Co děláte, když vás někdo naštve? Ale teď myslím pořádně, ne jen tak, hloupou poznámkou, prostě jakože totálně moc?
Já se pěkně naštvu a vyrazím na dloooouhou procházku. Teď, když je opravdu psí počasí, to má ještě další rozměr. Musím bojovat nejen se svým vztekem, pláčem, zoufalstvím, ale ještě navíc s deštěm, vánicí a větrem.
To jsem takto jednou vyrazila do pěkného nečasu. Padal déšť se sněhem. Zabouchla jsem za sebou dveře a vyběhla na ulici. Hned po pár metrech jsem ale zjistila, že nemám šálu, což v tomto počasí je celkem zásadní kousek oděvu. Ale přece se nebudu vracet. To by bylo pod moji úroveň. Takže jsem si narazila čepici více na uši a se zaťatými zuby vyšla vstříc rozbouřenému večeru.
Asi půl kilometru od vesnice je statek. Blížila jsem se rychlým krokem a najednou vyběhl z otevřených vrat pes. Pěkně rozzuřený vlčák. Vyřítil se na ulici a mně se podlomily nohy. Netušila jsem, co mám dělat. Hrdlo se mi stáhlo, srdce bušilo až v hlavě a nohy se mi nechtěly pohnout z místa. Byla jsem totálně paralyzovaná. Pes se zastavil pár metrů přede mnou a nepřestával štěkat. Vždy se přikrčil a pak udělal pár kroků ke mně. Jen neutíkat, říkala jsem si pro sebe, žádné rychlé pohyby, to by ho mohlo navnadit k útoku. V hlavě jsem měla jak v úlu, totálně netuším, co v takové situaci dělat. Chtěla jsem začít křičet, ale vyšlo ze mě jen tiché a zajíkavé: Pomoc!
Začala jsem couvat. Ale pes se posouval také. Přemýšlela jsem, jak dlouho takto pozpátku musím jít, než narazím na nějaké lidi. A s nelibostí jsem si uvědomila, že dlouho. Chuť otočit se a prchat byla veliká, ale nohy mě prostě neposlouchaly. Bylo to jako ve špatném snu.
Po pár metrech mého zpátečkování se pes zarazil a dál už mě „nepronásledoval“, jen štěkal. Asi měl pocit, že si ubránil své území. To už jsem se odvážila otočit a zrychlit krok.
Potkat se se zuřivým psem je to, co opravdu nechcete. Pěkně vás to postraší, vyvede z míry a na pár dní i rozhodí. Já od té doby okolo statku sama nikdy nechodím.
Na zpáteční cestě k domovu jsem šla kolem Božích muk. Pohlédla jsem na kříž a pak mi to došlo. „Já vím,“ řekla jsem a s pokorou a ještě roztřesenou dušičkou, došla domů. Ono je totiž setkání s naštvaným člověkem asi dost podobné, jako potkat takového psa. Majka
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.