Ahoj Lenko,

v tomhle případě asi pomůže jenom hledat a hledat, dokud nenarazíš na kroužek, který tě bude bavit a bude pro tebe dostupný. Není třeba ve vašem okolí nějaké jiné město/vesnice, kde probíhají kroužky, kam by tě mohl někdo odvézt, nebo bys tam mohla dojet autobudes/vlakem?

Další možnost je zkusit požádat nějakého provozovatele kroužků (třeba Domov mládeže nebo školu), jestli by nechtěli otevřít nějaký další kroužek, který by se týkal toho, co tě baví.

Moc držím palce, ať najdeš něco, co tě bude bavit :) Martina

Ahoj Májo,

díky za zajímavý dotaz.

Začnu asi tím, že lhaní není správná věc a ty to víš. Na druhou stranu chápu, že ses možná necítila na to, abys tohle téma probírala s rodiči cestou autem. Co kdyby sis s rodiči (nebo třeba jenom s maminkou) teď v klidu sedla, řekla jim o Instagramu a probrali jste spolu, proč sis ho založila, co na něm chceš dělat, koho sledovat, že víš, jak je důležité dbát o své bezpečí na internetu apod.? Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete mít prostor si promluvit a nikdo vás nebude rušit. Klidně rodičům ukaž, jak to na Instagramu vypadá, koho sleduješ a co tě tam zajímá, aby věděli, co tam děláš.

Sociální sítě se staly běžnou součástí života většiny lidí. Mohou nám přinést mnoho dobrého, protože na nich můžeme udržovat kontakt s přáteli a s rodinou, když se zrovna nemůžeme vidět osobně, můžeme sledovat různé zajímavé účty, ze kterých se dozvíme něco nového... Zároveň ale mají sociální sítě spoustu negativních efektů, na které nesmíme zapomínat. V první řadě na nich velmi snadno promarníme spoustu času a ze sociálních sítích se rychle stanou žrouti našeho času, který bychom mohli využívat jinak. Na sociálních sítích se k nám mohou dostat cizí lidé, kteří nám mohou různým způsobem ublížit, proto je důležité s cizími lidmi nenavazovat kontakt. Je totiž snadné se na sociálních sítích za někoho vydávat. Také je potřeba dávat pozor, co sdílíme, abychom o sobě neprozradili něco, co mohou druzí zneužít, apod.

Chválím, že máš účet soukromý. Zřejmě si uvědomuješ, že je potřeba dbát na sociálních sítích na vlastní bezpečí. Jen je potřeba nezapomínat na to, že i když máš účet soukromý, mohou se tvoje příspěvky objevit jinde, protože je někdo z tvých sledujících nasdílí někam jinam nebo je někomu ukáže. Soukromý účet tedy neznamená, že můžeš sdílet cokoliv. I tady je potřeba dbát na to, abys nezveřejňovala osobní údaje, příliš citlivé informace apod.

Také je potřeba zvážit, koho chceš na Instagramu sledovat ještě kromě tvých kamarádů. Existuje spousta zajímavých účtů a influencerů, ale stejně tak existuje i spousta účtů, které šíří nevhodné, sprosté nebo lživé informace. Moc doporučuju se vždycky zamyslet nad tím, koho budeš sledovat a jestli účet sdílí věci, které jsou v pořádku.

Trochu mě zaráží, že píšeš, že jsi na Instagramu klidně celý den, dokud tě nezačně bolet hlava. Tolik času strávených na sociálních sítích určitě není v pořádku. Co celou tu dobu na Instagramu děláš? Nešel by tento čas využít nějak smysluplněji? Nezapomínej kvůli sociálním sítím na tvoje koníčky a kamarády. Člověk se totiž snadno stane otrokem sociálních sítí, protože nabízejí lákavou a nenáročnou zábavu, která nevyžaduje žádnou aktivitu - jenom projíždíme obrázky, které nám toho většinou moc nedají, a najednou jsme promarnili několik hodin, ani nevíme jak. Dávej si na to prosím pozor, stanov si limit, jak dlouho budeš na mobilu, a věnuj se i ostatním aktivitám. (Existují aplikace, které ti měří čas strávený na mobilu a na jednotlivých aplikacích a dokonce si tam můžeš nastavit, aby tě to po určitém času v nějaké aplikaci upozornilo, že jsi tam moc dlouho.)

Martina

Milá Terezie,

jsi moc hodná, že máš o svoji sestru strach a chtěla bys jí pomoc. Anorexie je závažná nemoc, která vyžaduje podporu rodiny, tak je moc super, že se sestře snažíte všichni pomoct.

Napadá mě, že by možná bylo nejlepší zeptat se jejího lékaře, jak s ní o těchto věcech mluvit. Někdy je totiž lepší mlčet a zbytečně na jídlo sestru neupozorňovat. Na druhou stranu je opravdu potřeba, aby se najedla. Doktor by vám mohl poradit, jak konkrétně v tomhle případě postupovat, protože každý vyžaduje něco jiného.

Pokud neznáte, tak moc doporučuju poradnu Anabell na http://www.anabell.cz/ Tam byste taky mohli najít spoustu rad, jak sestře pomoci.

V životě tvé sestry se teď nejspíš všechno točí okolo jídla. Je proto super zaměřovat se i na jiné věci. Můžete spolu něco podniknout, pustit si film, vyrazit na výlet, něco kreativně tvořit... I to je forma podpory, kterou svojí sestře můžeš poskytnout.

Moc na vás myslím a držím palce! :) Martina

Ahoj, třeba podle tohoto návodu: https://support.google.com/youtube/answer/55759?hl=cs#zippy=%2Ctrval%C3%A9-smaz%C3%A1n%C3%AD-kan%C3%A1lu

V případě podobných dotazů prosíme nejdříve zkusit použít internetový vyhledávač, kde se dají najít návody snad na cokoliv. Ušetří nám to práci v redakci, protože jinak musíme jít my, najít požadovaný návod a dát ho sem. Děkujeme za pochopení. Redakce.

Ahoj Jančo,

díky za tvůj dotaz. Je super, že ti není jedno, jaký vztah má tvoje mamka s bráchou a chtěla bys jim pomoct. Hned na začátek je potřeba říct, že je to jejich vzájemný vztah, takže ty sama ze své pozice nemáš moc velkou moc něco nějak radikálně změnit. To ale neznamená, že jim nemůžeš být alespoň oporou.

Nepíšeš, kolik přesně bráchovi je, ale jelikož je starší, tak předpokládám, že už je v nějakém tom věku, kdy je v pubertě. Každý ji prožívá jinak, ale často je to docela náročné období. Určitě je potřeba hodně trpělivosti, hlavně teď, když nikam nemůžeme a jsme kvůli pandemii zavření doma, což celou situaci ztěžuje.

Ty znáš bráchu, tak nebylo by možné mu třeba občas v klidu říct: "Mamku mrzí, že jsi na ni křičel a hádal se s ní. Nechtěl by sis s ní o tom příště promluvit raději v klidu?" Nemá smysl, abys bráchovi promlouvala nějak víc do duše, to by se stejně nesetkalo s úspěchem. Taky můžeš třeba zkusit navrhnout, že se domluvíte a na nějaké ty domácí práce, kvůli kterým se hádáte a jsou neoblíbené, si uděláte rozpis, kdo co kdy dělá, abyste se vystřídali. Když to bude napsané na papíře, brácha uvidí, že se zapojujete stejně.

Když je to možné, zeptej se tu a tam bráchy, jak se má, jestli něco nepotřebuje, dej mu najevo, že ti na něm záleží, aby si nepřipadal odstrčený a ještě víc se rodině nevzdaloval. Mamku se snaž podpořit, aby se při komunikaci s tvým bráchou snažila být co nejvíc v klidu

To, že se teď o bráchu bojíš, jak to bude zvládat, až se odstěhuje, je hezké. Chtěla bych tě uklidnit, že do té doby brácha ještě dospěje, získá zkušenosti a okolnosti ho tak nějak donutí, aby se o sebe postaral. Takže věřím, že to brácha s vaší pomocí všechno zvládne.

Myslím na tebe a přeju hodně trpělivosti. Užij si prázdniny a Velikonoce! Martina

Milá Lízo,

díky za důvěru. Chápu, že je tohle citlivé téma, takže se o něm stydíš mluvit. Je to pro tebe změna a naprosto nová zkušenost, tvé tělo se mění a dospíváš. Chtěla bych ti říct, že menstruace je naprosto normální a přirozená věc v životě ženy. I tvoje maminka ji jednou dostala poprvé. Správně ti přijde, že bys to měla říct mamince. Už jenom z praktického hlediska si potřebuješ minimálně koupit vložky nebo maminka potřebuje vědět, že jich má koupit víc, aby bylo dost pro vás obě. Maminka ti taky může dát různé tipy, jak to zvládnout atd.

Moc bych tě chtěla povzbudit, aby ses nebála s maminkou si promluvit. Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete sami dvě a budete si moc v klidu popovídat a nebudeš se muset stydět, že vás slyší tatínek nebo brácha. Můžeš třeba začít tím: "Mamko, chtěla bych si s tebou o něčem popovídat, můžeš jít chvilku ke mně do pokoje?" Třeba si můžete i uvařit čaj, dát si něco sladkého a udělat si spolu takovou hezkou chvilku. Pak řekni mamince, kdy jsi mensturaci dostala a že chceš, aby to věděla. Neboj se jí svěřit s tím, že ses jí to styděla říct dřív. Můžete si popovídat i o tom, jaké vložky používat. Maminka ti dá určitě nějaká doporučení, protože už má zkušenosti. Na trhnu jich je spousta a možná ti budou vyhovovat nějaké jiné, než ty, co používá maminka.

Myslím na tebe, všechno to zvládneš :) Kdybys ještě něco potřebovala, můžeš mám zase napsat. Martina

Milá Adino,

díky za důvěru a za tvůj dotaz, který je momentálně velmi aktuální. Pořádně nikam moc nemůžeme, tak je pochopitelné, že vztahy v rodině občas bývají napjaté, protože jsme spolu víc, než jsme byli zvyklí, nemáme moc vlastního prostoru, čas být sami... Prostě je to náročné. Je moc dobře, že ti to není jedno a chtěla bys dělat něco s tím, aby vztahy ve vaší rodině byly co nejlepší.

Ty znáš svoji rodinu, tak bylo by možné, kdybyste si sedli, popovídali si? Chápu, že ne ve všech rodinách funguje takové společné sezení a povídání. Pokud by u vás něco takového šlo, je fajn si sednout, udělat si pohodu, uvařit čaj (kávu), dát si sušenky... A v klidu si promluvit. Neskákat si do řeči, neobviňovat se, ale říct si, jak se cítíte, co prožíváte, co byste chtěli zlepšit, co ostatní potřebují, jestli je nějaký způsob, jak si můžete navzájem pomoct a vyjít vstříc...

Zkuste trávit čas společně jako rodina nějakou příjemnou činností. Vycházejte z toho, co máte rádi a co vás baví. Udělejte si třeba filmový večer, klidně i s popcornem. Zahrajte si nějakou hru, ale radši nějakou, u které nehrozí, že se hráčí pohádají.

Vyraz ven, sama nebo s rodinou. Taková procházka udělá divy, člověk na chvíli vypadne z bytu (z domu), vyvětrá se, teď už si dokonce užije i nějaké to sluníčko. Pokud je to možné, doporučuju vyrazit každý den aspoň na chvilku. Samozřejmě za dodržení vládních nařízení.

I doma si udělej čas sama na sebe. Klidně ostatním řekni, že teď potřebuješ (chceš) být chvíli sama, ať tě neruší. Vezmi si třeba sluchátka, zalez si do svého koutku, čti si, nebo dělej něco jiného, co tě baví. Není to žádná známka toho, že by ses své rodině vyhýbala. Někdy prostě potřebujeme být chvíli sami a ztišit se.

Snaž se být trpělivá. Ani pro ostatní tohle není zrovna příjemné období. Když tě něco štve, nebo cítíš, že se ti chce na někoho křičet, zhluboka se na dechni a počítej do pěti, klidně i do desíti, než zareaguješ. Těch pár vteřin tě zklidní a i tvoje reakce bude trochu mírnější.

Pokud ti něco vadí, je fajn to druhému říct, ale neobviňovat ho a nedělat z něj toho nejhoršího. Naopak popros o trochu ohleduplnosti: "Potřebovala bych se teď učit, myslíš, že by ses mohl trochu ztišit?" I ty buď ohleduplná, zeptej se, jestli ostatní nerušíš, jestli jim nevadí to nebo to, jestli nepotřebují s něčím pomoct... (A mimochodem, na vypořádání se s hlukem jsou hrozně super špunty do uší, tak si je nech jako takový záložní plán :) Dají se sehnat v lékárně nebo drogerii.)

Někomu také pomáhá psát si deník. Je to fajn způsob, jak se odreagovat a vypsat se ze svých pocitů. Je úplně v pořádku, že se teď necítíš zrovna příjemně. Nejde být pořád veselá a nadšená. I ty horší pocity k nám patří. Tím, že se z nich vypíšeš, je ze sebe dostaneš a naučíš se je pojmenovat.

Další fajn věc je soustředit se na ty pěkné maličkosti, co se nám dějí. (Je možnost psát si třeba do deníku list vděčnosti.) Někdy to je třeba jen jedna dvě drobnosti za den, někdy je toho víc. Nezapomínej děkovat ani za malé věci. Víš, co třeba mě včera udělalo radost? Že jsem si koupila krekry ve tvaru zvířátek a mezi těmi zvířátky byla i želva, což je moje oblíbené zvíře :)

Nezapomínej, že tahle situace je jen dočasná. (I když se to občas nemusí zdát, protože to trvá dlouho.) Můžeš si třeba udělat seznam věcí, na které se těšíš, až bude po karanténě, s kým se uvidíš, co podnikneš...

Myslím na tebe a kdybys potřebovala, určitě ještě napiš. Měj se pěkně, užij si víkend a odpočiň si! Martina

Ahoj, je super, že hledáš i jiný způsob trávení prázdniny než jen sezení u počítače. Protože jsi nenapsala, co ráda děláš, co tě baví atd., nevím, co přesně ti poradit. Myslím, že by ti mohl pomoct náš článek, ve kterém je opravdu spousta tipů, co dělat v této době, kdy nemůžeme moc chodit ven a do kroužků. Najdeš ho tady: https://www.in.cz/clanky/info-z-redakce/zapisnik-redakce-martina-per.htm Teď nedávno vyšel ještě takový malý jarní update: https://www.in.cz/clanky/info-z-redakce/zapisnik-redakce-martina-the.htm Tak se mrkni, určitě tam najdeš inspiraci, která ti pomůže přijít na to, co bys mohla dělat. Mj se pěkně! Martina

Ahoj Gabi,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Máš tušení, kdo ti to mohl napsat? A kam ti to napsal? Určitě mu neodpovídej a ignoruj ho. Pokud je to možné, tak si ho zablokuj, aby tě už nemohl kontaktovat. (Samozřejmě kdyby ti takhle někdo psal opakovaně, třeba i z různých účtů, bylo by potřeba začít to řešit jinak.)

Je úplně pochopitelné, že tě něco takového vyděsilo. Nechci to zlehčovat, ale chtěla bych tě v první řadě uklidnit, že s největší pravděpodobností to nebude tak zlé, jak se ti teď může zdát. Na internet může psát vlastně kdokoliv cokoliv. Anonymita internetového prostředí dává lidem pocit, že můžou psát bez zábran, protože se schovávají za počítačem. Ve skutečnosti se ale na nic jiného nezmůžou. Třeba se nudí, tak pak píšou něco takového, snaží se druhé vystrašit...

Co kdyby sis o tom také promluvila s rodiči nebo s někým jiným ve tvém okolí? V první řadě budeš trošku klidnější, že to ví i někdo další a jsi v bezpečí. Zároveň se společně můžete podívat, kdo to napsal, zablokovat jeho účet atd.

Myslím na tebe. Kdybys potřebovala, určitě ještě neváhej znovu napsat. Klidně buď trochu víc konkrétní. (Kdybys ohledně toho potřebovala napsat něco osobnějšího, co nechceš, aby se objevilo tady v poradně, stačí říct, a já ti pošlu odpověď na tvůj mejl, nebo v otázce před zveřejněním v poradně nějaké údaje skryju.) Něco spolu vymyslíme :) Martina

Milá Faustyno,

moc díky za tvou důvěru a za dotaz. Moc mě mrzí, že toto období prožíváš takto. Tohle je věc, která v téhle době trápí nejednoho studenta, takže v tom určitě nejsi sama. Teď je to všechno náročné, protože nemůžeš jít do školy a vidět se s kamarády. Navíc už to všechno trvá hrozně dlouho. Už to ale vypadá, že byste se snad postupně mohli vracet do škol, tak doufejme, že to tak v brzké době opravdu bude a aspoň něco se vrátí alespoň trochu do normálu.

Chtěla bych ti moc doporučit, aby sis každý den našla chvilku času na to, co tě baví a dělá ti radost. V téhle době se může zdát, že spousta věcí za moc nestojí, ale pořád tady jsou různé maličkost, které nás těší a dokážou nám zvednout náladu. Udělej si chvilku pro sebe, pusť si oblíbenou hudbu, zatancuj si, něco si něco přečti (ale něco, co není do školy), kresli si nebo dělej cokoliv, co ti dělá radost. Je potřeba si hledat takové malé, veselé chvilky, abychom se odreagovali a připomněli si, že je tu pořád spousta věcí, které jsou fajn.

Také je možnost se každý večer na chvilku zastavit a sepsat si, co se ti ten den líbilo a co tě bavilo. Ze začátku stačí třeba jedna, dvě maličkosti. Že byla legrace na online hodine, že jste brali něco zajímavého, že sis psala s kamarádkou... Časem se ti podaří nacházet těch věcí víc a víc.

Pokud jde o setkávání s kamarády, tak určitě využívejte aspoň možnost vidět se přes videochat. Domluvte se, zavolejte si a proberte, co je nového. Vím, že to stoprocentně osobní setkání nenahradí, ale je to v současné situaci super možnost, jak zůstávat v kontaktu.

Chodíš ven? Teď není moc příležitostí někam vyrazit, ale být pořád doma taky není úplně ideální. Jako takovou skvělou alternativu vidím zachumlat se do něčeho teplého, vzít si roušku a vyrazit ven na procházku. Aspoň na chvilku. Pobyt na čerstvém vzduchu a změna prostředí taky umí udělat divy.

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis mohla o svých pocitech popovídat? Třeba rodiče. Hodně pomáhá, když se můžeme svěřit někomu ve svém okolí a můžeme za ním přijít, když je nám zrovna smutno a tak. Další možností je obrátit se ve škole třeba na třídního učitele, výchovného poradce nebo školního psychologa, a popovídat si s ním. Ve škole by měli být připravení na to, že někteří tuto situaci neprožívají zrovna s nadšením, a mohli by ti pomoct vymyslet, jak postupovat ve tvé konkrétní situaci. A někdy pomůže i samotné popovídání si s někým.

Kdybys potřebovala, klidně napiš zase nám. Nejsi jediná, kdo nám kvůli tomuhle psal a my víme, jak moc je pro vás tohle období těžké, takže jsme tu :) Moc na tebe myslím! Martina