Ahoj Pájo,  přiznávám se poctivě, že jsem si tvůj dotaz musela přečíst vícekrát, protože mi chvilku trvalo, než jsem se v něm trošku zorientovala. Ve tvém věku se holky často" zamilují" do nějakého, nejlépe hezkého:), kluka a sní o něm, a  za pár dnů či týdnů se zase zamilují do někoho jiného. To tak bývá a není na tom nic divného ani špatného. A ten dotyčný "objekt":)  o tom často vůbec ani neví a netuší, že se ti líbí. Je bezva, že jak píšeš, kluka zatím nechceš,  a s tím v redakci úplně souhlasíme. Na opravdové chození máš ještě spóóóustu času. Ale to vůbec neznamená, že se na takové chození (které někdy později nastane, to se neboj:)), nemusíš připravovat. A jak?  Tím, že kamarádíš nejen s holkama, ale i s klukama, poznáváš jejich jednotlivé povahové vlastnosti, zažíváš s nimi různá dobrodružství ve škole,  společenství, v různých kroužcích, na táboře atd. Učíš se přijímat odlišné názory, trénuješ přiznání chyb, když se ti něco nepovede, učíš se  odpouštět, když někdo něco provede tobě,    a spoustu dalších věcí, učíš se jenom tak si s klukama povídat. A to je přece bezva...A jestli jsem to správně pochopila, a ty chceš toho prvního kluka, který se ti líbil  "použít"  jako podnět pro své psaní (do deníčku, příběhu, nebo jenom tak..?) a malování(myslíš portrét?), tak proč ne, pokud tím nechceš nikomu ublížit nebo ho zesměšnit, a jenom se z nějakého problému vypsat či vymalovat. Dokonce existuje taková fajn pomůcka, že pokud tě někdo např. naštve, a ty mu nemůžeš hned odpustit, prostě ti to momentálně nejde, tak je fajn, se z toho problému vypsat. Vzít dlooouhý:) list papíru a psát a psát. Často se stává,  že když si to za pár dnů po sobě znovu přečteš, zjistíš, že to vlastně až tak špatné nebylo, a s odstupem vidíš věci trošku jinak. A pak je dobré papír zničit. Je to jednoduché, nikomu tím neublížíš, a papír to snese:)...Ať se ti daří. M.

Ahoj Gabčo, píšeš, že kluk ze školy, i když tě nezná, se na tebe jednu dobu usmíval, ale teď se spíš nenápadně podívá vždy jinam, a ty nevíš, co si o tom máš myslet...

Asi máš pocit, že musíš něco udělat a trápí tě, že už to není jako dřív.  Pokud o tebe nejeví zájem, nezbývá, než se s tím smířit. A pokud se mu líbíš, a má nějaké své důvody, proč se teď zrovna neusmívá, určitě to poznáš časem sama. Právě toto poznávání vzájemných sympatií je jedním z nejkrásnějších období.... Tak se o něj neochuď tím, že budeš příliš hrr. A ještě něco. Pokud se s tebou opravdu nebude chtít např. bavit nebo zjistíš, že sis jeho úsměvy vyložila špatně, měla bys to respektovat a do ničeho jej nenutit. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Katko,díky za dotaz. Já si myslím, že mu to ani říkat nemusíš. Nech si to třeba jako svoje malé tajemství:). Ale: můžeš se na něj, když ho potkáš, usmát nebo ho pozdravit, za něco pochválit nebo mu s něčím pomoci. Víš, možností je spousta, jak mu vyjádřit svoje sympatie. Kluci se obyčejně v tomto věku ještě o holky moc nezajímají, a z nějakých "hurá nabíhacích akcí" mají spíš strach, ale s bezva kamarádkou si rádi popovídají. A to si myslím, že není vůbec málo. Držíme v redakci palce. M.

Ahoj Xixi, tak si s ním o tom popovídej. Řekni mu upřímně, že to není nic proti němu, ale že zatím jsi ještě hodně mladá(což je pravda:)), a chodit s nikým nechceš. A klidně bych se mu nebála říct, že máš radost, že se mu líbíš, a že si toho vážíš, ale teď je to u tebe tak a na žádné chození se zatím necítíš. A když se k němu budeš dál chovat kamarádsky, s úsměvem, tak si myslím, že i když bude třeba ze začátku zklamaný a smutný, nakonec ocení, že s ním nehraješ žádnou hru, a citlivě, ale na rovinu mu dokážeš říct co a jak.

V redakci držíme palce a fandíme ti. M.

Ahoj tazatellko, díky za dotaz. Ptáš se, proč se většinou kluci nedokáží  bavit s holkou, která je odmítla. Zkus si to otočit - co kdyby to bylo naopak, myslíš, že by to bylo pro odmítnutou holku jednoduché? Nebylo. Bývá za tím např. zranění, nepochopení, naštvání, nedůvěra, znechucení, smutek...a spousta jiných podobných  pocitů. V každém případě je to pro odmítnutou stranu, a je podle mě jedno, jestli je to kluk nebo holka, hodně těžké.

A k té druhé otázce. Je takové jedno pravdivé úsloví:  Nikdy neříkej nikdy:)! Určitě se to může stát, ale taky nemusí. Může se na něho ta holka  usmát, prohodit pár milých slov... Je to také o vzájemném naslouchání, úctě a komunikaci.  A třeba zjistí, že je to fajn kluk, který ji ale bere zatím třeba "jenom" jako kamarádku. A věř mi, že to vůbec není málo. Z redakce přejeme hezký víkend. M.

Ahoj Tess, zdravíme z redakce. Vlastně sis už částečně odpověděla:). Z rozhovorů, chování, povídání si o sobě, zažívání různých společných situací, pozorováním, jak se chová k ostatním lidem...  Sama píšeš, že tě hodně poznamenal rozchod před čtyřmi lety, a v tom může být i ten "zakopaný pes".

Je pravda, že někdo může poznat partnera napoprvé, ale jiný jich musí poznat pět nebo šest, než si "sednou". Obojí je možné a u každého to může být jinak. K tomu je přece období chození. Neznamená to, že když s někým začnu chodit, musím si ho později vzít. S někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A tak se klidně může stát, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to neznamená, že jeden z vás je špatný. To vůbec ne! Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je ale i obohacením (i když ti to možná tak nepřipadá) - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Takže, i když první láska někdy nevydrží, není to konec světa...

Co ale můžeme všichni?  Za svého partnera se modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl. Přejeme, ať jsi dál tak vnímavá ke všemu, co se kolem Tebe děje. Hezký den! ;-)

Ahoj Báro, díky moc za důvěru. Ty vztahy jsou někdy hodně složité, že? Píšeš, že máš kamaráda, se kterým jsi před třemi roky chodila, ale ukázalo se, že on si chtěl spíš užít. Ty ho máš ale pořád hodně ráda, i když sama cítíš, že bys s ním nejspíš nebyla šťastná...

Víš, rozhodnutí za tebe nemůže udělat nikdo jiný, ani my v redakci. Možná by stálo za to, abyste si otevřeně popovídali a zjistili, jak to vidí i druhá strana. Sice jsi už mnohé naznačila (nejistota, strach, asi bych byla nešťastná), ale když si spolu popovídáte, budete v tom mít jasno oba dva. Ať to už dopadne jakkoli, nezapomínej, že i rozchody jsou součástí života a málo lidí najde životního partnera na první pokus. Je ti šestnáct let, celý život máš ještě před sebou a vůbec není kam spěchat. Snaž se žít přítomným okamžikem, nedělej si příliš starosti s tím, co bude zítra nebo za pár let a raduj se z toho, koho a co všechno máš. Možná by tě mohl zaujat článek z našeho webu:  http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/ten-kluk-me-nechce-rzt.htm

Myslíme na tebe. M.

Ahoj Kiro, díky za dotaz. Možná ani není úplně důležité mu něco říkat. Proč? Změní se tím něco? Sama píšeš, že se spolu často bavíte, smějete... Víš, zamilovanost je ve tvém věku přirozená. A dokonce se  i často stává, že se jeden týden můžeš "zamilovat" do jednoho kluka a třeba za měsíc zase do někoho jiného. Kluci ve tvém věku ale moc na "zamilovávání" ještě nejsou. Rádi si popovídají, zasmějí se, zavtipkují...ale pak se zase věnují spíše svým klučičím koníčkům (fotbalu, florbalu, hokeji, hrám na pc...). Zkus zvážit, jestli to není lepší nechat tak, jak to je.

Ahoj P, jj, v diskusi se probírá kde co, tentokrát i ta seznamka:)...Ale teď vážně: Myslím si, že pokud si někdo opravdu s vážným a opravdovým úmyslem napíše inzerát (a teď nemyslím náctileté, ale spíš starší), a ten druhý mu podobně odpoví, a padnou si do "oka",  povídají si spolu a navzájem se poznávají, může vzniknout opravdová láska, proč ne? Měj se hezky. M.

Ahoj paulo, v dnešní době je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první...

My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. 

Ještě jedna krátká úvahak zamyšlení: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z prince na bílém koni líného Honzu. Z redakce přejeme hezký den.