Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

rajnochovice-terez-b-ioz_i14.jpeg

Zápisník redakce: Moje bezpečné místo

Od doby, kdy studuju na vysoké škole, je leden mým ne zrovna oblíbeným měsícem. Znamená pro mě hodně učení, sezení doma a vtloukání si do hlavy spoustu učiva, zatímco venku sněží, lidé na vleku lyžují (pozn. bydlím asi 100 m od lyžařského areálu) a já se na ně můžu jen dívat, moje sestry a bratránci jezdí z kopce na naší zahradě na saních…

Občas si dokonce připadám, jako by se v lednu celý můj svět zastavil, jako bych přestala žít svůj život. Protože skoro všechny mé dny vypadají tak stejně: ráno vstanu, dám si kafe, sednu za stůl a učím se, učím se a učím se. Někdy mezi tou hromadou učení si udělám přestávku na jídlo a znova pokračuju. Někdy dokonce jen sedím a zírám před sebe, protože moje hlava už není schopná pobrat učivo, které by si měla zapamatovat. Někdy je toho prostě na mě moc a mám pocit, že to nezvládnu, že to ani nemůžu zvládnout.

V takových chvílích vím, co je skutečně potřeba. První, co vás možná napadne, je modlitba. Ano. Ve svém zimním zkouškovém období se modlím, prosím Boha za pomoc a děkuju Mu za to, že mě dovedl až tak daleko, že mi při dosavadním studiu pomáhal. Bez Něj bych to totiž nezvládla. Nezvládla bych to ani bez své babičky, která mě opravdu podporuje ve všem, co dělám, a která mi ráno, kdy mě čeká jedna ze zkoušek, napíše, že na mě myslí a že se za mě modlí. Stejné podpory se mi dostává i od mých rodičů.

Ale modlitba není to něco. Modlitba je můj denní chléb a ano, pokaždé je jedinečná. Ale teď mám na mysli něco, co mi vždycky zaručeně pomůže vypnout. Vypustit přebytečnou páru, opustit všechny své obavy, opustit realitu a starosti a prostě jen existovat, jen být a být s Bohem a druhými lidmi a nemyslet na nic, co mě čeká tam, ve světě venku.

Tím něčím je pro mě Přístav v Rajnochovicích. Je to místo klidu a ticha. Nemyslím teda, že bychom celý víkend strávili v tichu a neužívali si ten společný čas. Když jsem s mnoha dalšími lidmi na Přístavu, ten klid a ticho zažívá moje duše, která prožívá život právě v tu přítomnou chvíli, která nemyslí na školu. Na Přístav vždy jedu s úsměvem na tváři a vidinou odpočinku. Zase, aby nedošlo k mýlce. Asi každý Přístavák ví, že na tomhle místě se neodpočívá, že to je místo života a spánek jde občas trochu stranou.

Je to místo odpočinku pro utrápené hlavy obtěžkané povinnostmi a starostmi. Je to místo odpočinku od sociálních sítí a života online. Je to místo, kdy člověk spočine v Bohu, kdy může lépe poznat sám sebe, svůj vztah s Bohem. Kdy může načerpat novou energii pro všechno, co ho čeká, až se zase vrátí do civilizace a ke svým povinnostem.

Přístav je místo, kde se lidi potkávají s lidmi. Kde se lidé potkávají s Bohem a sami se sebou.

Je to moje safe place, bezpečné místo, kam se vždycky můžu utéct, kde můžu být vším, čím jsem vždycky chtěla být, kde můžu cokoli, kde chyby nebolí. Kde prostě jen jsem.

redaktorka Terez

 

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.

Autor fotografie:  Terezie Blinková


Sdílet na:

 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz