Ahoj Bello, díky za otázku.

Před časem proběhla ve Francii anketa na téma: „Jaká kniha Vás v životě nejvíce zasáhla?“ Na prvním místě se umístnila Bible. Druhé místo obsadila kniha Malý princ od francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho. Na bronzové příčce se umístila kniha s názvem Oskar a růžová paní; autorem této knihy je belgický spisovatel Eric-Emmanuel Schmitt.

Kniha Oskar a růžová paní popisuje poslední dny života chlapce jménem Oskar. Oskar leží v nemocnici, má leukemii a umírá. Boha nezná, ale začne Mu psát dopisy. Kniha vyšla v nakladatelství Garamond (Praha) v r. 2011.

Inspirativní čtení přeje P. Petr Souček

Ahoj Veroniko, píšeš, že si tvůj kluk zlomil nohu a má nechodící sádru. A chtěla bys s ním prožít společně hezké prázdniny, tak co s tím?  Nechodící sádra je nechodící sádra, s tím asi ani jeden z vás nic nenadělá. Ale možností, jak využít hezky a smysluplně společný čas je i tak fůra: Můžete si spolu povídat, rozebrat věci a situace, které vám dělají radost nebo vás trápí, číst nějakou zajímavou knížku na pokračování, hrát společenské hry, mrknout na nějaký bezva film... Pokud máte např. společenství mladých, můžete se sejít u něj a prožít tak společně strávené chvíle s kamarády, s kytarou.

Jasně, že možnosti jsou omezené, ale ty svého kluka znáš líp, tak něco dalšího zajímavého ještě určitě  vymyslíš. Sádra je na první pohled jasná prázdninová překážka, ALE možná, že zjistíte, že i díky ní si můžete v klidu více povídat, a udělat si čas na důležité věci, které jindy třeba nestíháte nebo vás ani nenapadne o nich přemýšlet. Tak ať se vám prázdniny vydaří a noha je brzy v pořádku. Myslíme na vás. M.

Ahoj Anito, díky za dotaz. Při čtení tvého dotazu mě napadla jedna "tenká", ale hodně dobrá knížka o vztazích mezi kluky a děvčaty. Existuje i v elektronické podobě a už mockrát jsme na ni i tady v Poradně upozorňovali. Doporučuju přečíst a popřemýšlet:).

Z redakce Ti také přejeme moc hezky prožité prázdniny. M.

http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.V4OPExJbxdg

Ahoj Natty, díky do dotaz.

K té tvé první otázce: Myslím si, že mu nemusíš říkat vůbec nic. Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat (pokud se znáte). Tak se o druhém člověku ( a nemusí to být jenom kluk, co se ti líbí) dozvíš daleko víc. Možná pak uvidíš, že se mu líbíš i ty, ... a možná taky ne. Ve čtrnácti letech je ale toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité. Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím,že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité.

A k té tvé druhé otázce: způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Přejeme hezky prožitý prázdninový čas. M.

Ahoj Rito, díky, že jsi napsala. Chápeme, že je to pro tebe hodně osobní a citlivé téma .Zkusme se na to podívat společně: Devět měsíců chodíš s chlapcem, snažíte se žít čistě, a dozvěděla jsi se, že on už má sexuální zkušenosti, nechceš se s ním rozejít, snažíš se s tím nějak vypořádat, ale hodně to bolí. Co s tím? Můžeš tomu zkusit dát čas, protože tvé pocity se vyvíjejí a třeba zjistíš, že to časem už nebude nijak intenzivní, anebo naopak, že to překousnout nedokážeš... Nicméně  je dobré, že ten tvůj chlapec toho lituje. Víš, každý člověk prostě dělá chyby, a některé už nedokáže změnit. ALE: měli bychom se obecně snažit člověka brát takového, jaký je v přítomnosti, protože pokud někdo něčeho lituje, tak mu to odpustil i Bůh, a tím pádem bychom měli i my. Na druhou stranu je to pro nás jako slabé lidi někdy hodně těžkéí a někdy skoro nemožné...

To, že je ti teprve 15, je zase úplně jiná otázka. Známe v redakci nejeden pár, který spolu začal chodit takhle brzo a už jsou x let spokojení manželé a mají několik dětí.. Ale určitě existují i páry, co litovali... Je moc a moc důležitá ta tvoje i jeho odhodlanost dál pokračovat v čistotě, brát to jako takovou velkou výzvu. Možná ale také stojí za zvážení, jestli tento váš  vztah opravdu stojí za to a oba si umíte představit spolu "zestárnout" a vzít v úvahu, že v tomto věku je rozdíl 5 let docela velký. Můžete si spolu promluvit o společných plánech. (např. VŠ u tebe, pokud ji plánuješ, to je ještě dalších 5 let po střední škole, plánování rodiny...prostě vaše priority. A ty mohou být, a zřejmě i budou jiné v 15 a ve 20 letech). Komunikace je v každém vztahu moc důležitá, spoustu věcí odkryje a dává prostor k povídání a vyjasňování si různých věcí, priorit i problémů... A určitě nic nezkazíš tím (ba právě naopak), když se za správné rozhodování budeš modlit a prosit. Myslíme na vás a klidně se zase někdy ozvi.. M.

Ahoj Ajdorinko, řekla bych, že tato otázka je jedna z nejčastějších, které se v našich poradnách objevuíjí. ;-.)  Zamilovanost nás prostě najednou "pohltí" a my máme jedinou touhu - nějak se svému vysněnému klukovi přiblížit, zjistit, jak to vidí on. Můžeš se na něj zkusit hezky usmát, pochválit ho, když se mu něco podaří, zajít na akci, kde bude i on a sledovat "nenápadně" jeho reakce na tebe,...

Možná máš pocit, že musíš něco udělat i ty, ale...nedělej klidně nic:). Kluk se musí taky snažit a pokud se mu líbíš, určitě to poznáš sama:). A právě toto poznávání vzájemných sympatií je jedním z nejkrásnějších období vztahu. Měj se hezky. M.

Milá Madison,

církev zdůrazňuje, že je třeba ctít důstojnost každého člověka. Tedy ctít a nediskriminovat lidi, kteří mají homosexuální vnímání. Zároveň jasně říká, že homosexuální jednání (=homosexuální sexuální život) je špatné. Pro homosexuální orientaci se člověk nerozhoduje, ale pro homosexuální jednání ano, je svobodným rozhodnutím (jako každý sex). Homosexuální jednání je špatné, Bible ho odsuzuje a církev ho vnímá (jako i každý mimomanželský sex) za hříšný.

Jak se mají tedy takové osoby postavit k své životní situaci? Tak jako každý jiný, kdo nevstoupil z jakéhokoliv důvodu (třeba nemoc) do manželství: žít v sexuální zdrženlivosti a hledat, kde může být prospěšný druhým lidem. Takový člověk jistě prožívá bolest ze svého stavu, ale na druhé straně může udělat mnoho dobrého pro druhé. Jak homosexuální vnímání v lidech vzniká, o tom se vedou diskuse. Zdá se, že vzniká především z psychologických příčin a z nevhodných situací v rodině. Jedná se především o narušení schopnosti navazovat trvalé a kvalitní vztahy. Dnes se obecně má za to, že nejde o genetické důvody (vrozené). Kdo je tedy skutečně homosexuálně orientován, ten na manželství nebude moci ani pomýšlet, protože mu to bude cizí. Ale pozor. Dnes je ve veřejném životě homosexualita podporována, vydávána za variantu, za životní styl atd. Proto může mít mnoho mladých popletenou hlavu a může si myslet, že takovou orientaci mají. Sexualita jako vše postupně v mladém člověku dozrává. Proto je třeba nebýt poplašen nějakým pocitem. Na druhou stranu je dnes nutné dělat vše proto, aby mladí dozrávali jako muži či jako ženy.

O tom je dnes už více knih - třeba:

http://www.donbosco.sk/tovar/teologia-jeho-jej-tela

http://www.paulinky.cz/obchod/hledani?co=um%ED%9A+v+tom+chodit

Na Slovensku mají pro mladé super kurz:

http://www.domka.sk/cinnost/vzdelavanie/cesty-zrenia/

Na Slovensku mají zajímavou iniciativu pro homosexuální osoby:

http://www.seminarhom.sk/linka-valentin

Více najdeš i na: http://teologietela.paulinky.cz/Sexualita-Plodnost/Ctnost-cistoty/text

Ahoj Leňule, píšeš, že se ti líbí jeden kluk, pořád na něho musíš myslet, a bojíš, se, že ho budeš po prázdninách vídat jen velmi málo... S klukama je to občas komplikované,že?:) A to  zvláště ve věku, kdy se teprve učíš vyznat se sama v sobě a svých pocitech. Zkus rozvíjet své zájmy a věnovat se tomu, co tě baví, rozvíjet vztahy s kamarádkami a kamarády, posilovat své sebevědomí a učit se přijímat se taková jaká jsi a učit se být ženou a radovat se z toho. Radostní a milí lidé, kteří se dokážou zasmát sami sobě, mají totiž v sobě něco, co druhé přitahuje. Třeba si toho všimne i ten kluk, který se ti líbí:)... Každopádně bych zatím nikam nespěchala a snažila se s klukama spíš kamarádit. Ušetříš si tím hodně trápení a zranění. Všechno má svůj pravý čas. A to i bez ohledu na to, jeslti např. tvé spolužačky s někým "chodí" nebo ne, ty přece nejsi ani jedna z nich. Neporovnávej se s nimi, ale počkej si, až budeš připravená. Až se najde někdo, kdo bude Tvoji lásku opětovat. Období platonických lásek je jedno z nejhezčích v životě, tak si ho nenech ničím a nikým kazit a prožívej každý den naplno. Přejeme ti hezké dny. M.

Ahoj, díky za dotaz. Jsme v redakci rády, že se ti článek líbil. Je hezké, že přemýšlíš o tom, jaké oblečení je vhodné nosit na různé příležitosti, tedy i do kostela. Myslím si, že podobné je to i s botama. Pokud se v nich cítíš dobře, jsou pohodlné a nehrozí např. pád, vyvrtnutí nohy atd.:), tak proč ne. Je fajn, se o tom také poradit s někým, kdo tě v nich vidí a komu důvěřuješ. Přece jenom takto na dálku se radí hůř. Měj se hezky. M.

Ahoj Tee, díky za důvěru. Pojďme se na to společně podívat:¨Píšeš, že vám to oběma připadá zvláštní a neobvyklé. Nevím, jak dlouho se spolu znáte, jestli jste už dávní kamarádi atd.,ale pokud se vám to moc momentálně nezdá, "netlačila bych na pilu".

Prožívejte a užívejte si kamarádství a přátelství. A držím Vám palce, ať se můžete radovat z toho, že si rozumíte. Pokud má mít váš vztah budoucnost a proměnit se v opravdové „chození“, neboj se, že byste něco promeškali. Naopak, vaše přátelství bude pro lásku dobrým základem. A nakonec moc hezký a pravdivý citát: Opravdová láska bere druhého člověka takového jaký je. Z redakce na vás moc myslíme, a klidně se zase ozvi. M.