Ahoj Rossi, díky za dotaz. Ptáš se, jak se vyrovnat se zradou a nevěrou kamaráda, se kterým jste si byli hodně blízcí... Věřím, že jsi zklamaná, smutná. Z toho co píšeš, se mi zdá, že jsi kamaráda viděla spíš jako kluka, se kterým chodíš, a proto tě to tak bolí. To chápu. Ale: bral to tak i tvůj kamarád? Co když tě bral jako bezva kamarádku, sice možná pro něho hodně důležitou, ale opravdu "JENOM" kamarádku? A do toho se prostě a obyčejně zamiloval do někoho jiného? Nemůže to být třeba tak? Možná by bylo fajn, kdybyste si spolu o tom popovídali. Jedině tak se totiž dozvíš, jak to vidí a prožívá i ta druhá strana. Komunikace je v každém vztahu (kamarádském, přátelském, manželském pracovním...) moc důležitá. Myslím si, že kdybychom spolu více mluvili, byli bychom všichni mnohem spokojenější a radostnější. Proč? Protože mnohé nedorozumění a starosti bychom vyřešili hned v zárodku. Nechceš to zkusit? Myslíme na tebe. M.

Ahoj B., chápu, že tě to zajímá:). Víš, kluci jsou víc zrakově založení než my holky, takže pro ně není až tak těžké, aby se jim nějaká holka začala líbit na první pohled. To se může projevovat zvýšeným zájmem o druhou osobu, častými myšlenkami na ni, silným přívalem pozitivních emocí, může ji provázet i bušení srdce, pocení,... Ale je to pořád zamilovanost, která sice může být silná, ale na udržení vztahu sama o sobě nestačí. Láska je něco víc. Je to rozhodnutí mít druhého rád takového jaký je - i s jeho povahou, chybami a nedostatky. A na to už je potřeba "pohledů" víc. :-).  Ale možná je to jenom takové  to klasické ohlédnutí se za holkou, na které ho něco zaujme - úsměv, oblečení, chůze, postava. Můžeš mu úsměv či pozdrav vrátit a klidně pokračovat dál. Krásné májové dny. M.

Ahoj Elko, díky za pochvalu, jsme rádi, že vám můžeme pomáhat a pochvala vždycky potěší:).  A teď ke tvé otázce: Píšeš, že se snadno nadchneš pro milého, věřícího kluka. Myslím si, že to není problém, ale normální věc. Proč? Je to jednoduché. Jsme nastaveny na vztahy. Mladé dívky jsou ale opravdu zvlášť riziková skupina :-). Jste plné emocí a někdy nezvládnutých tužeb. Říká se, že žena miluje ušima. Což by vysvětlovalo to, že nás lehce dotyčný obalamutí krásnými slovy. My totiž potřebujeme ze své podstaty, být ujišťovány, ať už o kráse, potřebnosti, jedinečnosti ... A proč se zamilujeme, i když nechceme? Zkus chodit kolem čokolády a říkat, ne nevezmu si, to nemá smysl, měla jsem už včera. Co se stane? Nakonec ji sníš. Stejné je to s klukem, o kterém stále přemýšlíš, i když říkáš, že se nechceš zamilovat. Ale myslím si, že takové "platonické lásky" ke tvému věku prostě patří. Zkus myslet i na něco jiného:). Přečti si hezkou knížku, zajdi si s kámoškou na dobrý film do kina, zapoj se do nějaké akce, určitě přijdeš na něco, co tě bude bavit a naplňovat.... Možností je moc. A modlitbou za dobrého budoucího manžela určitě nic nezkazíš. Měj se moc hezky. M.

Ahoj Sasho, díky za dotaz, na který jsi si částečně i sama odpověděla:). Píšeš, že ti jeden kluk napsal, že se mu líbíš, a ty teď nevíš, jak to myslel.  Zároveň, ti také připadá, že tato věta může mít více významů... A to je pravda. Mohl tím např. myslet, že, jak píšeš, pěkně vypadáš nebo také, že jsi mu něčím sympatická, milá, usměvavá, veselá... Způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Hezký den. M.

Ahoj Anežko, díky za tvou otevřenost, moc si toho v redakci vážíme. Píšeš, že jsi už 8 let zamilovaná do jednoho kluka, který ale o tebe nemá zájem, a ty vlastně díky jeho chování a prioritám v životě, taky ne, ale ta zamilovanost/zasněnost ta stejně pořád u tebe je. Víš, to,  že se zamiluješ, je často proti všem pravidlům (jak se obrazně říká, často se naše srdce staví proti rozumu). Pokud se chceš zamilovanosti zbavit, platí, že nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k tomu klukovi odezní samy. A jsou vlastně ještě tak silné jako na začátku? Nesníš např. někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby byl jiný, a tím si pořád "prodlužuješ něco co není" a trápíš se tím? Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ. Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na bazén, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to. Nebo vymysli aktivitu (oslavu, výlet, hru) pro celou rodinu, najdi si brigádu .... Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy".

Píšeš, že jsi velký introvert. Ale to vůbec neznamená, že je to špatně. Je sice pravda, že introverti jsou např. méně hovorní než extroverti, (a proto ti možná také déle trvá, než se zapojíš do rozhovoru s někým koho neznáš, atd.) a naopak více o věcech uvažují, mají obyčejně i bohatější svůj vnitřní život. A víš co je taky bezva? Mívají velké nadání pro tvůrčí činnosti, jako je psaní, malování, skládání hudby nebo třeba programování.

Píšeš také, že jsi ráda, že máš víru, že znáš P. Boha. Zkus mu každý den předkládat a odevzdávat, a uvidíš, ono to půjde. Moc na tebe v redakci myslíme a klidně zase někdy napiš, jak se ti daří. Budeme se těšit. M.

Ahoj K, diky za dotaz. Takovou zkušenost v redakci zatím nemáme. Ale zkus se mrknout na signaly.cz do společenství https://www.signaly.cz/vysokoskolaci, a možná ještě lepší https://www.signaly.cz/zeny-matky-manzelky. Myslím, že tam bys mohla dostat spoustu odpovědí přímo ze života. Fandíme vám oběma, mějte se moc hezky. M.

Ahoj Verunko, díky za dotaz. Hned na úvod bych tě chtěla uklidnit: podobné otázky jako ty si klade spousta dívek v tvém věku i dívky mnohem starší. Ráda bych se ale zeptala já tebe: Napadlo tě někdy zamyslet se nad tím, proč vlastně kluka chceš? Proto, abys nebyla sama? Ale ty přece nejsi sama! Máš rodinu, možná i sourozence, určitě i nějaké kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM, tam poznáš spoustu nových skvělých lidí. Postupně se tak zbavíš ostychu a začneš se bavit i s klukama. A třeba nějaké přátelství později přeroste i v lásku, kdo ví? Všemu se musíme učit. A protože kluci dospívají později než my holky, je s tvými spolužáky a vrstevníky možná i těžká domluva. Ale za několik let se to změní, až se kluci trochu zklidní. ;-)  A další rada: Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život a určitě se ten pravý objeví (většinou přichází, když to člověk nejmíň čeká). Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Ja:), Díky za otázku, je dobře, že si ji kladeš, protože dnes je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první s návrhem na schůzku apod. My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Ještě jedna krátká úvaha: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z Prince na bílém koni Líného Honzu.

Z redakce přejeme hezký víkend. M.

Ahoj majjko, asi jediné co můžeme doporučit, je vydržet! Zkus si prosím znovu přečíst, co jsme ti doporučovali minule. Je tam spousta různých aktivit a možností. A co bychom brali jako hodně důležité, ti znovu napíšu: Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Je pravda, že to třeba nepůjde hned, protože všechno chce svůj čas. A taky musíš chtít!:). Věříme, že to ty ( i tvá kamarádka, která má podobný problém) dokážete. Z redakce na vás myslíme. M.

Ahoj ehmmm, díky za dotaz. Víš, ve tvém věku je úplně normální, že se ti někdo líbí a za týden už to může být dokonce třeba někdo jiný:).... Ale kluci v tomto věku na "zamilovávání se" ještě moc nejsou. Ti mají obyčejně úplně jiné starosti.: fotbal, kolo, počítač, hry... A na opravdové chození? To máte ve vašem věku ještě spooooustu času. Víš, život je krásný právě v tom, že se skládá  z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy. Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Držíme palce:)! M.