Milá M.,

děkujeme za otázku a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Náš katolický postoj vychází z Bible, kde se jasně na začátku říká, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a dal jim úkol, aby plodili potomtsvo (Gn 1, 27 – 28). Z toho a z dalších míst Bible včetně evangelií (např. Mt 19, 3-9) tedy vyplývá, že manželství je založeno na věrném vztahu jednoho muže a jedné ženy, kteří si navzájem darují lásku, žijí jeden pro dobro druhého a jsou otevřeni narození dětí. Toto pojetí platí pro všechny lidi, protože tak je člověk stvořen Bohem.

Z evangelií ale víme, že je možné i darovat celý svůj život Bohu, žít tedy v celibátu a věnovat se službě Bohu a druhým lidem.

Tedy, sexualita není něčím, co člověk nutně potřebuje a bez čeho nemůže být šťastný. Podívej, i v manželství jsou dlouhé chvíle, kdy manželé nemohou být spolu intimně a přeci se mají rádi (např. nemoc). Sex je darem Božím, ale není něčím pro člověka nevyhnutelným. 

Bible popisuje homosexuální jednání jako důsledek odpadu lidí od Boha a vnímá ho jako nepřirozené, tedy něčím, co odporuje stvořitelovi (Lev 20, 13, Řím 1, 23 – 28). Být citově přitahován ke stejnému pohlaví není hřích, ale žít homosexuálně ano, to je vážný prohřešek. Nejde takové lidi odsuzovat, ale nemůžeme zase na druhou stranu říci, že je vše v pořádku. Ideální by bylo jim pomoci léčbou, podporou, modlitbou. Ale to dnes bývá zakazováno! Vím, že je to dnes veliký problém, protože mnozí lidé chtěji mermomocí předefinovat manželství, chtějí určitý morální rozklad společnosti. Je to obtížné téma, ale v Bible vidíme otázku jasně. I papež František vícekrát hovořil, že existují nátlakové a finančně podporované skupiny, které tlačí na rozklad manželství jako vztahu mezi muže a ženou. 

Pokud má Bible takový názor, jaký má, nejde o diskriminaci. Ne každý vstoupí do manželství. Dokonce někdo ani nemůže, protože je třeba nemocen a je neodpovědné, aby žil v manželství a měl děti. Tedy manžetsví je jedna z cest života. A kdo nežije v manželství, ten udržuje v sexuální oblasti zdrženlivost.

Máš-li chuť se více dozvědět, čti: https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi?p.Page=1&p.Query= a tam si stáhnu: Metodika k tématu 6, nebo knihy od Daniela Ange vydané v Karmelitánském nakladatelství. A pak také zajímavé přednášky: Přednášky − Iñaki Guerrero Ostolaza – v češtině: http://www.focolare.cz/gender nebo https://www.youtube.com/watch?v=mkJzRM98EqY&feature=youtu.be

Milá Májo,

víme, že existují andělé. Ďábel je také anděl, ale který odpadl od Boha. Avšak máme mnoho dobrých andělů a hlavně každý má svého anděla strážného. To, co jsi prožila, bych radil moc nerozebírat. Někdy se lidem takové věci stanou.

V současnosti je moderní, že lidé říkají, že vidí anděly, čtou knihy o andělech. Vidění andělů bývá spíše přelud a ve skutečnosti anděla vidí jen málokdo. A ty knihy bývají docela slátanina. Nemá to s vírou co do činění.

A co dělat, aby ses nebála? Za prvé se více spřátel se svým andělem strážným, modli se k němu a pros ho za ochranu.

Když tě napadne strach, hned řekni: můj anděli, ochraňuj mě.

A co dělat, když tě z ničeho nic napadle, že přivoláš ďábla? Myšlenek nás může napadnou mnoho, ale je třeba s nimi, pokud jsou divné a škodlivé jako tato, ihned skončit. Přestat na ně myslet. A to se povede spíše tehdy, když, jakmile si uvědomíš, že tě takováto myšlenka napadla, řekneš třeba: pane Ježíši, jsem tvá, do tvé náruče se odevzdávám.

A opravdu se neboj, Pán Ježíš tě má rád a on je nejsilnější, on je pánem i celého pekla. Zlý duch ti nemůže uškodit, pokud se budeš držet Boha a jeho se nebudeš všímat.

Ještě mě napadá, že je moc dobré nosit u sebe knězem posvěcený růženec, tzv, zázračnou medailku Panny Marie. Nad tím předmětem se modlil kněz  a prosil o ochranu toho, kdo bude předmět používat. Stejně tak je dobré mít doma svěcenou vodu a ráno či večer se vždy přežehnat svěcenou vodou. Nad touto vodou se modlil kněz a prosil o požehnání a ochranu všech, kdo se jí budou žehnat.

No a poslední inspirace. Je moc krásné, když se naučíme hodně si povídat s Pannou Marii. To je naše nebeská matka, která nám pomáhá, ochraňuje nás. Já to dělám tak, že se hodně často modlím růženec či jiné mariánské modlitby.

Ahoj,

je těžké takhle dát tip, koho si vybrat za patrona, když vůbec nevím, co je ti blízké a jakou bys měla představu. Pokud stále hledáš patrona, začti se do životopisů svatých a hledej, kdo tě osloví. Vybírej podle toho, kdo je ti blízký, věnoval se tomu, co bys chtěla v životě dělat, obdivuješ jeho vlastnosti a skutky, kterým by ses chtěla přiblížit...

Třeba tady na té stránce - http://catholica.cz/?a=20 - najdeš takový přehled a snadno se proklikáš k informacem o jednotlivých svatých. Podobnou službu ti udělá i kniha Rok se svatými (Karmelitánské nakladatelství, 2002). Udělej si užší výběr a k vybraným svatým si pak najdi podrobnější informace, zapátrej po jejich podrobnějších životopisech atd. Poptej se také na faře, určitě tam budete mít nějaké knihy o svatých a životopisy. Pokud máš pochybnosti, rozhodně se neboj popovídat si s panem farářem, nebo s tím, kdo vás na biřmování připravuje, nebo se svou budoucí kmotrou (kmotrem). Martina

Milá Jani,

ano, eutanázie je hřích, protože je to zabití nevinného člověka. Proč to tak je, si můžeš přečí st třeba tady: http://www.vira.cz/otazky/Eutanazie.html

Podle četnosti tvých dotazů to vypadá, že o víře hodně přemýšlíš, zkus si proto pořídit YouCat, kde je spousta věcí vysvětlena :) Martina

Milá Elo,

jak vidíš, nelze z jedné věty a to ještě ze Starého zákona hned dělat jasný závěr, co je správné a co ne.

Tetování patří mezi zvyky, které byly spojeny s určitou kulturou. Do evropské a křesťanské nikdy nepatřilo. Až v poslední době se stalo módou.

Pokud jde o umírněné tetování, řekl bych že přímo hříchem není. Avšak je vhodné přemýšlet, co mě k tomu vede a zda to není zbytečné vyhazování financí a nebo spoutanost módou.

Pokud by šlo o rozsáhlejší tetování a to ještě s nějakými divnými znaky (třeba i satanskými), pak bychom už uvažovali o hříchu a to o hříchu nestřídmosti. Prostě dělám něco, co není třeba konat, je to zbytečné; dělám to z nějakého důvodu, který do určité míry podněcuje pýchu; dávám finance do něčeho, co je nepotřebné a moje finance by mohly pomoci potřebným lidem. Kolik dětí umírá hlady, nemůže chodit do školy a já si tady budu vyhazovat peníze za zbytečnost?

Ale je třeba se na věc dívat i z pohledu další otázky: z jakého důvodu si chci tetování nechat udělat? Kvůli módě? Pak bych řekl - tak ho dělat nebudu, protože se nechci podřizovat módnímu trendu a nechat si tak brát svobodu.

Dělám ho proto, že chci na sobě mít nějaké symboly? I kdyby byly svaté, nevidím proto důvod. 

Mimo jiné, může být i nevratné a jednou může zase člověk litovat, co si nechal vytetovat.

Závěr: moc bych jakékoliv tetování neradil. Není nutné a finance mohu opravdu darovat na potřebné. Tetování lze ale považovat také za poškozování těla, které je hříchem.

Milá Jani,

náměstkem Krista na zemi není Duch svatý. Duch svatý je třetí Božská osoba. Je nám dán při křtu, abychom mohli žít jako děti Boží. Kde se v Písmu píše o papeži? Samozřejmě, že toto slovo v Bibli nenajdeš. To vzniklo až později. Avšak v evangeliích je jasně vidět, že Pán Ježíš ustanovil sice 12 apoštolů, ale z nich zvláštním způsobem určil Petra, aby byl v čele. Pak se to ukázalo jasně ve Skutcích apoštolů: Petr hovoří za ostatní apoštoly, na prním koncilu rozhoduje, Pavel se s jím chce setkat. V Tweetuj s Bohem je o tom v kapitole 2.17. Ježíš Petrovi řekl: "Ty jsi Petr, to je skála, a na té skále zbuduji svou církev." Mt 16, 18. Petr nakonec žil v Římě, kde podstoupil mučednickou smrt, a proto biskupové Říma přijali úkol, být v církvi prvním.

V Desateru ve Starém zákoně šlo o to, že si národy shotovovaly nějakou podobu zvířete a měli za to, že právě tato modla je jejich bůh. Proto měli Izraelité zakázáno zobrazovat svého Boha. V Novém zákoně došlo ke změně, protože Ježíš byl člověk a Bůh zároveň. Byl tedy mužem. Proto není nic proti tomu, abychom si ho nějakým způsobem zobrazili. Víme, že obraz či socha není on sám, ale jen pomůcka, abychom si pomohli k modlitbě. Stejně tak zobrazujeme Ducha svatého jako holubici. Jistě, Duch svatý není holubice, ale tak se píše v Písmu, že se zjevil při Ježíšové křtu.