Od úterý přemýšlím o adventu a jeho významu. Ve škole totiž paní učitelka mluvila o tom, že se nedávno ptala svých studentů, jak se těší na advent a Vánoce. Studenti odpovídali, že se těší moc. Že navštěvují adventní trhy, vánočně si zdobí pokoj, poslouchají vánoční písničky. Když se jich však paní učitelka zeptala, co to ten advent je, nikdo z nich jí nedokázal odpovědět.

Sama jsem se musela zamyslet. Co je to advent? Obecně je známo, že advent je dobou očekávání, zklidnění, ztišení se. Je obdobím naděje, lásky, radosti a pokoje, jak hlásají i jednotlivé svíčky na adventním věnci. Advent je obdobím, kdy se máme ztišit, nahlédnout do vlastního nitra, abychom se mohli setkat se Synem, který se nám narodí o Vánocích. Ale nejen s ním. V adventu máme otevírat svá srdce, abychom se každodenně mohli setkávat s Bohem.

To všechno je advent. Co ale přesně znamená pro mě? Jelikož se můj vztah s Bohem neustále vyvíjí, řekla bych, že můj letošní advent bude jiný než ten předchozí. Chtěla bych ho opravdu prožít v tom poklidu a úplně se oprostit, i myšlenkami, ode všeho, co by mě mohlo stresovat. Chtěla bych ho prožít v tichu a uvědomování si. A taky bych chtěla lidem přinášet Boha. Abych mohla zářit do světa Jeho láskou, radostí a pokojem.

A to je určitě možné. Moje kamarádka, která není křesťanka, mi totiž nedávno řekla, že na mě jde vidět radostná energie a pozitivní myšlení. Mám ve svém životě Boha a narodí se mi, a nám všem, náš Spasitel, Syn Boží. Tak proč bych nebyla šťastná a radostná?

Můžu-li být šťastná já, můžeš i ty. Jediný, koho k tomu potřebuješ, je Bůh, tvoje nikdy nehasnoucí Naděje a Láska.

redaktorka Terez

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.