Každý z nás má své oblíbené kapely a zpěváky. Pouštíme si je do sluchátek a pobrukujeme si melodie tak samozřejmě, že už ani nevnímáme, co nám do uší vlastně proudí.

Do práce chodím přes nádraží. Po ránu tam bývá dost lidí. Někteří ještě spí s otevřenýma očima, jiní snídají za pochodu, někteří si povídají a většina má na uších sluchátka a vnímá jen svůj svět. Každý je zabraný do sebe a v podstatě si hrajme na to, že ostatní neexistují. Co mě ale mrzí nejvíc, je, že se neusmíváme. Nemyslím jen lidi kolem, myslím i sebe. Přistihla jsme se, jak procházím ulicemi, cestuju, nakupuju, potkávám lidi a vůbec se u toho neusmívám. Proč? Sama nevím, možná už se to nenosí. Ale úsměv je to, co nikdy nevyjde z módy. Není náhodou úsměv klíčem pro lidi, kteří chtějí být krásní, šťastní, úspěšní a spokojení. Tak proč se neusmíváme? Možná si nepouštíme po ránu ty správné písničky.

Rozhodla jsem se tedy, že změním svoji raní písničku a začnu se usmívat...

Začít se má pořádnou přípravou, takže už večer jsem, už skoro ze záhrobí, vyštrachala písničku od Voxel V naší ulici, na stůl si dala časopis otevřený na stránce s vtipy a s dobrým pocitem se zavrtala pod peřinu. Ráno jsem si přečetla vtip, pustila si písničku a dobře naladěna běžela na bus. Chtěla jsem se podělit o vtip dřív než jej zapomenu. Známá která jela do školy s nechutí vyndala špunty z uší a rozhodla se, že mi věnuje minutu svého času. Můj pokus o vyprávění vtipu nevyšel. Pointu jsem trochu nezvládla a tak následoval nejistý úsměv a špunty už byly zase v uších. Jedna kapka lijavec nedělá, řkla jsme si, a usmála jsem se alespoň na pana řidiče. Do nádražní haly jsem vstoupila s úsměvem na rtech. V jeden okamžik jsem zaujala mladíka, čekajícího na vlak. Když jsem ho míjela zamračil se a řekl: Co je?!? Asi člověk opravdu působí divně, když se po ránu usmívá jen tak

Můj experiment možná nedopadl úplně nejlépe, ale mé odhodlání v boji za USMĚVAVÁ RÁNA zatím trvá. Voxel si pobrukuju stále a třeba se jednou něco znění.

A co si zpíváte po ránu vy? Přidáte se ke mě? La la la … Majka St

PS: A tady je ten nepovedený vtip

Pepíček jde za tatínkem a ptá se: "Tatí, umíš psát potmě?".
A tatínek odpoví: "No nevím, ale zkusím to. Co potřebuješ napsat?"
Pepíček: "Potřebuji, abys mi podepsal žákovskou."

Přišla jsem na to, proč byl nepochopen. Všichni mají elektronickou žákovskou :-) :-) :-)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce