Vím, že se to stává, ale donedávna jsem si myslela, že mně se to stát nemůže. A už je to tady - pořádný trapas.

Dnes ráno se do školy docela těším, pohodové předměty, ani  žádná písemka na obzoru. A hlavně se těším na cestu vlakem. Janča byla včera poprvé na kurzu sebeobrany a do večerní sms nestihla vecpat úplně všechny své zážitky, bude to dlooouhý pokec.:)

Jezdí nás ráno pět a půl, tak si i sedneme, paráda. Přišourám se na zastávku. Cože? Jaká výluka? A až do devíti hodin?? Tý jo, tak rychle na bus, když poběžím, mohla bych ho ještě stihnout. Doběhla jsem, funím jak lokomotiva, bus zatím nikde. "Dobrá fyzička," pochválila jsem se, "to večerní běhání má něco do sebe." Tak si tak stojím, prohlížím okolí, a vida, narvaný bus na protější zastávce už se rozjíždí. A Janča, přilepená na sklo, mi z něho nechápavě mává...

Janča! Bus! Vždyť já stojím na opačné straně straně silnice!!! Než jsem se vzpamatovala, autobus zmizel za zatáčkou. Do školy jsem přijela o hodinu později a s Jančou jsme toho nejúžasnějšího kluka Jirku ze sebeobrany taky stihly probrat.:)

Ale já na svoje popletené a zmatené ráno hned tak nezapomenu. Hanka

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.