V Olomouci studuji už pár let, ale ostudně se přiznávám, že jsem ještě nebyla sama pěšky na Svatém Kopečku, který leží asi 7 kilometrů od Olomouce. Několikrát jsem tu byla autobusem, to ano, a jednou sice pěšky, ale v rámci Celostátního setkání mládeže – a to jsem se nemusela starat o cestu, protože všude byly cedulky, dobrovolníci a hlavně dlouhatánský had, ve kterém se člověk ztratit prostě nemůže.

Proto jsem se minulý víkend rozhodla, že to tak nenechám a podniknu „malý“ výlet. Podívala jsem se zběžně na internet na mapu, ale pak jsem si řekla: „Vždyť už jsi tam byla, až půjdeš, tak ti ta cesta bude připadat povědomá.“ A tak jsem dalším přípravám moc nedala a vyrazila.

Dokud jsem se pohybovala po známých končinách, bylo všechno v pohodě. Najednou mi ale ulice kolem připadaly úplně neznámé. „Klid, určitě tudy jezdí ten autobus,“ říkala jsem si. A v tu chvíli mi to došlo. Kdy že jsem to viděla poslední autobusovou zastávku? No, už je to pěkná chvíle zpátky. Krokoměr mi ukazoval 5,7 nachozených kilometrů a Svatý Kopeček v nedohlednu. Už jsem si říkala, že to potupně vzdám a vrátím se na kolej (a samozřejmě o svém neúspěchu nikomu neřeknu ani slovo). O několik křižovatek později jsem ale zahlédla ten správný autobus! To mi vlilo energii do žil: napojila jsem na správnou silnici a o necelou hodinu později už jsem si pochutnávala na svačině na schodech u tamní baziliky. A že z původně plánových 15 kilometrů bylo kilometrů přes dvacet? Ále, vždyť trocha toho pohybu ještě nikoho nezabila 😉

PS: Touto cestou bych chtěla moc pozdravit paní cyklistku, která mě potkala (funící a zpocenou) těsně pod Kopečkem a ujistila mě, že už je to jen kousek a že to zvládnu. Zvládla jsem to!

Iva

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.