Pořád okolo sebe slýchám, že by člověk měl být vděčný i za maličkosti. Vždycky mi připadalo, že se to snadněji říká, než dělá. A pak jsem na to přišla: mám na nose černo-bílé brýle. Jenže takhle to v životě nefunguje.

Většina zážitků nám přinese něco dobrého, ale i špatného. Stačí si nasadit správné brýle a pořádně zaostřit.

• Jsem vděčná za pošmourné mrazivé počasí. Pomáhá mi uvědomit si, jak moc důležitý je vyhřátý domov.
• Jsem vděčná za chvíle smutku. Dávají mi jistotu, že mí blízcí jsou tu vždycky pro mě.
• Jsem vděčná za kapky potu. Pohyb rozpustí zamrzlý úsměv – a navíc mi tu dřinu tělo jednou vrátí.
• Jsem vděčná za strach. Když překonám další výzvu, jsem zase o něco silnější.
• Jsem vděčná za selhání. Dovedla mě přesně tam, kde mám být.
• Jsem vděčná za všechno zlé, co se mi přihodilo. Každý prožitek mě zocelil na těle i na duši.
• Ale nejvíc ze všeho jsem vděčná za bolest zlomeného srdce. Když mi ten pravý nabídl své, poznala jsem skutečnou hodnotu lásky.

Mnoho vděčnosti v životě přeje redaktorka Verča

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.