I když je květen, počasí moc květnově nevypadá. Sedím v redakci ve svetru a přemýšlím, kolik teplých jarních dní jsme letos měli a kdy asi tak budu moct vytáhnout své nové šaty, které jsem ještě ani jednou neměla na sobě. To nevypadá na moc veselou náladu.

Někdy jsou dny, kdy je naše nálada hluboko pod bodem mrazu. Nic nejde tak, jak bychom si představovali, do ničeho se nám nechce, někdo nás naštval… Všechno běží tak nějak obyčejně a v tom všem se snadno ztratí naše všímavost – všímavost pro krásu, pro dobro i pro Boha.

Často čekáme na velké věci, abychom měli radost nebo zakusili Boží přítomnost. Nemusíme ale mít každou chvíli velké setkání a akce, silné modlitby, poutě, chvály… Stejně tak nemusíme mít neustále velké dárky, dobrodružství a zážitky. To jsou výjimečné věci, které se dějí jednou za čas. Radost a Boží přítomnost ale můžeme zažít kterýkoliv obyčejný den.

Už svatá Terezie z Lisieux říkala, že svatost nespočívá v konání velkých věcí, ale malých. Právě tyhle malé věci tvoří naše dny, jenže je tak snadné je přehlédnout. Rozkvetlý park, úsměv kamarádky, pochvala od učitele, společně strávený čas s rodinou… To všechno jsou věci, ve kterých můžeme hledat krásu a Boží přítomnost.

Pár tipů, jak hledat Boha a radost v každodennostech:

• Ráno si řekni, že dnes chceš být všímavá. Nechceš den jenom přežít, ale prožít ho.
• Zastav se, když tě něco potěší. Užij si přítomný okamžik a poděkuj – i jen v duchu.
• Večer si napiš alespoň tři věci, které tě dnes potěšily. Uvidíš, že se během dne stalo něco krásného a Bůh byl s tebou.
• Buď ty sama radostí pro někoho jiného. Úsměv, milé slovo, pomoc, povzbuzení… I taková maličkost zlepší den lidem ve tvém okolí.

Krásné jaro přeje Martina

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.