Vždyť mnohé knihy v Bibli jsou básně.

Co tedy dělat? Mít naději v Boha, že ať se stane cokoliv, On je s námi a nabízí nakonec život věčný. Vše ostatní je jsou jen lidské dohady a nebo jen a jen pověry na strašení lidí.

než konkrétně odpovím, nejprve pár myšlenek. Bůh je LÁSKA, proto i milosrdenství. Hřích je něco špatného, to je jasné, ale ON rád odpouští. Proto stačí, kdykoliv nás něco začne trápit, říci: Bože, prosím, odpusť. A je to hotovo. Když se pak zpytujeme před zpovědí, řekneme u ní to, na co jsme si vzpomněli. Pokud uděláme těžký hřích, na ten se zapomenout jen tak nedá. Je to vážná a veliká věc.

1a) Prostě v modlitbě řekni Pánu: Prosím, nezlob se, bylo to od mne dost neuvážené takovou věc slibovat.

nejde o neustálé hledání, co je hřích a co ještě ne. Jde především o to, abychom se naučili vládnout nad sebou a nad svými myšlenkami.

Vše, co píšeš, pochopitelně zaměstnává mladého člověka. Ale je třeba si uvědomit, že je třeba dosáhnout určité kvality vnitřního života. Proto vyhodnocujeme své myšlenky a pocity. Jakmile zjistíme, že jsou to myšlenky hříšné, utečeme od nich. Když si někdy nejsme jistí, zda jsme to s těmi špatnými myšlenkami už nepřešvihli, tak to svěříme jednoduše ve zpovědi Pánu a jdeme dál ve snaze žít dobře.
Více o tom našem vnitřním životě najdeš v knížečce: Jan Balík: Máš na víc, Paulínky.