Milá XYZ,

je fajn, že jsi upřímná. Z toho, co jsi napsala, je poznat, že se ani sama nedokážeš přetvařovat a nevidíš v tom smysl. Píšeš, že si nerozumíš se svými vrstevnicemi, protože ti hodně záleží na škole a také spíš trávíš čas s rodinou a udržuješ vztahy s prarodiči. Na tom není vůbec nic špatného. Naopak!

Člověk stejně většinou v budoucnu zjistí, že rodinné vztahy jsou jedny z mála, které mu zůstanou. Přátelé se mění, staří odcházejí, noví přicházejí, a jen málo vztahů nám vydrží po celý život. Ale rodinná pouta, to je něco jiného. Proto je dobře, že se snažíš rodičům pomáhat a telefonuješ svým prarodičům.

Je dobře, že děláš to, co tě baví, a nesnažíš se přetvařovat a silou se do něčeho nutit. Nebylo by to upřímné, a kdyby ses tak chovala jen proto, abys zapadla mezi vrstevnice, dřív nebo později by stejně pravda vyšla najevo. Raději dělej dál, co tě baví.

Pokud jsi věřící, můžeš zkusit zajet na některé z diecézních center života mládeže. (http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/diecezni-centrum-zivota-mladeze/) V jejich nabídce je celá řada akcí, od duchovních obnov až po adrenalinové víkendy, stačí si jen vybrat podle svého rozpoložení. Odvezeš si odtamtud spoustu zážitků, a protože společné zážitky lidi spojují, je možné, že tam najdeš i nové kamarády.

A že máš "jen" jednu kamarádku? Můžeš se na to dívat i jinak. Máš kamarádku! Kolikrát je lepší budovat a rozvíjet jeden přátelský vztah než být oklopená spoustou lidí, ale nemít nikoho blízkého, kdo ti rozumí a přijímá tě takovou, jaká jsi. I když si nerozumíte úplně ve všem (i to je výhoda - můžeš se něco přiučit od ní a ona zas od tebe), máte jedna druhou. Važ si toho přátelství a své rodiny a nesnaž se zapadnout za každou cenu. Jsi jedinečná právě taková, jaká jsi.

Myslíme na Tebe!

Milá Aničko,

trápí Tě, že se kamarádka nebaví s Tebou, ale jenom s Tvojí sestrou. Myslíme si, že by stálo za to si se sestrou někdy v klidu sednout a otevřeně a poctivě jí říct, co Tě trápí. Protože dokud své problémy dusíme v sobě, druzí často ani něvdědí, že nám svým chováním nějak ubližují. Sestra Tě přece jenom dobře zná a možná by Ti mohla i poradit, jak to udělat, abyste spolu s kamarádkou vycházely. A kdyby ne, minimálně si uvědomí, že nějak ranila Tvé city a bude to moct nějak napravit. Vyzkoušej a uvidíš.

Držíme palce a myslíme na Tebe!

Milá Any,

děkujeme za Tvoji důvěru. Píšeš, že jsi kamarádce řekla, že Ti nemůže pomoci s delfínem, protože by to nezvládla. Podle toho, co popisuješ dál, se potom Jana cítila uražená a Ty jsi nechápala proč. Myslíš si, že je to proto, že jí Eva, kterou nemáte moc v lásce, "nakecala samé lži". 

Zkus se na to podívat z druhé strany. Co kdybys Janu poprosila, jestli bys jí nemohla pomoct s něčím, co jde jí lépe než Tobě a ona by Ti řekla, že ne, protože bys to nezvloádla. Necítila by ses odstrčená? Víš, myslím si, že Jana se na Tebe nezlobí kvůli tomu, co jí řekla Eva, ale kvůli tomu, co jsi jí řekla Ty. Že si to nejspíš vyložila tak, jako bys jí naznačila, že neumí krestli. A to ji zabolelo, protože jí to řekla její nejlepší kamarádka - Ty.

V kamarádství je důležité naučit se druhému omluvit, i když si někdy myslíme, že pravdu máme my a že za nic nemůžeme. Protože ten druhý to často vidí jinak než my. Je potřeba, abys za Janou zašla, omluvila se a vysvětlila jí, že jsi to nemyslela tak, jak to ona pochopila. Že si nemyslíš, že neumí kreslit. Můžeš jí přinést třeba nějakou sladkost nebo obrázek či jinou drobnost na usmíření. V životě se postupně učíme všemu. I vztahům s kamarády.

Držíme palce, ať to zvládneš a obě si vzájemně odpustíte!

Ahoj Le,

díky za dotaz. Chápeme, že je to pro tebe  těžké. Člověk má potřebu se sdílet, a ženy zvlášť. Teď jde asi spíš o to, jak. Víš, z tvého dotazu jsme pochopili, že se celkem důvěrně svěřuješ více kamarádkám, ale oni tobě ne. A tebe to trápí. Člověk by předpokládal, že když se svěřuju já, měly by se svěřovat i ony, že? Ale jak sama vidíš, tak to  v mnoha případech nefunguje.

Je pravda, že každý člověk má svobodnou vůli, a podle toho se může taky chovat. Může se svěřovat, ale taky nemusí. Sama cítíš, jak jsi nám napsala, že docházíš k závěru, že nemusíš říkat úplně všechno. A o tom to je, člověk nemusí říkat úplně všechno. Je dobré, nechat si něco i pro sebe - i proto, že někdy to, co se zdá v jednu chvíli špatné, hloupé, prostě nanic, už za pár dní může být nebo vypadat úplně jinak. A naše rada? Zkus si vzít papír, a svoje pocity, trápení, naštvanost, prostě cokoliv si napsat, tak jako bys o tom mluvila se svou kamarádkou. Je tady totiž velké +. Za dva tři dny, když bude situace možná úplně jiná, můžeš vzít svůj popsaný list a prostě ho zničit, nebo ho zničit pokaždé, když se vypíšeš z něčeho, co tě trápí. Tobě se uleví a papír to unese:).

Klidně nám zase napiš. Držíme palce:)!

Milá Aneto,

v kamarádství občas přicházejí náročné chvíle. Někdy nám bývá smutno, nevíme si rady, jsme překvapení nebo i naštvaní. To všechno proto, že o všem nerozhodujeme jenom my sami, ale i naši kamarádi mají "svoji hlavu".

Důležité je být k sobě upřímné, všechno si vyříkat (mezi čtyřma očima). Ničemu neprospěješ, když si ukřivděně sedneš do kouta a nebudeš se s ní bavit nebo se budeš tvářit, že se nic neděje a přetvařovat se. Lépe uděláš, když si se svou kamarádkou o svých pocitech promluvíš (nebo jí o nich aspoň napíšeš, pokud se bojíš jí to říct do očí). Kamarádku neobviňuj, neosočuj. Nech jí prostor k tomu, aby se vyjádřila, jak to vnímá ona, co ona prožívá. 

V kamarádských vztazích se potkávají různí lidé. Tvoje kamarádka nikdy nebude Tvoje kopie. V situaci, kdy Ty bys šla doprava, ona půjde raději doleva. Možná Tě čas od času překvapí, že zareaguje úplně jinak, než bys v podobné situaci reagovala Ty. Záleží však jenom na Tobě, jak se k tomu postavíš. Buď to budeš brát jako obohacení a budeš se od své kamarádky učit, že vždycky nemusí být po Tvém a nebo se budeš donekonečna snažit předělat kamarádku ke svému obrazu a trápit se, že se nechová tak, jak bys chtěla. 

Držíme palce a myslíme na Tebe! 

Milá Diki,

je moc dobře, že Ti není životní styl Tvého kamaráda lhostejný. Z Tvého příspěvku jde silně cítit, jak moc Ti na něm záleží, i když neopětuje Tvé city.

Víš, spousta mladých lidí (a zvlášť kluků, u kterých je sexuální touha silnější) v období dospívání začne zkoušet všechno, co život nabízí, a teprve později si uvědomí, že to nevede k pravému štěstí. Pokud by časté střídání sexuálních partnerů bylo štěstím, pak by prostitutky musely být nejšťastnější ženy na zemi. 

Co můžeš pro svého kamaráda udělat? Píšeš, že je svou rodinou vedený k víře a předpokládám, že i Ty jsi věřící. Co takhle ho zkusit víc zapojit do života farnosti (pokud u vás existuje "spolčo" nebo probíhají mše pro mladé apod.), případně ho pozvat na nějakou akci na DCŽM? Nebo si s ním zkusit promluvit o tom, co je důležité ve vztazích a jestli je opravdu šťastný, když za sebou nechává spousty zlomených srdcí. Pomoz mu postupně objevovat, na čem stojí pravá láska, že je především o oběti a ochotě dávat, ne o tom druhého "okrádat", sám si brát. Moc hezky o tom mluví třeba otec Marián Kuffa. Jeho přednášky můžeš najít na internetu a doporučit je svému kamarádovi. 

Někdy ale ten druhý naše pozvání nepřijme a naše řeči slyšet nechce. Co potom? Rozhodně se za svého kamaráda modli. Můžeš zapojit i další lidi. Bůh totiž dokáže i ze střepů poskládat znovu krásnou nádobu. Nikdy nevíš, kterou zkušenost Tvůj kamarád v budoucnu ocení. Známe více lidí, kteří se v dospívání "namočili" do všelijakých problémů a dnes díky těmto zkušenostem pomáhají jiným s podobnými problémy. A nebo si přečti o životě sv. Augustina. Co z toho vyplývá? Rozhodně svého kamaráda neodsuzuj ani se nedělej lepší než je on. Do jeho srdce vidí jenom Bůh. On má problémy se svou sexualitou, jiní lidé třeba s pomlouváním, závistí, lží nebo něčím úplně jiným, co není tolik vidět navenek. Pokud chceš svému kakarádovi pomoct, zastaň se ho, pokud o něm někdo bude tvrdit, že je "děvkař". Je to přece Tvůj kamarád, a Ty nechceš, aby se o něm mluvilo špatně. Hledej na něm dobré vlastnosti a mluv o tom pozitivním, jaký je, co pro druhé dělá,... Žádného člověka nezmění řeči o tom, jak je špatný. Srdce člověka proměňuje jedině láska, která ho přijímá takového, jaký je. 

Věříme, že si Tvůj kamarád si najde v budoucnu dívku, která si bude vážit sama sebe a která bude vědět, že záleží jenom na ní, kam až dovolí klukovi zajít. Myslíme na Tvého kamaráda i na jeho životní cestu! 

Milý lilku,

je dobře, že se snažíš své kamarádce pomoci. Pokud má Tvá kamarádka psychické obtíže, určitě jí návštěvu psychologa doporuč. Podobně jako s tělesnými problémy a nemocemi chodíme k lékaři, s těžkostmi duše chodíme k psychologovi. 

Co se týká financí: K návštěvě běžného (klinického) psychologa potřebuješ doporučení praktického lékaře. V případě, že toto potvrzení máš, je léčba u psychologa zdarma. V opačném případě zaplatíš mnohdy až 500 Kč/hod., takže rozhodně doporuč své kamarádce, aby si ke svému lékaři pro doporučení zašla, měl by ho vydat bez problémů. Nejlépe bude, když se předem telefonicky či e-mailem u vybraného psychologa ujistí, že to u něj takto funguje. 

Existují ale také jiné možnosti, kdy za návštěvu psychologa nic neplatíš - např. školní psycholog, pedagogicko-psychologická poradna ve městě, příp. univerzitní psycholog. Na všech těchto místech Tvé kamarádce už doporučí, jak dále postupovat. 

Myslíme na Vás a držíme palce! 

Milá Léňo,

děkujeme za zajímavý dotaz. SEbestřednost (egoismus) tak trochu patří i k dospívání (dospívající více pozoruje sám sebe, poznává a hledá se, je často zahleděný do svých problémů, vnímá spíše, jak druzí ubližují a křivdí jemu a nezamýšlí se moc nad tím, co (ne)dělá pro druhé on sám,...), ale u některých lidí tato vlastnost (jakási nevyzrálost) přetrvá až do dospělosti.

Někdy je těžké poslouchat pořád jenom o tom, co se (ne) podařilo tomu druhému, co zažil, s čím se setkal, jaké má problémy,... Za všemi těmito nářky nebo sebechválou se skrývá jediné: potřeba být milován. Ne proto, co udělal, co dokázal, ale prostě proto, jaký je. I s jeho chybami. Je to sice těžké, ale je to jedinná možnost, jak tohoto člověka naplnit tak, aby byl schopný vidět i druhé. Protože vyjít ze sebe a rozdávat lásku a radost druhým můžeme až tehdy, když lásku a radost sami máme.

Zkus se učit mít takové lidi ráda. Projevovat jim svou pozornost a pochvalu bez toho, že by na sebe museli upozorňovat sami nebo si ji museli nějak zasloužit. Třeba pošli milou sms jen tak, bez důvodu. Nebo můžeš takového člověka vyzvat, abyste spolu šli navštívit někoho nemocného či starého,... motivovat ho k tomu, aby si všiml i ostatních. JIstě tě napadnou ještě další způsoby, jak dát někomu najevo prostou radost z toho, že je.  

Fandíme Ti a myslíme na Tebe! 

Ahoj Zuzko,

odpověď na tuto otázku bude nejlépe vědět Tvůj kamarád sám. V tomto případě totiž platí, že kolik je na světě lidí, tolik významů může mít změna jejich chování. Nemusí to znamenat vůbec nic, třeba se mu to oslovení začalo jenom líbit nebo zkouší, jak zareaguješ, ale klidně se jej na to zeptej. Pokud jste opravdu kamarádi, nemusíš se ho bát zeptat. 

Přejeme hezké dny!

Milá Týno,

v životě i v kamarádství občas přijdou těžké chvíle.  A zvlášť, když zrovna začínáte procházet obdobím plným změn. Měníš se Ty, mění se i Tvé kamarádky. Jak zůstat i navzdory všem změnám dobrou kamarádkou?

V první řadě si musíš uvědomit, že ke kamarádství nemůžeš nikoho nutit. Ani dělat z kamarádky svoje osobní vlastnictví ("je to moje kamarádka a ničí jiná"). To je moc důležité. Když se Tvé kamarádky rozhodnou, že se budou bavit i s Tvojí sestrou, máš dvě možnosti:

1) Přijmout situaci tak jak je, se všemi si promluvit o tom, jak se cítíš a snažit se být kamarádka se všemi třemi. I když už to možná nebudou Tvoje nejlepší kamarádky, možná časem zjistíš, že víc kamarádek znamená víc zážitků, víc pohledů na věc.

2) Poohlédnout se po jiných kamarádkách. Možná je u vás ve třídě někdo, kdo by se s Tebou rád bavil, ale zatím sis ho kvůli trápení s jinými kamarádkami nevšímala. 

Pomoci by Ti mohly i rady v březnovém čísle IN! 

Měj se moc pěkně! Myslíme na Tebe.