Milá Zizinko,

děkujeme za důvěru, se kterou nám píšeš. Není nám úplně jasné, jak daleko se kluk, který se ti líbí, stěhuje. Zda někam daleko, takže už nebude možné potkat se osobně a nebo jenom někam poblíž a bude možné se třeba náhodně (nebo i cíleně) potkat i v budoucnu. Píšeš také, že jste "polokamarádi", takže pokud tomu správně rozumímme, nejspíš spolu moc nekomunikujete a znáte se spíš od vidění. 

Chápeme, že bys s tím klukem nerada ztratila kontakt. Ale je to hodně složitá situace. Někdy, když holka kluka (zvlášť ve vašem věku) osloví a on cítí, že ho bere jinak než jako kamaráda, může se takový kluk cítit do něčeho tlačený a zahnaný do kouta. Když k té slečně navíc necítí to samé, většinou se stáhne a vycouvá i z případného kamarádství. Ty jsi teď zamilovaná, takže máš sklony řídit se spíš srdcem než rozumem a máš pocit, že musíš něco udělat, jinak se ti zhroutí svět. Ale někdy si právě tím, že se moc snažíme, ten náš vysněný svět boříme sami. 

Máš teď dvě možnosti: buď to riskneš a při nějaké příležitosti se toho kluka zeptáš na jeho budoucí adresu s tím, jestli by mu nevadilo, kdyby ses mu čas od času ozvala. A nebo budeš trpělivě čekat na příležitost, kdy přijde řeč na jeho stěhování a nebo na to, že se třeba vyjádří sám v tom smyslu, že by s tebou nechtěl ztratit kontakt. Možná se to nestane, a v takovém případě budeš aspoň vědět, na čem jsi z jeho strany byla. Jestli sis jenom namlouvala, že se mu líbíš nebo jestli to byla pravda. Protože pokud tě má rád, určitě se stebou nebude chtít úplně rozloučit. Jestli ses ale v jeho citech spletla, musela bys na něj dřív nebo později zapomenout. V takovém případě ti to jeho stěhování jenom usnadní. Ne nadarmo se říká otřepaná fráze "sejde z očí, sejde z mysli".

Myslíme na Tebe, ať se správně rozhodneš. Pokud jsi věřící, svěř svoje rozhodnutí Bohu při modlitbě. Krásný advent! 

Milá Danko,

vážíme si důvěry, se kterou jsi nám napsala. Píšeš, že vztah ke klukovi, se kterým jsi chodila dřív, ti připadá neuzavřený. Asi není moc rozumné, vzhledem k tomu, že teď oba máte jinou známost, aby ses s ním snažila sejít a vyříkali jste si to osobně. Ale pokud chceš bývalý vztah nějak uzavřít, zkus si třeba vyhradit jedno odpoledne nebo večer, vezmi papír a tužku a napiš mu "fiktivní dopis", ve kterém si ujasníš svoje pocity, ale nikdy ho neodešleš. Naopak ho potom spálíš nebo vyhodíš. Je ale důležité svoje city nějakým způsobem dostat ze sebe, vyventilovat. Napiš tam všechno, co bys mu ráda řekla, ale nemáš možnost. Symbolicky tímto dopisem vztah ukonči a rozhodni se pro nový život.

Pokud jsi věřící, nezapomínej ani na pravidelnou modlitbu na tento úmysl - aby ses dokázala s bývalým vztahem vyrovnat a dokázala mu přát štěstí. Odevzdej Bohu všechny myšlenky na něj. Snaž se více chodit na mši svatou a přistupovat ke svátostem. Pravidelná modlitba a eucharistie proměňuje naše srdce. 

A když tě myšlenky na něj začnou znovu přepadat? Vyzkoušej následující: ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ Neohlížej se zpátky, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám nebo se jděte projít ven. Přemýšlej, čím bys mohla udělat radost svému klukovi a potom nápad zrealizuj. Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání. Nebo vymysli aktivitu (oslavu, výlet, hru) pro celou rodinu. Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet.

Myslíme na Tebe.

Milá Martino,

děkujeme za důvěru, se kterou jsi nám napsala. Píšeš o přestupu na (zřejmě osmileté) gymnázium a o tom, že od té doby ztrácíš kontakt s kamarádem Danem, ke kterému jsi začala cítit něco víc. 

Samozřejmě, že se můžeš pokusit vaše kamarádství obnovit tím, že se mu ozveš, zeptáš se, jak se mu daří apod.

Ale pozor na jednu věc. Protože ses do něj mezitím zamilovala, bude pro tebe těžké se s ním bavit jen jako s kamarádem. A možná, že i on to vycítí, že se něco mezi vámi změnilo. A to je právě problém. Víš, kluci v tomto věku mají často ještě jiné zájmy než aby se zajímali o lásku a o holky. Je to tak zařízené, že děvčata dospívají přibližně o dva roky dřív než kluci a hodně kluků se potom cítí do vztahu tlačených. Takže si musíš dát pozor, abys svoje city před ním nedávala najevo a nesnažila se ho "sbalit". Je mnohem lepší zůstat "jen" u kamarádství než si nechat zlomit srdce klukem, který zatím ani neví, o čem vztahy a chození jsou.

Možná to teď tak nevnímáš, ale to, že se teď nevídáte, může být v budoucnu spíš výhodou. Můžeš o něm zatím snít, představovat si, jaké by to bylo, kdybyste spolu chodli, psát o tom příběhy nebo skládat básničky, poslouchat romantickou hudbu,... Budeš prožívat tzv. "platonickou lásku", která ke tvému věku patří, a zároveň vaše kamarádství nezničíš unáhleným vyznáním lásky.

Takže pokud se od sebe odloučíte, nevěš hlavu. Vztahy jsou vždycky o dvou lidech. A když ten druhý nemá už zájem se s námi bavit nebo neopětuje naše city, moc s tím nezmůžeme. Ale to neznamená, že nemůžeš potkat někoho mnohem lepšího, kdo bude mít o přátelství s tebou zájem. Ať už to bude nová kamarádka nebo kamarád. Jsi teď na nové škole, tak to ber jako výzvu a měj oči doširoka otevřené. Co když je poblíž někdo, kdo by stál o to, aby ses s ním bavila, a ty ho (ji) kvůli myšlenkám na Dana nevnímáš? Přemýšlej nad tím.

Myslíme na Tebe. Měj se moc pěkně.

Ahoj Krásko:),

díky  za dotaz. Myslím si, že už máš správně "nakročeno":)!  Chceš se zlepšovat, zapracovat na sobě, jak píšeš, a to není vůbec málo. Slušnost, ohleduplnost, zdvořilost, takt,... to jsou vlastnosti, které se dnes už možná nenosí, nebo se to tak alespoň často může zdát, ale pořád platí, a pro život jsou moc důležité. I u nás na webu si na toto téma můžeš přečíst např. článek: Jak být holkou do nepohody - http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm.

A když se budeš snažit být"svá", na nikoho si nehrát, ale poctivě a dobře žít svůj každý den, tak si myslím, že to bude právě to "ono", že to budeš právě ty, ta správná a jak píšeš, ozajstná žena.

Žít dobrý život je běh na dlouhou trať, a o tom každý víme určitě svoje, že? Je v něm i hodně pádů a nepovedených věcí, ale když se člověk snaží žít podle svého nejlepšího svědomí, pak ten život stojí za to a je opravdový. Věřím, že se právě o to snažíš a moc ti držím palce:)!

PS: A že každodenní modlitbou (např. prosbou o pomoc, o vytrvalost) nic nezkazíš, právě naopak, to určitě víš. M.

Ahoj Emi,

děkujeme za dotaz. Z tvé otázky jsem úplně nepochopila, jestli spolu s tím klukem chodíte nebo se ptáš spíš informativně.  Ale zkusím odpovědět... Asi každá holka má svého vysněného prince a kluk svou vysněnou princeznu, i když to možná mnozí z kluků (ale i holek) nedávají najevo, a své opravdové city schovávají  za povýšené chování, "machrování", vulgární slova,  atd.. Ale po opravdové lásce, porozumění povídání si, o sdílení se asi touží každá(-ý) z nás.

Dovedu si představit, že s dobrým kamarádem se dá mluvit  o všem, a možná se najde i chvíle na takový rozhovor. Je to hodně citlivé téma, a myslím si, že mezi takovými přáteli musí být velká důvěra, protože je to hodně intimní věc. Víš, asi bych nečekala, že kluk takové věci a zkušenosti říká na potkání (to bych si na něj dávala pořádný pozor i jako na kámoše), protože je to opravdu hodně intimní a pro někoho i hodně bolavé téma. 

A pokud spolu dva lidé "chodí" , je jim spolu hezky, a povídají si o všem možném, tak asi postupem času přijde na podobný rozhovor. Protože se spolu chtějí sdílet, vědět o druhém všechno, porozumět mu,  naslouchat, pochopit nebo taky vysvětlit. O tom o všem vztah a chození dvou mladých lidí přece je. Moc dobře napsaná knížka je Sex, šlehačka na dortu. Je tenká, ale obsahem hutná a hodně  dobře a srozumitelně napsaná. Mrkni:  http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.VlhZdF4zH1stom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.VlhZdF4zH1s. Nad ní se dá docela dobře "debatovat" i s nevěřícími kamarády. A člověk si po přečtení, které opravdu nezabere příliš mnoho času, spoustu věcí uvědomí a srovná.

A je dobré si také připomenout, že každý člověk na světě dělá chyby,  a každý z nás má to citlivé místo, kde se mu nedaří, a možná je na sebe i pořádně naštvaný, tak to prostě je:)... Důležité je být k sobě poctivý, zvednout se, poučit se z toho a jít zase dál.

Možná jsi teď zklamaná, že jsem ti žádný podrobný a jasný návod nenabídla. Ale já osobně si myslím, že ani neexistuje. V Malém princi je hodně pravdivá věta: Správně vidíme jen srdcem... A když k tomu přidáš ještě každodenní upřímnou modlitbu, věřím, že všechno dopadne tak, jak má.

Myslím na tebe. Marie

Milá Leňo,

každý život je originál a každý je za něj osobně, nebo společně s manželem, před Bohem odpovědný. Lze říci jakési zásady ověřené životem druhých, ale je třeba se vždy rozhodovat spolu s tvým chlapcem a podle Božích zásad. A hlavně - nikdy se nebát otevřít se Boží pomoci, o kterou je třeba společně prosit.  

Dnes se obecně vstupuje do manželství později, což s sebou nese dlouhou dobu zdrženlivosti. Není to snadné. Ale není ani moc dobré ono odkládání manželství. Žena je přeci jenom uzpůsobena na to, aby měla děti, když je mladší. Bude mít na ně více síly. Ano, je možné vstoupit do manželství i během studia, něbo mít i děti a studium dokončit později. Vždyť dnes bývá lidský život delší a když děti odejdou z rodiny, lze se věnovat novým činostem. Mateřství je pro ženu nejvíc. To největší, co může za život vykonat, je, když porodí a dobře vychová (spolu s manželem) své děti.

Je velmi dobré se před vstupem do manželství naučit metodu přirozeného plánování rodičovství - PPR - je spolehlivou metodou za předpokladu, že se ji mladí lidé naučí na solidním kurzu (www.cenap.cz, www.lpp.cz), společně si v ní pomáhají (muž spolupracuje) a hledají neustále hlubší pohled na svůj manželský život - vstupují do hloubky svátosti manželství (např. kniha Teologie těla Jana Pavla II. - ve zkrácené podobě ji vydaly Paulínky pod názvem Teologie těla pro začátečníky). 

Milá anonymko,

je dobře, že si tuto otázku kladeš, protože dnes je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první s návrhem na schůzku apod.

My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. 

Ještě jedna krátká úvaha: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z Prince na bílém koni Líného Honzu.

Hezké listopadové dny!

Milá Eliško,

to, co cítíš, je úplně normální. Zamilovanost, kdy červenáme, buší nám srdce, jsme v sedmém nebi, když se ten druhý na nás podívá nebo nás vezme za ruku, vždycky po nějakém čase vyprchá. A potom nastává další fáze vztahu. 

Spousta lidí si myslí, že svůj vztah musí postavit na zamilovanosti a že, když potom euforie vyprchá, je něco špatně. Ale to je velký omyl! Zamilovanost je sice důležitá,protože kdybychom druhého člověka viděli hned reálnýma očima a nepřeskočila mezi námi jiskra, možná bychom se nikdy s nikým neseznámili.

Ale skutečná láska nastupuje až po období zamilovanosti. A skutečná láska znamená ROZHODNUTÍ SE pro toho druhého, každodenním rozhodování se se mít ho ráda takový, jaký opravdu je - i s jeho chybami a nedostatky, které najednou začínáme vidět. Je o tom, že se spolu naučíme komunikovat a řešit konflikty a problémy, které se dřív nebo později objeví.

Ale neznamená to, že láska není krásná! Možná bych to přirovnala k tomu, když k sobě ladíš dva různé nástroje - třeba kytaru a housle. Postupné utahování kolíčků není příjemné, chce to hodně sebezapření a sil, ale když potom zahrajeme společnou skladbu, je to radost! Občas se některý z nástrojů trochu rozladí, takže je potřeba znovu potočit kolíčky, a tak je to celý život. Ale důležité je právě chtít. Kde není vůle, nebývá ani láska a vztahy se rozpadají. 

Takže to, že jsi najednou přestala cítit slepou zamilovanost a nemáš už tak zamotanou hlavu, není žádná tragédie. Dříve či později to čeká i Tvého kluka. Potom záleží na tom, jak se teď k tomu postavíte. Jestli poznáte, že si natolik rozumíte, že se pustíte do společného překonávání překážek a upevňování vztahu a nebo jestli začnete hledat svůj protějšek každý jinde. 

Myslíme na vás! 

Milá Kajo,

to by chtělo zeptat se nějakého kluka. :-) Ale obecně se zamilovanost projevuje u dívek i u kluků podobně.

Jednou jsme se v časopise pokusily sepsat příznaky této "choroby srdce" v Článku Diagnóza: Zamilovanost, který najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Krásný den!  

Milá kytí,

rádi bychom nějak více poradily, ale faktem je, že toho kluka znáš nejlépe ty sama. A ty také nejlíp víš, jaký mezi sebou máte vztah. Pokud si nejsi jistá (jak píšeš) tím, co k tobě cítí on, dej mu raději něco méně osobního než vlastnoruční obraz. 

Jestli si ale myslíš, že bys u něj mohla mít šanci a mohlo by ho to potěšit, zkus to. Rozhodnout se budeš muset sama, to za tebe nikdo jiný neudělá. A konec konců - učíme se i chybami a často si třeba díky kroku vedle aspoň některé věci uvědomíme a později to oceníme.

Myslíme na Tebe!