Bylo, nebylo, dávno tomu… Jednou vedle sebe v domku žili dva sousedi, Skřivánek a Hrouda se jmenovali. A když si večer sedli ke kafíčku, nestačili se divit, co se jim všechno za jediný den přihodilo.

Dědeček Hrouda prožíval den co den samé hororové příhody. A děda Skřivánek? Ten se určitě narodil na nějaké hóóódně šťastné planetě, protože zažíval samé krásné a neobyčejné věci.

No posuďte sami...

Chudák dědeček Hrouda bez brýlí neviděl na tři metry bernardýna, ukradli mu desetikorunu, musel jít z města pěšky a špačci mu ozobali všechny třešně na zahrádce. To děda Skřivánek měl větší štěstí! Sice taky špatně viděl, ale radoval se, že s brýlemi vidí dokonce na tři metry bernardýna :). Taky mu ukradli desetikorunu, ale díky děravé kapse pár drobných zapadlo do podšívky a spokojený děda Skřivánek si koupil ještě dva rohlíky a domů si zvesela vykračoval pěšky.

Ani špačci nedělali rozdíly, ozobali Skřivánkovu zahradu do poslední třešně. A děda? Počkal si na švestky, na ty prý špačci nechodí, a ve volné chvíli učil jednoho nezbedného špačka mluvit :).

A tak to šlo den po dni, rok po roce…

Nakonec oba dědečci zemřeli, a představte si, ani hrob neměli stejný. Dědeček Hrouda měl zelený trávník a jednu zaplevelenou sedmikrásku. A děda Skřivánek? Ten měl zase štěstí! Na jeho hrobě rostl svěží trávníček a uprostřed rozkvetla krásná okatá sedmikráska.

Proč jsem si vzpomněla zrovna na tuto pohádku?

Už přes měsíc jste ve škole a možná začínáte řešit: V čem být lepší, kde na sobě „zamakat“ nebo stojí to vůbec za to, něco změnit?

Prožít jeden jediný obyčejný den dá někdy pořádně zabrat. Ale recept by tu byl. Dědeček Hrouda, nebo děda Skřivánek? Jsem naštvaná, nadávám, nic mě nebaví, nebo mám radost, na všem se snažím najít aspoň kousíček dobrého?

Dědeček Hrouda – děda Skřivánek? To už nechávám na Vás :).

Hodně radosti a pohody přeje Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.