Ahoj Any,

píšeš, že ti maminka moc nedovoluje chodit ven za kamarády, a musíš si hrát s mladšími sourozenci, což tě moc nebaví. Z tvého dotazu se zdá, že jsi zřejmě ze sourozenců nejstarší a maminka tě má jako svou "pravou ruku" , a spoléhá na tebe, důvěřuje ti. 

Chápeme, že někdy tě to neustálé hlídání možná štve, a byla by jsi raději mezi svými stejně starými kamarády. Co s tím? Zkus si o tom, co jsi nám napsala, o tom co cítíš, a jak se cítíš, s maminkou popovídat - třeba když tví mladší sourozenci spí a je chvilku klid. Můžeš nachystat něco, co má maminka ráda (čokoládu, kávu, oplatek)  a poprosit ji o chvilku času pro tebe.  

Myslíme si, že upřímné popovídání by mohlo být fajn a společně s maminkou určitě vymyslíte nějaké řešení.

Držíme palce:)!

Milá Katko,

na podobnou otázku před časem odpovídala paní psycholožka Ilona Špaňhelová. Z její odpovědi vybíráme:

Neboj, často se stává, že při vašem šestiletém věkovém rozdílu si s bratrem trochu míň rozumíte nebo tě začínají zlobit situace a chování bratra, které jsi dříve s klidem zvládala.

Důležité je, abys mu to dokázala říct. Ne ve chvíli, kdy jsi příliš nazlobená, naštvaná, vytočená, máš tedy vyšší emoci a rozum moc dobře nefunguje. Máš vyšší emoční stránku v tu chvíli nastavenou než rozumovou.

Čili pokud Tě něčím rozzlobí, doporučuji, abys začala mluvit ne k němu, ale sama k sobě, co tato situace s Tebou dělá. Čili např. „No to se picnu, už toho mám plné zuby, jsem naštvaná …“ V tuto chvíli definuješ sebe, neútočíš na bráchu.

Pak ti navrhuju, abys hledala spíše klidnou chvíli, kdy se o nic nejedná, a s bráchou mluvila. Jak Ti to vadí, co Ti vadí, popros ho, abyste si domluvili pravidla. Tak nastavíte nově svoji sourozeneckou lásku.

Pokud se Ti zdá, že nemá brácha co dělat a proto trochu zlobí, hledej, jestli pro něj nějakou můžeš najít ještě činnost, vyberte ji spolu. Pokud Tě takto provokuje, hledej, jaký je to kluk. Provokuje i ostatní? Jaký k tomu má důvod? Čeho chce dosáhnout – pozornosti, akčnosti…? Pak hledej pozornost, kterou mu můžeš dát, v jiné činnosti.

Přejeme dobře prožité prázdninové dny. Myslíme na Tebe. 

Ahoj Leo,

je bezva, že chceš své kamarádce S. pomoct. Víš, rozvod rodičů pro ni musí být hodně těžký. A každý na to může reagovat jinak. Někomu pomůže, když se vypovídá, vypláče, vykřičí a uleví se mu, ale jsou i úplně opačné typy lidí, kteří to všechno bolavé a smutné drží v sobě. A to je možná i tvá kamarádka. Myslím, že nemá cenu ji nutit do toho, aby se ti svěřila. Je to totiž moc citlivé a bolavé téma,  a tvá kamarádka se z toho  dostává po svém.

Ale určitě jí můžeš pomáhat. Třeba tím, že ji pozveš na zmrzku, do cukrárny a budete si spolu povídat o úplně "obyčejných" věcech, prostě si spolu budete užívat hezky den nebo jí můžeš napsat povzbudivou sms, říct, že ji máš ráda a stojíš při ní, a  určitě se za ni můžeš každý den pomodlit a poprosit o to, aby všechno to těžké a smutné v rodině lépe zvládala. A to si myslím  že vůbec není málo:).  Je fajn, že má takovou kámošku, které na ni záleží.

Myslíme na vás na obě. Krásný zbytek prázdnin:)...

Milá Emo,

moc ti fandím a přeju, abys  vše zvládla s klidem a v pohodě. Žít v rodině s sebou občas nese velké odříkání a ústupky. Občas není jednoduché vyjít se všemi a zavděčit se všem.

Je také pravda, že každý má v rodině práva, nejen povinosti, a i ty potřebuješ své soukromí a vyjádřit svůj názor. Ale pozor, tvůj negativní postoj ke všem kolem může také vyvolat negativní postoj ostatních k tobě. Je třeba si uvědomit, že i já přispívám do rodinné atmosféry. Chápu, že je nemožné být pozitivní za každé situace, ale možná bude stačit navrhnout  pár změn. Vysvětlit v klidu, proč mi vadí určité chování,  třeba v případě bratra. Pokud to nebude možné, zkus napsat mamce dopis. Je to přece jen ženská :-) a lépe tě pochopí. Napiš jí všechno, co a jak. Měl by to být ale dopis psaný s úctou a láskou, ne výčitkami. Piš o sobě, o tvém zranění, ne o obviňování druhých. Třeba si pak budete moci lépe popvídat a věřím tomu, že si porozumíte a potáhnete za jeden provaz.

Držíme palce!

Milá Ester,

když po něčem velmi toužíme, často nemáme myšlenky na nic jiného. A to neprospívá ani nám samotným, ani vztahům, které žijeme. To sama vnímáš a je dobře, že ses rozhodla s tím začít něco dělat. Je to první krok ke změně. 

Zatím nejsi matkou ve fyzickém slova smyslu, ale to neznamená, že se nemůžeš stát matkou duchovní. Vždyť k duchovnímu mateřství je povolána každá žena. Jak na to? Duchovní matkou se stáváš vždycky, když se snažíš pečovat o druhé kolem sebe a přijímat je, naslouchat jim, objímat je, pohladit (i laskavým slovem). Můžou to být děti, ale také dospělí, senioři. Můžeš nabídnout své služby jako dobrovolnice v domově důchodců nebo v hospicu nebo pomáhat hlídat děti na různých akcích. Možností jak žít duchovní mateřství je celá řada.

A ještě něco: Pokud spolu chodíte už 5 let, asi bude třeba uvažovat, co dál. Známost se nedá táhnout donekonečna. Přijde chvíle, kdy je (pro další rozvoj vztahu) vstoupit do manželství a potom zase přijde chvíle, kdy je vhodné přijmout děti. Dnes je trend vše odkládat, ale životní rozhodnutí nejde donekonečna oddalovat. Známe řadu párů, které se vzaly, a jeden z nich (nebo oba) ještě dodělávali školu. Zvažte, zda neabsolvovat kurz přirozeného plánování rodičovství (www.lpp.cz nebo www.cenap.cz). 

Tím budete váš vztah rozvíjet a posilovat dobré motivace. Nakonec vám to vše pomůže k rozhodnutí, kdy se vzít.

Myslíme na vás!

Milá Milo,

jsi velmi citlivá a všímavá. Trápíš se možná ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli mamce, která má s bratrem jistě starosti. Z toho, co píšeš, vyplývá, že Tvůj bratr ještě žije s vámi doma, i když už většina jeho vrstevníků má rodiny nebo alespoň nebydlí u rodičů. To je nejspíš i důvod, proč se na mamku tak utrhuje a křičí. Vidí, že už je "přerostlé dítě", že by se měl osamostatnit. Péče rodičů (i když je myšlena dobře) ho vytáčí, protože už není dítě, ale na druhé straně cítí, že s dokud bydlí s mamkou pod jednou střechou, měl by respektovat její rozhodnutí.

Co s tím můžeš dělat ty? S bratrem toho moc nevyřešíš. Je dvakrát starší než ty, takže rady do života od Tebe moc nevyzní. Snad jen neodplácet mu zlé zlým - křik křikem, ignoraci ignorací. Můžeš si ale o tom promluvit s maminkou, říct jí, co Tě na chování bratra trápí a společně můžete hledat řešení.

Myslíme na Tebe a držíme palce!

Milá Leňo,

je skvělé, že chceš vztah s rodiči zlepšit. To je totiž hlavní - mít chuť spravit to, co nefunguje.

Bylo by dobré, kdyby ses pokusila si s rodiči v klidu sednout a říct jim to, co jsi napsala nám. Mluvit o svých pocitech, jak ty vnímáš jejich příkazy a zákazy, že se s nimi hádat nechceš, protože je máš ráda, ale máš ráda i svého kluka a toužíš po tom, aby ho přijímali. Pokud v sobě najdeš sílu, můžeš se jim i omluvit za předchozí hádky. Omluva láme ledy. A ještě něco napravuje křivdy a stmeluje rodinu... láska. I když jsou rodiče starší a zkušenější, i oni potřebují ujistit, že je máš ráda. Zvlášť v době, kdy pomalu odrůstáš a oni se mohou cítit zbyteční a nepotřební.

Společně také můžete přijít na to, co konkrétně jim na něm vadí. Možná zjistíš, že je to celé jinak. Že o Tebe jenom mají strach. Možná jsi nejstarší ze sourozenců (nebo jedináček) a rodiče se s podobnou situací setkávají poprvé (a také se musí učit, jak ji zvládnout) nebo jsi naopak nejmladší a oni se bojí, že Tě "ztratí". Příčin jejich chování může být celá řada.

Když uděláš první krok, mohou se Ti k rodičům otevřít dveře, o kterých jsi doteď neměla ponětí.

Tak hodně odvahy! Myslíme na tebe! 

Milá majo 11,

pokud máš doma prádzninové číslo časopisu IN! z roku 2013, mrkni na stranu 14. Jsou tam typy na výlety ve Zlínském kraji- Vybírám některé z nich:

- hrady (ne přímo ve Zlínském kraji, ale na Moravě): Helfštýn, Šternberk, Bouzov, Bítov, Vranov nad Dyjí, Špilberk,...

- poutní místa: Svatý Hostým, Velehrad (můžete si udělat výlet už tuto sobotu a zastavit se na program Mladí fandí Velehradu, kde bude i část našeho týmu!), Provodov, Štípa

- ZOO: Zlín-Lešná

- zámky (kromě Buchlovic a Kroměříže) ještě například: Vsetím, Valašské Meziříčí, Vizovice, Chropyně

- muzea a skanzeny: Valašské muzeum v přírodě (Rožnov pod Radhoštěm), Archeoskanzen Modrá u Velehradu, Obuvnické muzeum ve Zlíně,...

- další zajímavosti: Baťův kanál, Čertovy skály u Lidečka, Pulčínské skály

Věříme, že si z nabídky něco vybereš nebo se jí aspoň inspiruješ.

Ať se vám výlet vydaří. Krásné prázdniny!

Milá Evičko,

to je vážná věc a je dobře, že ses rozhodla bratrovi pomoci. Nejlépe bude, když se obrátíš na Linku důvěry (http://www.modralinka.cz/?page=ld), která je anonymní a zároveň Ti poradí zkušení odborníci, kteří Ti mohou doporučit i někoho, kdo by mohl pomoci Tvému bratrovi v blízkosti vašeho bydliště. Můžeš využít telefon, skype, e-mail nebo chat.

Myslíme na Tebe i na bratra! 

Milá katrin,

to je velmi zajímavá otázka. Je vidět, že hodně přemýšlíš. Myslíme si, že nejlepší je to, co jsi napsala v závěru: vdát se, založit rodinu a v manželství vytrvat až "dokud nás smrt nerozdělí". A nebo existuje podobná možnost: zasvětit život v řeholním životě Pánu a zůstat "svobodná" (resp. slíbit lásku, úctu a věrnost Ježíši a nechat se milovat Jeho láskou). 

U dalších dvou možností, které jsi napsala, je to komplikované. Posláním ženy je totiž stát se matkou (ať už ve fyzickém slova smyslu - že porodí děti nebo v duchovním slova smyslu - pokud se zasvětí Bohu a nebo se ani nevdá ani nezasvětí nebo nebude moct mít vlastní děti, a bude se starat o nemocné, trpící, opuštěné - o potřebné lidi). Jen tato cesta vede k pravému štěstí. Ne to, že na chvíli zažije hezký vztah a potom bude muset projít bolestí rozvodu ani to, že zůstane svobodná a bude žít sama pro sebe. Ale pravou lásku nacházíme tehdy, když žijeme pro druhé. Přemýšlej nad tím i z tohoto úhlu pohledu.

Měj se moc krásně, myslíme na Tebe!