Když jsem byla menší, měla jsem dva velké sny o perfektních prázdninách. Buď by se mi líbilo celý den nedělat vůbec nic, jen sedět, pojíždět Instagram nebo koukat na filmy. Anebo jsem vždycky toužila po dovolené u moře, kde bych se koupala, lenošila, opalovala a jedla zmrzlinu, ale jinak nedělala vůbec nic.

A přesně tohle – to nicnedělání – byl můj první prázdninový den letos. A byl to dost nudný den. Přišlo mi, že jsem ho úplně promrhala a že to byl vlastně dost zbytečný den. A tak jsem si slíbila, že podobnou chybu už neudělám. Hned druhý den jsem šla na brigádu. Poté, co jsem se vrátila domů, šla jsem si na chvíli hrát do bazénu se svými mladšími bratranci a sestřenicemi. A pak jsme se společně vydali do lesa kousek od našeho domu, jen tak na procházku, podívat se, jestli už rostou hafery (= náš regionální výraz pro borůvky). Dalo by se říci, že jsme v lese objevili haferové království. Borůvky byly velké a sladké, každý keř se jen modral. Nasbírali jsme jeden plný plecháček a slíbili si, že se tam ještě jednou vrátíme a nasbíráme si hafery na vdolek a na knedlíky.

A tak bych tě taky chtěla povzbudit, abys nezahazovala malé, obyčejné věci jako procházka do lesa, nebo sbírání hafer – třeba zjistíš, že právě tyto malé věci jsou skutečným pokladem (ne)obyčejného prázdninového dne.

redaktorka Terez

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.