Milá Naomi,

na Tvém místě bychom žádnému z těch kluků nic neříkaly a nechaly tomu volný průběh. Přece jenom, ve vašem věku ještě většinou vztahy nemívají moc dlouhé trvání a nejde ani o chození v pravém slova smyslu. Spíš o silnou zamilovanost, prudké city, které časem vyprchají.

Pokud by se starší bratr kluka, který se ti líbí, vyjádřil, že by s tebou chtěl chodit, bylo by férové, kdybys ho upřímně odmítla. Bude se z toho možná několik dnů nebo týdnů vzpmatovávat, ale zraníš ho tím daleko méně, než kdybys ho nějakou dobu tahala za nos a dávala mu falešné naděje. Každé odmítnutí jednou přebolí a dokonce nás to většinou i posílí.

Takže si zatím nechej své city pro sebe jako své tajemství. Nemáš kam spěchat a naopak bys svojí netrpělivostí mohla napáchat víc škody než užitku. Za několik týdnů nebo měsíců možná zamilovanost vyprchá a ty bys najednou zjistila, že šlo jenom o chvilkové pobláznění a že jsi vyznala lásku někomu, kdo ti vlastně není vůbec sympatický. Je lepší se takovým ukvapeným reakcím vyhnout a ušetřit si trápení z případného odmítnutí nebo rozchodu.

Myslíme na Tebe! 

Milá Nello,

vztahy jsou někdy složité právě proto, že spoustu věcí nemůžeme ovlivnit sami, ale musí chtít také druhá strana. Nevíme, jestli kluk, o kterém píšeš, je do tebe zamilovaný. Ale pokud to byla pravda, bylo by faj, kdybys mu nechala prostor, aby se vyjádřil sám.

Nechtěj dělat první krok sama. Jednak bys mohla přijít o budoucího kamaráda a  pak také - kluci ve tvém věku se teprve o dívky začínají zajímat a náš přehnaný zájem je může jenom vyplašit. On se také musí naučit, jak být mužem, který je bojovníkem a dobývá srdce své vyvolené. Dnešní doba nás holky tlačí k tomu, abychom klukovi napsaly nebo mu přímo řekly, že ho máme rády. Ale tím tak trochu děláme z kluků nešiky, kteří nejsou schopní vyjádřit se sami. A když potom chceme prince, který by se o nás staral, najednou zjišťujeme, že v okolí žádní nejsou.  

Myslíme si, že by bylo lepší být nejdřív kamarádi. Samozřejmě, pokud on bude chtít. K přátelství ani k lásce nemůžeme nikoho donutit. Můžeš k němu být milá, občas s ním prohodit několik slov a uvidíš. Buď tvůj zájem bude opětovat nebo ne. V takovém případě nezbývá než jeho rozhodnutí respektovat. Držíme palce a přejeme hodně trpelivosti a odvahy.

Krásné dny!

Milá Maríno,

je dobře, že ti není jedno, jak tvůj kamarád žije. Je pravda, že dnešní mladí lidé se jenom těžko orientují v tom, co je opravdové a trvalé a co naopak jenom ďábelské pozlátko, které nakonec zanechá jen prázdnotu. Pravá láska je jako nádherný briliant, který si dnes bohužel pleteme s obyčejnými pozlacenými kameny a ubližujeme tím nejen sobě, ale i druhým.

Určitě můžeš s kamarádem o těchto věcech mluvit, a bylo by to i dobré, protože jinak se možná o pravé lásce dozví až pozdě. Ne jej nějak přesvědčovat, ale spíš mu jen položit otázky na zamyšlení. Na co se ptát? Odkud čerpat? Moc pěkně je téma lidské sexuality zpracováno například tady: http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.VkM8Xl5Oddg Je to krátká brožura, kterou můžeš mít za půl hodiny přečtenou, ale najdeš v ní spoustu odpovědí na své otázky a na otázky dnešních mladých. A sama si ujasníš, 

A ještě jedna věc: Pokud tě kamarád nebude chtít poslouchat, respektuj to. Můžeš se za něj o to víc modlit. Budeme na něj pamatovat s tebou!

Milá m,

je pravda, že když se zamilujeme do nějakého kluka, začneme si ho mnohem víc všímat a nejednou nám jeho kamarádky začnou být trnem v oku. Je ale pravda, že existují kluci, kterým dělá dobře pohybovat se ve společnosti dívek, možná si trochu povzbuzijí svoje ego nebo jsou jim holky prostě jenom vzácnější (nemají sestry ani moc spolužaček apod.).

Protože (jak píšeš) spolu zatím nechodíte, nemůžeš s tím nic moc udělat. Jenom to brát tak, jak to je a snažit se mít ráda i ty holky, které se kolem něj pohybují. A pokud bys cítila, že se s touto jeho vlastností nedokážeš srovnat, bylo by dobré, kdyby ses raději poohlédla po nějakém jiném klukovi. 

Něco jiného by samozřejmě bylo, kdybyste spolu chodili. V tom případě by sis s ním měla upřímně a otevřeně promluvit, jak na tebe jeho chování působí.

Ať už to dopadne jakkoli, přejeme, ať se svojí žárlivostí dokážeš bojovat a nebojíš se prosit Boha o pomoc v modlitbě. Myslíme na Tebe!   

Milá ivano,

na stejnou otázku se před nedávnou dobou ptala jiná čtenářka, proto přikládám odpověď Mgr. Hany Imlaufové z křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze:

Milá tazatelko, nám trochu obavu, zda tě tvůj hoch nepoužívá tak trochu jako zkušební ženu na erotické prožitky. Pokud ti to totiž říkal dopředu, že byste to mohli ”zkusit”, není to spontánní.

Takzvané francouzské líbání, které spočívá v tom, že jazyk partnera mapuje ústní dutinu parnerky a naopak, zdaleka není příjemné všem mileneckým a manželským párům. A mnohé ho z tohoto důvodu vůbec nepraktikují! Pokud k němu někdy dochází, je to v situaci vášnivého líbání, tedy vzniká spontánně, jako výraz značné blízkosti a intimity. V partnerském vztahu by takovéto líbání mělo mít své místo až v opravdu vážné fázi těsně před svatbou, někdy dokonce až po svatbě.

Buď velmi opatrná, zda tvé tělo nevyužívá chlapec na jakési testování své vlastní vzrušivosti, zda k tobě, jako k mladé dívce opravdu přistupuje s úctou.

Vzhledem ke tvému věku nedoporučuji zacházet tak daleko! Váš vztah je v jiné vývojové etapě, do které toto nepatří. A je to nejen z důvodů hygienických, ale též proto, že všechny projevy tělesné intimity (což může být již stisk ruky či pohlazení) mají být vždy vyjádřením hloubky a opravdovosti partnerského vztahu. Pokud tomu tak není, vztahy se vyvíjí nerovnoměrně nejen v oblasti citové, ale i fyzické. Tomu opravdu věř, protože pracuji jako manželský poradce a často vidím, že pokud v oblasti sexuality přistupuje muž k ženě bez úcty, jen jako k předmětu uspokojení své sexuální potřeby, vždy to končí špatně. Takže se neboj svému chlapci jasně dávat hranice a buď dívkou, která má svoji ženskou hrdost a čisté srdce.

A ještě jeden postřeh. Je velmi málo pravděpodobné, že s tímto hochem jednou spojíš svůj život. Až jednou potkáš opravdu někoho, s kým budeš chtít spojit svůj život, mohlo by tě mrzet, že jsi s někým úplně jiným prožívala tak důvěrné erotické zážitky.

Držím Ti palce!

Mgr. Hana Imlaufová

Milá Yuli,

máš pravdu, že záleží hodně na tom, co klukovi píšeš (a vlastně i na tom, jak s ním komunikuješ - ne všichni kluci si rádi dopisují přes chat nebo sms, někteří mají raději osobní komunikaci a jiní jsou prostě nemluvové od přírody).

Ale zpátky k tomu psaní - možná má ten kluk z tvých vzkazů dojem, že se ho snažíš "sbalit". Není potom divu, že odpovídá vyhýbavě nebo neodpovídá vůbec. Kluci v takovém věku se ještě o chození a vztahy moc nezajímají, dospívají později než my dívky.

Zkrátka, víc než na balení se soustřeď na navázání normální kamarádské komunikace. To je mnohem přirozenější a úspěšnější cesta...A také zkus raději osobní komunikaci než dopisování. Přece jenom - z monitoru počítače nebo displeje mobilu nikdy nepoznáš, jak se ten druhý tváří, jaké gesta používá, a jestli je mu komunikace s tebou příjemná nebo naopak. Můžete mluvit třeba o škole, můžeš se ho zeptat na jeho zájmy, na to, co dělal o víkendu, na co se těší, co má v plánu,... ale pozor! Pokud vidíš, že reaguje odměřeně nebo se s tebou bavit nechce, respektuj to a netlač na něj.

Krásné podzimní dny!

Milá Terez,

na Tvém místě bychom se zatím do žádného výrazného naznačování nepouštěly. Samozřejmě, že se na něj můžeš usmát, třeba jej i oslovit, pozdravit, když uvidíš, že se mu něco podařilo, tak jej pochválit. Ale je dobré si počkat na vhodnou příležitost a být trpělivá.

Nic si nedělej z řečí holek, které se chlubí tím, že měly hodně kluků. Jednak v tomto věku se nedá mluvit o chození v pravém slova smyslu, ale spíš o kamarádství - dopisování si přes chat nebo několik schůzek ještě neznamená, že s někým chodíme! (V prosincovém IN! na toto téma najdeš speciální článek). No a druhá věc - pokud tvé spolužačky střídají kluky "jako ponožky", co se tím do života naučí? Jenom jak vztah začít a brzy ukončit. Je mnohem lepší počkat si, až se ty sama budeš na vztah cítit připravená a nebudeš se trápit tím, že se stane nějaký trapas. Naučíš se tím do života něčemu hodně cennému - trpělivosti a věrnosti.

Víš, kluci v tomto věku se o holky ještě moc nezajímají, dospívají o něco později než dívky) nebo je považují za kamarádky. Ale když se nějakému budeš líbit, nechaly bychom vyjádření (i kdyby mělo přijít až za nějaký čas) na něm. Přece jen neznáme moc kluků, kterým by lichotilo, že je "sbalila" holka. Bohužel si to hodně dívek ve tvém věku neuvědomuje a vytvářejí si tak pověst "stíhačky" nebo té, která střídá kluky.

Dej tomu čas, snaž se pracovat sama na sobě, rozvíjet své schopnosti a talenty. Dělej, co tě baví - jsi v krásné etapě života, kdy tohle všechno můžeš poznávat. Kvůli klukům se zatím vůbec nemusíš trápit, ušetříš si spoustu slzí z rozchodů. I když se ti teď naše rada možná nelíbí, uvidíš, že ji do budoucna oceníš nejenom ty, ale i tvůj budoucí kluk. Pokud jsi věřící, neboj se všechny své obavy a trápení svěřit Bohu v modlitbě.

Držíme palce a myslíme na Tebe!

Milá Natko,

myslím si, že takové věci se ve vztahu neříkají. Touha po líbání musí být vzájemná, nestačí, že chce jeden z páru. Jednoduše nechej iniciativu i na něm. Víš, vztah dvou lidí, kteří se mají rádi, není jen o tom, co chci já. To je potom sobectví. Pokud tvůj kluk zatím nemá potřebu se líbat, respektuj to a hlavně jej do ničeho netlač.

Polož si otázku: Jak dobře svého kluka znáš? A s ní související: Co o něm vlastně víš? Jaké má záliby, jak vychází se svou rodinou? Jak se chová k ostatním lidem kolem sebe - k vrstevníkům, ke starším,...  Je věřící? Dokáže respektovat tvoji víru? Jaké má schopnosti, povahové vlastnosti? Je něco, co ti na něm vadí?

Proč bys měla znát odpovědi na tyto otázky? Protože chození není jenom o fyzických projevech - držení se za ruce, pohlazení a líbání, ale je hlavně o poznávání toho druhého. Začínat příliš brzo s poznáváním těla toho druhého, když se ani pořádně neznáte, přináší často bolest a zklamání po rozchodu. Takže platí, že se vyplatí si počkat. Všechny projevy tělesné intimity (což může být i už zmíněný stisk ruky či pohlazení) mají být vždy vyjádřením hloubky a opravdovosti partnerského vztahu. Pokud tomu tak není, vztahy se vyvíjí nerovnoměrně nejen v oblasti citové, ale i fyzické.

Čekat není jednoduché, zvlášť ne v dnešní době, kdy jsme zvyklí mít všechno hned. Ale stojí to za to, věř mi.

Přejeme hodně trpělivosti!

Milá tazatelko,

vztahy jsou složitá věc, a zvlášť, když je jeden zamilovaný a ten druhý ho bere "jenom" jako kamaráda. 

Zkus dát svému kamarádovi najevo, jak to s ním myslíš, protože kamarádství je skvělá věc. Můžeš mu třeba ve vhodné chvíli říct, že si vašeho přátelství moc vážíš, protože máš pocit, že vydrží nadlouho, možná i na celý život, zatímco přelétavé lásky ve vašem věku většinou brzy končí. Můžeš zmínit i nějaké příklady - třeba mu vyprávět o některých kamarádech svých rodičů, jejichž přátelství začalo právě ve vašem věku apod. 

Snaž se k němu být co nejupřímnější, aby pochopil, že to, co říkáš, myslíš vážně. Promluv si s ním otevřeně a citlivě o tom, jak to cítíš. Je možné, že potom bude vaše přátelství ještě hezčí, je ale také možné, že skončí. V přátelství je důležitá svoboda, a proto máme respektovat vzájemná rozhodnutí, i když jsou někdy bolavá. 

A kdo ví? Třeba se do něj časem také zamiluješ. Život je plný překvapení. :-)

Z redakce Ti přejeme krásné dny!  

Milý Petře,