Taky se vám už někdy stalo, že i když jste normálně hodně upovídaní, tak najednou vám slova chybí? Mně se to stalo v poslední době dokonce 2x!:)

Poprvé koncem září na Slovensku, kde jsme byli s rodinou na dovolené. Ty obrovské, majestátní hory, sluníčko ozařující Liptovskou Maru nebo stovky ovcí na  louce plné květin, které dávaly svými zvonky široko-daleko vědět každému, že se blíží a všude v okoli opravdu nádherná příroda. A najednou, i tak "ukecaný" člověk jako já, prostě nemá slov, jenom zírá a uvědomuje si tu nádheru a v duchu za ni děkuje....

Podruhé jsem podobně vyjímečný okamžik mohla prožít v neděli na koncertě Učedníci. Tamní kněz nás přivítal asi nějak tak: vítejte na koncertě, čerpejte a odpočívejte. Asi to taky znáte, když jdete na nějaký koncert nebo posloucháte hudbu, která vás osloví, konejší, promlouvá k vám, pohladí...A vy pak cítíte obrovskou vděčnost, radost, naplnění něčím krásným, co vlastně ani neumíte úplně popsat, ale je to tam!:)

Slova jsou určitě důležitá, zvlášť, když je umíme správně použít, ale někdy, někdy je krásné i jenom tak mlčet, vnímat, dívat se, poslouchat a děkovat.... Třeba to někdy taky můžete zkusit. Doporučuju!:)

Hezký podzimní víkend. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.