Milá Melisso,

na Tvém místě bychom se zatím do žádného vyznávání lásky nebo dotazů, zda se mu líbíš, nepouštěly. Tím, že se ho přímo zeptáš, se možná hned dozvíš jasnou odpověď, ale na druhou stranu - pokud o Tebe má zájem, vezmeš mu příležitost k tomu, aby se vyjádřil sám.

Možná se zatím jen necítí připravený (kluci v tomto věku se o holky ještě moc nezajímají, dospívají o něco později než dívky) nebo Tě považuje za kamarádku. Ale vyjádření (i kdyby mělo přijít až za nějaký čas) bychom nechaly na něm. Přece jen neznáme moc kluků, kterým by lichotilo, že je "sbalila" holka.Dej tomu čas a uvidíš, že postupně i ta největší zamilovanost trochu vyprchá a uvidíš toho kluka v trochu jiném světle. Možná pak zjistíš, že to byly jenom slepé pocity a žes udělala dobře, když jsi držela jazyk za zuby.

A jak se odreagovat od neustálých myšlenek na něj? Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, jen tak se projít, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání.

Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se jenom ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj.

Držíme palce!

Ahoj Miky,

díky za dotaz i za to, že nám důvěřuješ. Je bezva mít svůj vysněný ideál, a nakonec ho dokonce  i "najít". Jenže: z tvé otázky mi není úplně jasné, jestli spolu chodíte, spíš se mi zdá, že ne, že se ti jenom hodně líbí a oceňuješ na něm spoustu dobrých vlastností a chodit by jsi s ním chtěla.  A to je rozdíl.

Moc hezky píšeš, že se snažíš nelpět jenom na něm (a tak si myslím, že se ti líbí, ale nechodíte spolu), a to je moc dobře. Kamarádit se s ostatníma kliukama, povídat si s nimi,  něco zažít ve spolču, ve škole, při společném koníčku je hodně důležité. Začneš tím totiž jednotlivé kluky poznávat, jenom "tak", jako kamarádka, a hodně se o nich dozvíš, jak uvažují, jak se chovají, jakou majjí povahu, hodnoty....  Píšeš, že se za svůj budoucí vztah hodně modlíš. Bezva, nic lepšího pro něj nemůžeš udělat.  A jestli to ten "tvůj" kluk, který se ti tak moc líbí, cítí podobně, tak třeba spolu opravdu časem začnete chodit, ale možná na tebe někde čeká ještě někdo mnohem úžasnější a ještě lepší, i když momentálně se ti to zdá "nemyslitelné":).  A k těm t vým otázkám: každý vztah je hodně originální a jedinečný, takže  určovat, jestli je lepší to nebo ono, je hodně složité a skoro nemožné:)... Je moc dobré, že o těchto věcech přemýšlíš, a nejsou ti jedno. V redakci ti moc fandíme!                                                                                                                      

Milá Elo,

tvoje reakce je docela pochopitelná. Cit je mocný. Ale je to cit, láska je daleko více. 

Podívej, oba dva jste asi dost mladí. Co tedy dělat? Řekni Pánu Bohu: Bože, vím, že ty ho máš nejraději, tak ať on pozná Tvou vůli a žije podle ní. A máš rád i mne. Proto Tě prosím, abych i já poznala svou cestu, a je-li to manželství, kéž poznám toho správného chlapce, se kterým budeme moci uzavřít maželství, sdílet svůj život v modlitbě a vychovat děti, které Tě budou milovat. Amen. A pak žij vůči tomu chlapci s velikou svobou a sama měj oči otevřené pro Boží vedení a nefixuj se jen a jen na jednoho chlapce.

Podívej, nikdo nemá větší fantazii, než Bůh. Budeš-li chtít žíj jeho vůli, Tvůj život bude NEJ. 

Milá olivko,

chápu, že je Ti chování toho kluka nepříjemné. Bohužel mentálně postižení lidé za to, jak se chovají, do značné míry nemohou. A něco jim vysvětlit jde jenom velmi těžko. Záleží na míře postižení. Většinou nepomáhá slovní vysvětlování a už vůbec ne křik a odstrkování. To, co je nám nepříjemné, mohou tito lidé brát jako kamarádský projev.

Můžeš se tomu klukovi začít vyhýbat, pokud je to aspoň trochu možné. Další možností je promluvit si s jeho rodiči nebo s někým dospělým, kdo ho zná a ví, jak na něj. Nezůstávej v tom sama. Společně jistě najdete řešení.

Mylsíme na Tebe!

Milá Moni,

chápu, že Tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za Tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila.

Tvrdit, že jsi "na holky", je podle mě předčasné. Je ti teprve 17 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí". Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví.

Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet.

Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro Tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způobem může přitahovat. 

Ať už je to jakkoli, chtěla bych Tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat závěry typu "nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. 

Myslíme na Tebe a přejeme krásné dny!

Milá Ter,

jak už jsme tady psaly vícekrát, jsi ve věku, kdy zamilovat se není vůbec těžké. Stačí několik pohledů, případně úsměv a už jsem v tom až po uši. Problém je často v tom, že nedokážeme trpělivě čekat. Navíc kluci se v tomto věku teprve začínají o holky zajímat a jejich pohledy většinou neznamenají nic víc než pouhou zvědavost. 

Takže radíme: Zatím si užívej krásných pocitů zamilovanosti a snění o něm, kdy nic neprozradíš a uchováš si city k němu jako svoje malé tajemství. Je to období, na které budeš v životě ráda vzpomínat a navíc už se nevrátí. A hlavně: žádný spěch! Klidně můžete být nejdřív kamarádi, ale na chození je opravdu ještě hodně brzo. Jak pro něj, tak pro tebe. Pokud nechceš riskovat pověst stíhačky a výsměch starších kluků, nech si své city opravdu pro sebe. Nic tím neztratíš, můžeš jedině získat.

Držíme palce a přejeme krásné podzimní dny.

Milá D,

to, do koho se zamilujeme, si často bohužel nevybíráme. A potíž je potom v tom, že čím víc se na něho snažíme zapomenout a "odmilovat se", tím víc na něj myslíme. To je Tvůj případ. Pokud vnímáš, že Tvoje zamilovanost vašemu přátelství ubližuje a navíc i Tvůj kamarád sám navrhl, že byste omezili kontakt, udělej to. Pročistíš si hlavu, budeš trávit čas s jinými lidmi a kdo ví? Třeba mezi nimi potkáš někoho jiného, kdo Ti padne do oka a tím se celý problém vyřeší. Čím víc se totiž budeš upínat na vaše přátelství, tím silněji poroste i zamilovanost. Jediným lékem je opravdu čas a omezení kontaktu.

Pro nás holky je totiž opravdu snadné se zamilovat do někoho, kdo nás chápe, rozumí nám, u koho vnímáme citovou blízkost. Když se budeš svěřovat někomu jinému, pouto mezi Tebou a Tvým kamarádem trochu povolí. Neznamená to, že nebudete dál dobří přátelé, jenom se váš vztah posune trochu jinam. Ale k opravdovému přátelství přece patří i oběť.

Myslíme na Tebe.

Milá T,

hned na začátek máme jednu radu: nic neuspěchej. Víš, kluci v tomto věku mají často ještě jiné zájmy než aby se zajímali o lásku a o holky. Je to tak zařízené, že děvčata dospívají přibližně o dva roky dřív než kluci a hodně kluků se potom cítí do vztahu tlačených.

Je mnohem lepší užívat si ze začátku jenom zamilovanost a snění o něm, kdy nic neprozradíš a uchováš si city k němu jako svoje malé tajemství. To, co cítíš, můžeš svěřit třeba deníku nebo piš povídky, kde bude ON v hlavní roli. Časem se prokáže, jestli to bylo jenom chvilkové pobláznění a zamilovanost do vysněného ideálu nebo jestli dokážeš mít opravdu ráda tohoto kluka i jeho chybami, které zatím nevidíš. Klidně můžete být nejdřív kamarádi, ale na chození je opravdu ještě hodně brzo. Jak pro něj, tak pro tebe. Věř nám, vyhneš se tak spoustě zklamání a pověsti "stíhačky". Takže tomu nech volný průběh.

Myslíme na Tebe!

Milá R,

lidské vztahy jsou složité. Není to jako s matematickými rovnicemi, které mají jedno řešení. Vždycky platí, že co vztah, to originál. Nedá se tedy říct jak zařídit, aby po období přátelství přerostly vzájemné sympatie v něco víc. Vztah se nedá naprogramovat, vždycky je o dvou stranách. Nemůžeme nikoho přinutit, aby nás měl (nebo neměl) rád. Ani k tomu, aby se jeho láska rozvinula postupně a nehořela od začátku jako žhavý plamen. To nejde.

Na druhé straně se Ti může po přečtení předchozích řádků zdát, že vztahy jsou velká věda. Ani to není pravda. Je důležité chovat se přirozeně, nesnažit se za každou cenu vymýšlet nějaká pravidla a definice a řešit každé slovo, jednoduše se s opačným pohlavím bavit bez toho, že bys každého z nich předem hodnotila jako možného budoucího partnera (pokud do něj už ovšem nejsi zamilovaná).

Ve Tvém případě platí, že kdo nic nedělá, sice nic nepokazí, ale ani nezíská žádnou zkušenost. Jeden citát říká: "Kdybychom čekali na setkání s ideálem, celý život bychom proseděli na lavičce." Víš, každý člověk má nějaké chyby. Já, ty, lidé kolem nás. A je přirozené, že si občas ublížíme, zklameme se. Ve vztazích jsou ale důležité jiné věci. Učit se komunikaci, vzájemnému odpouštění, řešení problémů,... Spolu konflikty a hádky překonat. 

Proto odlož strach a zbytečné obavy. Uvidíš, že řešit reálné vztahy je lepší než ty uměle vykonstruované. Moc Ti fandíme a myslíme na Tebe!

Milá čtenářko,

napadají mě tyto výhody, které jsou zároveň trochu nevýhodami. Záleží, z které strany se na to díváme:

- minimálně jedno společné téma k hovoru - škola X možná si nebudete mít co říct až budete spolu sami, když všechno proberete ve škole

- riskujete posměch spolužáků - zvlášť v tomto věku, kdy hlavně kluci jsou ještě v těžké pubertě X možná vás to naopak víc spojí a naučí překonávat překážky

- vídáte se rozhodně častěji než kdybyste se mohli scházet jen o víkendech nebo jednou za čas X je nebezpečí, že se takový vztah omrzí, přechodí, zvlášť v takto mladém věku, kdy se nebude mít kam dál posunout

Vždycky je větší jistota být nejdřív jenom kamarádi, nikam se nehnat. Mnohem lépe se poznáte, nebudete se cítit do ničeho tlačení a máte před sebou další roky, kdy si budete moct vychutnat zamilované pohledy bez přihlížení spolužáků a učitelů. Chápu ale, že srdci se poroučí těžko a pokud jsou sympatie vzájemné, je předstírání kamarádství opravdu těžké, ne-li nemožné.

Přejeme krásné zářijové dny!