S Luckou, Týnou a Adélou jsme se celé prázdniny těšily, až konečně v srpnu vyrazíme na vodu. Na naši dámskou jízdu po řece. Šetřily jsme celý rok, a když jsme konečně dojely do Vyššího Brodu, patřičně jsme se těšily na náš společný týden. Mě ale zaujala i parta kluků, kteří se vesele smáli nedaleko od nás a chystali si kánoe.

Loďky jsme měly již půjčené a cpaly jsme zrovna naše věci do sudů. Nenápadně jsem pokukovala směrem k modrookému blonďákovi a on k nám za chvíli zamířil.

„Zdravím, dámy, jste tu samy?“

Holky nevypadaly, že by se s ním chtěly bavit, proto jsem se chopila iniciativy já. „Ahoj. Jo, samy. Já jedu poprvé.“

„Co takhle jet společně? Můžeme vám předat nějaké rady starších a zkušených. Já jsem Richard.“

„To by bylo super!“ rozhodla jsem dřív, než některá z mých kamarádek stihla začít protestovat. „Já jsem Verča. Tohle je Lucka, Adéla a Týna.“

Nasedli jsme do kánoí a první, co jsem udělala, bylo to, že jsem si sundala tričko a zůstala jenom v plavkách.

„Zbláznila ses? Nemůžeš se tu takhle vystavovat celou dobu,“ sykla Týna, která seděla v loďce se mnou.

„Proč? Všichni jsou tu v plavkách a já se chci opálit,“ odvětila jsem a vypnula hruď.

„Ale ty to děláš záměrně jenom kvůli těm klukům,“ nedala se odbýt Týna.

Odsekla jsem, ať pádluje, a začala jsem si povídat s Richardem a jeho kamarádem na vedlejší loďce. Byli sympatičtí a veselí a hlavně Richard po mně neustále koukal.

„Nezastavíme se tady v hospodě na jedno pivo?“ navrhli kluci a já souhlasila.

„Už? Vždyť jsme teprve před chvilkou vyjeli, takhle dneska nedojedeme tam, kam jsme si naplánovali,“ začala Týna protestovat.

„Ale no tak, o tomhle to je. Přece nebudete celý den sedět v loďce a pádlovat,“ zasmál se Richard pobaveně. „Zastavujeme.“

„Můžeš mi říct, co to děláš?“ chytila mě Týna při vystupování za loket. „Tohle měla být naše dámská jízda a ty se hned přidáš k úplně cizím lidem. Vůbec nevíš, co jsou ti kluci zač,“ šeptala rozčileně a já jsem si všimla naštvaných pohledů, které mým směrem vrhaly Lucka s Adélou.

Neposlouchala jsem ji, vystoupila a utíkala jsem za Richardem, abych seděla vedle něho. Nechala jsem Týnu, aby sama vytáhla loď na břeh. Všimla jsem si, jak si holky mezi sebou něco šeptají a pak si sedly k vedlejšímu stolu, kde popíjely točenou limonádu. Já jsem ji taky měla, protože mi ještě nebylo osmnáct, ale když se nikdo nedíval, kluci mi dali napít piva.

„Ten křížek nosíš jen tak pro parádu, nebo na to fakt věříš?“ zeptal se Richard a koukal mi přímo do výstřihu. Jeho kamarádi se nahlas rozesmáli, když jsem odpověděla, že jsem věřící. Potom začali rozebírat, že je náboženství blbost, a já nevěděla, jak na to mám reagovat, tak jsem jenom přikyvovala.

Náhle jsem ucítila na koleni Richardovu ruku a chtěla ji odstrčit, ale když jsem se podívala do jeho nádherných modrých očí, jen jsem se usmála a nechala ho…

Co myslíte? Ukáže se být Richard nakonec jako fajn kluk nebo se jeho a Veroničiny cesty zanedlouho rozejdou? O tom, jaký bude mít vodácké dobrodružství konec, se dočtete v netradičně pojatém prázdninovém dvoučísle časopisu IN! - dívčí svět na str. 23.

Více informací a objednávky na: www.info.in.cz