Zaujal mě moc hezký příběh od spisovatele Bruna Ferrera. Nabízím ho i vám...
Jeden turista se náhodou zastavil nedaleko přívětivé vesnice uprostřed krajiny. Jeho pozornost upoutal malý hřbitov, který byl obklopen hlazeným dřevěným plotem. Uvnitř bylo mnoho stromů, ptáků a okouzlujících květin. Turista se pomalu procházel mezi bílými náhrobky, roztroušenými náhodně mezi stromy.
První zněl: Giovanni Tareg, žil 8 let, 6 měsíců, 2 týdny a 3 dny. Tak malé dítě a už tu je pohřbené. Muže pojala zvědavost a přečetl si i nápis na vedlejším náhrobku. Bylo zde psáno: Denis Kalib, žil 5 let, 8 měsíců a 3 týdny. Další dítě... Pustil se do čtení nápisů na náhrobcích, četl jeden po druhém. Všechny uváděly jméno a přesnou délku života zesnulého. Člověk, který žil nejdéle, však dovršil sotva jedenáct let...
Posadil se a po tvářích mu začaly stékat slzy. Šel kolem stařec, zastavil se a díval se na něj, jak tiše pláče. Pak se ho zeptal, zda oplakává někoho z rodiny. „Ne, ne, nikoho z rodiny,“ řekl turista, „ale co se to v tomhle kraji děje? Co v sobě skrývají tyhle končiny tak strašného? Jaké hrozné prokletí leží na zdejších lidech, že všichni umírají jako děti?“
„Buď klidný. Nemáme tu žádné prokletí. Pouze tady dodržujeme jeden starý zvyk. Když je některému dítěti patnáct let, dostane od rodičů sešitek, takový, jako mám tady zavěšený na krku. Je u nás tradicí, že pokaždé, když prožijeme něco intenzivního, otevřeme sešitek a po znamenáme si, jak dlouho trval okamžik hlubokého a silného štěstí. Zamiloval se... Jak dlouho trvala velká vášeň? Týden? Dva? Tři a půl? Zážitek z prvního po libku, jak dlouho trval? Tu minutu a půl samotného polibku? Dva dny? Týden? A těhotenství nebo narození prvního dítěte? Svatba přátel? Nejvytouženější cesta? A setkání s bratrem, když se vrátil z daleké země? Jak dlouho trvalo potěšení z těch zážitků? Hodiny? Dny? A takto dál zaznamenáváme do sešitků každou chvíli, která je pro nás potěšením... každý okamžik.
Když někdo zemře, je tu zvykem, že otevřeme jeho sešitek a sečteme dobu, kdy cítil plné a do konalé uspokojení, a napíšeme to na hrob, protože podle nás to je jediný skutečně prožitý čas.“
(z knihy: Květiny pro duši)
Začal nový rok 2017. A je jenom na nás, čím ho zaplníme. Co říkáte, nestálo by za to, pořídit si taky takový sešitek pro krásně prožité a naplněné chvíle?:) Marie