Velikonoce jsou v křesťanském (a vlastně i jakémkoliv jiném) pojetí svátky radosti, naděje, že všechno může dopadnout dobře, světla, nového života, nových začátků, zázraků. Takže už samy o sobě i ve mně vzbuzují vnitřní pokoj a štěstí - koneckonců, opravdová radost vzniká a nejvíc se projevuje uvnitř, ne navenek.
Ale to nám nebrání (nejen) v tyto dny slavit a radovat se i zcela otevřeně, v každém obyčejném/neobyčejném dni, což je možná v této době bez akcí, kamarádů, sportů a cestování těžší než obvykle.
Tak jsem si udělala seznam věcí, které mně osobně dělají radost, dají mi novou chuť do života, spraví náladu, vykouzlí úsměv na tváři.
Jednou za týden mám online taneční hodinu a teď skoro každý den půl hodinky hopkám podle YouTube videí tanečníka jménem Tanju. Vždycky u toho mám úsměv od ucha k uchu a po skončení oplývám endofriny.
Díky lockdownu do ní můžu chodit častěji než dřív, protože nemusím trávit dlouhé pozdně odpolední hodiny v práci a můžu si čas zorganizovat víc podle sebe. A díky tomu jsem taky zjistila, že je krásná (ať je to les, rybník nebo polní cesta za městem) za každého počasí a za všech okolností.
To sice sama neovlivním, ale když vysvitne, snažím se ho využít na maximum. Třeba jen opalováním na balkóně (zatím spíš v kabátě, brzy snad v plavkách :-)). Už jen to, že je tady jaro a léto za dveřmi, mě nabíjí energií!
Někdy mám chuť si něco upéct či uvařit sama, sem tam si něco koupím ve výdejním okénku nebo nechám dovézt. A hned je dobře. :-)
Nemělo by být na úkor skutečného života, ale na druhou stranu - není i snění skutečný život? :-) Dělám si plány na prázdniny, dívám se na videa z míst, kam toužím jet, povídám si s lidmi o tom, na co se těšíme, když nemůžu usnout, představuju si, že plavu v moři na tiché pláži za východu slunce nebo jdu s rodinou na piknik...a jako bych tam opravdu byla.
redaktorka Marta
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.