Ahoj Katko,díky za dotaz. Já si myslím, že mu to ani říkat nemusíš. Nech si to třeba jako svoje malé tajemství:). Ale: můžeš se na něj, když ho potkáš, usmát nebo ho pozdravit, za něco pochválit nebo mu s něčím pomoci. Víš, možností je spousta, jak mu vyjádřit svoje sympatie. Kluci se obyčejně v tomto věku ještě o holky moc nezajímají, a z nějakých "hurá nabíhacích akcí" mají spíš strach, ale s bezva kamarádkou si rádi popovídají. A to si myslím, že není vůbec málo. Držíme v redakci palce. M.

Ahoj Xixi, tak si s ním o tom popovídej. Řekni mu upřímně, že to není nic proti němu, ale že zatím jsi ještě hodně mladá(což je pravda:)), a chodit s nikým nechceš. A klidně bych se mu nebála říct, že máš radost, že se mu líbíš, a že si toho vážíš, ale teď je to u tebe tak a na žádné chození se zatím necítíš. A když se k němu budeš dál chovat kamarádsky, s úsměvem, tak si myslím, že i když bude třeba ze začátku zklamaný a smutný, nakonec ocení, že s ním nehraješ žádnou hru, a citlivě, ale na rovinu mu dokážeš říct co a jak.

V redakci držíme palce a fandíme ti. M.

Ahoj tazatellko, díky za dotaz. Ptáš se, proč se většinou kluci nedokáží  bavit s holkou, která je odmítla. Zkus si to otočit - co kdyby to bylo naopak, myslíš, že by to bylo pro odmítnutou holku jednoduché? Nebylo. Bývá za tím např. zranění, nepochopení, naštvání, nedůvěra, znechucení, smutek...a spousta jiných podobných  pocitů. V každém případě je to pro odmítnutou stranu, a je podle mě jedno, jestli je to kluk nebo holka, hodně těžké.

A k té druhé otázce. Je takové jedno pravdivé úsloví:  Nikdy neříkej nikdy:)! Určitě se to může stát, ale taky nemusí. Může se na něho ta holka  usmát, prohodit pár milých slov... Je to také o vzájemném naslouchání, úctě a komunikaci.  A třeba zjistí, že je to fajn kluk, který ji ale bere zatím třeba "jenom" jako kamarádku. A věř mi, že to vůbec není málo. Z redakce přejeme hezký víkend. M.

Ahoj Tess, zdravíme z redakce. Vlastně sis už částečně odpověděla:). Z rozhovorů, chování, povídání si o sobě, zažívání různých společných situací, pozorováním, jak se chová k ostatním lidem...  Sama píšeš, že tě hodně poznamenal rozchod před čtyřmi lety, a v tom může být i ten "zakopaný pes".

Je pravda, že někdo může poznat partnera napoprvé, ale jiný jich musí poznat pět nebo šest, než si "sednou". Obojí je možné a u každého to může být jinak. K tomu je přece období chození. Neznamená to, že když s někým začnu chodit, musím si ho později vzít. S někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A tak se klidně může stát, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to neznamená, že jeden z vás je špatný. To vůbec ne! Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je ale i obohacením (i když ti to možná tak nepřipadá) - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Takže, i když první láska někdy nevydrží, není to konec světa...

Co ale můžeme všichni?  Za svého partnera se modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl. Přejeme, ať jsi dál tak vnímavá ke všemu, co se kolem Tebe děje. Hezký den! ;-)

Ahoj Báro, díky moc za důvěru. Ty vztahy jsou někdy hodně složité, že? Píšeš, že máš kamaráda, se kterým jsi před třemi roky chodila, ale ukázalo se, že on si chtěl spíš užít. Ty ho máš ale pořád hodně ráda, i když sama cítíš, že bys s ním nejspíš nebyla šťastná...

Víš, rozhodnutí za tebe nemůže udělat nikdo jiný, ani my v redakci. Možná by stálo za to, abyste si otevřeně popovídali a zjistili, jak to vidí i druhá strana. Sice jsi už mnohé naznačila (nejistota, strach, asi bych byla nešťastná), ale když si spolu popovídáte, budete v tom mít jasno oba dva. Ať to už dopadne jakkoli, nezapomínej, že i rozchody jsou součástí života a málo lidí najde životního partnera na první pokus. Je ti šestnáct let, celý život máš ještě před sebou a vůbec není kam spěchat. Snaž se žít přítomným okamžikem, nedělej si příliš starosti s tím, co bude zítra nebo za pár let a raduj se z toho, koho a co všechno máš. Možná by tě mohl zaujat článek z našeho webu:  http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/ten-kluk-me-nechce-rzt.htm

Myslíme na tebe. M.

Ahoj Kiro, díky za dotaz. Možná ani není úplně důležité mu něco říkat. Proč? Změní se tím něco? Sama píšeš, že se spolu často bavíte, smějete... Víš, zamilovanost je ve tvém věku přirozená. A dokonce se  i často stává, že se jeden týden můžeš "zamilovat" do jednoho kluka a třeba za měsíc zase do někoho jiného. Kluci ve tvém věku ale moc na "zamilovávání" ještě nejsou. Rádi si popovídají, zasmějí se, zavtipkují...ale pak se zase věnují spíše svým klučičím koníčkům (fotbalu, florbalu, hokeji, hrám na pc...). Zkus zvážit, jestli to není lepší nechat tak, jak to je.

Ahoj P, jj, v diskusi se probírá kde co, tentokrát i ta seznamka:)...Ale teď vážně: Myslím si, že pokud si někdo opravdu s vážným a opravdovým úmyslem napíše inzerát (a teď nemyslím náctileté, ale spíš starší), a ten druhý mu podobně odpoví, a padnou si do "oka",  povídají si spolu a navzájem se poznávají, může vzniknout opravdová láska, proč ne? Měj se hezky. M.

Ahoj paulo, v dnešní době je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první...

My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. 

Ještě jedna krátká úvahak zamyšlení: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z prince na bílém koni líného Honzu. Z redakce přejeme hezký den.

Ahoj Lajo, chápu to tak, že ze začátku jste si spolu oba psali rádi, a hodně jste si rozuměli. Ale poslední dva měsíce se to z jeho strany změnilo, skoro se nevidíte, a vypadá to, že ani psát se mu moc nechce... Chápu, že tě to trápí, a chtěla bys, aby vše zůstalo tak hezké jako předtím. Ale lásku si člověk prostě nevynutí. Ve třinácti letech je to spíš o poznávání druhých, povídání, úsměvech, setkávání se při různých školních i mimoškolních akcích. Patří k tomu i zamilovávání se, to ano, ale ve třinácti letech to ještě na celý život obyčejně není. Snažím se na to podívat i z té druhé, jeho strany. Předpokládám, že je přibližně stejně starý jako ty. A v tomto věku myslí kluci na kdeco:) (fotbal, hokej, kolo, počítač, mobil, dobré hry na pc...), ale na opravdovou lásku ještě ne. To je vidět i z toho, že se snaží z toho pravidlelného odepisování i setkání jakoby "utéct". Možná by stálo za to, si o tom s ním popovídat, pokud bude chtít. A když to půjde, zůstat kamarády, to totiž není vůbec málo. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Anet, díky moc za důvěru. Není lehké se takto svěřovat, o to víc si toho v redakci vážíme. Chápu, že se ti zdá možná trapné a nepříjemné řešit, jak píšeš, "taková témata" a otevřeně o tom spolu mluvit zatím nemáš odvahu, ale je to podle mě dost důležité. Možná by stačilo jenom říct, že bys byla ráda, kdyby si přečetl tu knížku (Sex, šlehačka na dortu), že tebe hodně zaujala, a chtěla by sis s ním o ní popovídat, protože je to pro tebe hodně důležité. Víš, myslím si, že jako holka máš právo být "náročná" a oni to ti kluci nakonec ocení, a i když se to možná na první pohled nezdá, takových opravdových holek si váží.

Chozeni neni jenom o fyzické stránce a o libaní a mazlení, i když je to moc příjemné:), ale ruku v ruce s tělesnou stránkou by se měla rozvíjet i ta duševní (společné povídání, akce, poznávání zájmů, povahových vlastností toho druhého,...) a duchovni (např. společná mše sv., modlitba, společné chození do společenství...). Protože, když se moc rychle postupuje jenom v jedné oblasti, většinou to potom vede ke zranění nebo se vztah rozpadne.

A ještě jeden citát jako bonus:): Co nic nestojí, za nic nestojí. Myslíme na tebe a klidně se zase ozvi. M.