Ahoj Klárko, díky za dotaz i důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci. A k tomu jedno svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu si můžeš přečíst i další dva články

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm

http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/ja-uz-chci-kluka-kej.htm

Přejeme ti z redakce krásný, naplněný život.

Milá Verčo, především Ti děkujeme za důvěru, kterou k nám máš.

Máš několik otázek. Najprve je třeba poznamenat několik zásadních poznatků:

- Každý chlapec a každé děvče postupně dospívají do své plné identity muže a ženy. Určitá nevyváženost se tedy může v mládí objevit: takové to promýšlení jsem na kluky, jsem na holky je normální, ale nic moc neznamená. Prostě to patří k dospívání.

- Děvčata mají daleko více než kluci vzájemné přítelské vztahy. Kluci tvoří party, ale děvčata mají kamarádky, prostě ty, se kterými sdílí svůj svět. A fyzické obejmutí mezi děvčaty k tomu patří a není to v zásadě nic divného. Pochopitelně, když jde o projevy, které vyjadřují přátelství a nepřejdou do sexuálních vztahů, což normálně nepřejdou.

- Dnes se často hovoří, že podle citů poznáme, zda jsem hetero nebo homosexuální. Je to ale lež. Homosexualita se dnes podává, jako další alternativy normality. Proto je lákavá a proto o ní více přemýšlíme. Ale lidí, kteří opravdu mají nutkavou přitažlivlivost ke stejnému pohlaví, je málo. A k tomu to mívá často jasné důvody vyplývající z rodinných situací atd. A k tomu, cit je něčím prchavým.

Lze se tedy domnívat, že jsi stále v etapě, kdy dozrává Tvá identita jako ženy. Je to hledání, které často potřebuje posílit. Jak?

- Čti knihy, které Ti mohou pomoct. Např. Daniel Ange: Tvé tělo je stvořeno pro lásku; Daniel Ange: Tvé tělo je stvořeno pro život - obě knihy vydalo Karmelitánské nakladatelství; Úchvatná

https://luxor.cz/popularne-naucna/uchvatna--95637/

A vztah s tím mladším děvčetem? Myslím si, že ona v Tobě rozhodně vidí někoho staršího, vzor, důvěrnici, starší sestru, možná mámu. Bylo by zajímavé zjistit z jaké je rodiny. Funguje dobře? Pokud ano, pak je to normální hledání starší kamarádky. Pokud ne, může to být touhy najít za chybějící vztahy v rodině někoho jiného. Doporučuji ten vztah držet na úrovní přátelství, ale trochu zdrženlivosti v prokazování blízkosti bych doporučil. 

A na závěr. Velice bych Ti doporučoval rozhovor s kvalitní psycholožkou. Ale to je problém. Mnoho psychologů je dnes v těchto oblastech nespolehlivých. Za sebe mohu doporučit pouze paní Mgr. Hanu Imlaufovou z Prahy:

https://www.kppp.cz/o-nas.html

Pokud se rozhodneš se k ní objednat, prosím, napiš, že máš typ od INu. Nebo máš někoho jiného důvěryhodného? Nějakou starší zkušenou ženu? Ale do Prahy to zase není až dak daleko, ne?

Ahoj Quiki, díky za dotaz.  Způsobů, jak kluci dávají najevo, že se jim holky líbí, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm.

Je také ale docela možné, že ten kluk z tanečních tě bere "jenom" jako kamarádku, se kterou našel společnou řeč, rád si s tebou povídá nebo píše, prostě kamarád. Myslím, že čas všechno ukáže:). Z redakce ti přeji krásné podzimní dny. M.

Ahoj Alexo, díky moc za otázku. Píšeš, že jsi se v 5.třídě hodně kamarádila s klukem, který se ale odstěhoval a po dvou letech jste se znovu kontaktovali přes FB. Píšeš si s ním ráda, ale on by chtěl podle tebe možná víc, a ty na to nejsi připravená a nevíš co s tím, protože je to pro tebe dobrý kamarád a nechceš ho ztratit... Myslím si, že ve tvém věku je úplně normální mít spoustu kamarádů, poznávat jejich povahy, charaktery, prožívat s nimi různé akce atd., ale nikdo, opravdu NIKDO tě nemůže nutit, abys dělala něco, s čím nesouhlasíš nebo co je proti tvému svědomí, i když se jedná pro někoho "jenom" o srdíčka a zamilované smajlíky. Myslím si, že ses zachovala moc dobře. A pokud se s kamarádem potkáte? Zkus mu to vysvětlit, přesně tak jak to cítíš. Jestli je to opravdu dobrý kamarád, tak to pochopí. Držíme z redakce palce:)! M.

Ahoj Verčo, díky za tvé sdílení se s námi. Moc si toho vážíme. Píšeš, že jsi zamilovaná do kluka, on do tebe, ale rodičům se zdá, že jsi ještě hodně mladá a zakázali se ti s ním vídat. Ty ho nechceš ztratit, ale zároveň nechceš rodičům lhát. Moc v redakci oceňujeme, že jednáš s rodičema na rovinu, a nechceš jim lhát, to je moc fajn. Neznáme tebe, nevíme kolik je tvému klukovi let, ale i my si myslíme si, že vztahy ve čtrnácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami sebe (tzv. se hledat), zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat a ne jen brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo někdy i skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. Na to se snaž nezapomínat. Je dobré si také uvědomit, že kluci ve 14 letech se teprve začínají dostávat do puberty, kdežto některé dívky mají už období nejprudších změn nálad za sebou. Tak vzniká mezi dospívajícími chlapci a dívkami téměř dvouletý rozdíl (čtrnáctiletá dívka je jednoduše vyspělejší než čtrnáctiletý kluk). A tak se může stát, že kluk, který byl ve čtrnácti letech pohodář a flegmatik, může prožít bouřlivou pubertu a změnit své chování tak, že budeš mít za rok nebo za dva roky pocit, že jde o někoho jiného. I s tím je třeba počítat.

A co máš dělat? Napadá nás zkusit si s rodičema ještě jednou promluvit. Uvař jim třeba kafe nebo si dejte nějakou oblíbenou sladkost a zkuste si spolu popovídat. Je možné, že se to mezi váma projasní, často bývá chyba jenom v nepochopení a špatné komunikaci. Věříme ale, že o tebe mají rodiče strach, a to je ve tvém věku pochopitelné a určitě pro tebe chtějí jenom to dobré, i když se ti to teď možná nezdá. Myslíme na vás na všechny.

Ahoj Kamko, díky za dotaz. To, že se člověk zamiluje, je často proti všem pravidlům (jak se obrazně říká, často se naše srdce staví proti rozumu). Pokud se chceš zamilovanosti zbavit, platí, že nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k tomu klukovi odezní samy. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ .Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na koupaliště, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání. Nebo vymysli aktivitu (oslavu, výlet, hru) pro celou rodinu. Je u vás někdo na prázdninách? Starej se, aby mu tam bylo dobře.Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Myslíme na tebe.

Milá tazatelko,

abych pravdu řekl, Bůh většinou nedává nějaká jasná znamení. Občas ano, ale to bývá zříkakdy. Bůh si totiž váží našeho rozhodnutí, které je uděláno po zralé úvaze, po poradě se zkušenými a po modlitbě. Rozhodnout se vstoupit do manželství dle mého, je vždy otázka důvěry v Boží pomoc, ale že by se běžně čekalo na nějaké znamení, to jistě ne. Ba dokonce lze konstatovat, že i to znamení, které pokládá snoubenec za Boží, může být hodně subjektivní vjem. Moc bych mu tedy váhu nepříkládal. Chtějí-li se snoubenci vzít, základní je, zda pochopili, že se chtějí jeden druhému darovat, stravovat své síly pro dobro druhého. Milovat, tedy být ochotní se měnit pro lásku k druhému, pro lásku k dětem. Prostě ukončit individualistický styl života a začít se pracně učit společenství, které je nakonec krásnější.

Ahoj Maki, díky za otázku. Píšeš, že jsi zamilovaná do svého učitele, ne kvůli vzhledu, ale kvůli jeho povaze, vtipu, máš ráda jeho úsměv..Věříme ti, že je vtipný, zajímavý, hezký:)....ALE: je to pan učitel, a tak to musí i zůstat. Můžeš ho samozřejmě obdivovat a vylepšit si  (třeba i kvůli němu) známku, ale to je asi tak všechno. A jak z toho ven? Zkus si např. každý večer napsat svoje pocity, vypiš se ze všeho, co tě trápí, ...a pak papír znič. Uvidíš, že se ti uleví, a postupně to bude pořád lepší a lepší. A druhá rada: Bav se s kamarády, sportuj, čti si, pomáhej doma:), vyrob si něco hezkého do pokojíčku, prostě najdi si něco, co tě bude bavit a naplňovat. Uvidíš, ono to půjde, jenom chtít! Myslíme na tebe. M.

Ahoj Dádo,

těžko se radí takto na dálku. Nicméně je fajn, že jsi našla spřízněnou duší a že jste si s tím klukem padli do oka. Po počáteční komunikaci možná se i on sám zalekl a není si jistý, jak daloeko  a jak vážně s tebou chce být. Myslím si, že se mu ozvat můžeš a spíše se sama nastav na to, že je ti celkem "jedno", jestli odpoví. Je to na něm. Možná jej pozvy na nějakou událost, výlet, kde budou i ostatní lidé. Takové to: Jdeme na výšlap, nechceš se přidat? Tím se nebude cítit nikam tlačený,ale pozvaný. A on sám se může rozhodnout. Přitom mu nebudeš nabízet "skryté rande", jen vy dvy někde.Neboj se toho a zkus to. :-)

Držím ti palce!

Majka

Milá Aničko,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Trochu to vypadá, že máš v sobě pořádný zmatek a není se čemu divit. V období dospívání se člověk teprve učí budovat vztahy a hlavně poznává sám sebe a učí se ve svých pocitech vyznat. Je úplně pochopitelné, že ještě nevíš, co bys vlastně chtěla.

V první řadě bych radila nic neuspěchat a spíš s tím klukem raději v tuhle chvíli budovat přátelství a poznávat se. Přece jen ve čtrnácti letech je na nějaké chození většinou ještě trochu brzy. Pokud se nevyznáš ve svých pocitech, je opravdu lepší začít postupně od přátelství a časem se ukáže, až oba dva trochu dospějete, jak to vlastně je.

Tady ti dám pár podnětů k zamyšlení, které by ti třeba mohly pomoct si to trochu ujasnit, jak to je: Očividně ho nechceš vymazat ze svého života, ale to nutně nemusí znamenat, že je to láska. Ani kamarádů se přece člověk nechce zbavit :) Další, nad čím by ses mohla zamyslet je to, jestli ti ho není líto, že s ním vztah/kamarádství ukončíš a on z toho bude smutný. Takhle se s někým "rozejít" a tím mu "ublížit" je pro někoho, kdo je citlivý, opravdu těžké. Taky jsi psala, že není podle tvých představ -  není třeba možné, že k němu to, co jsi popsala, cítíš jen proto, že jsi ještě nikoho jiného nepotkala, tak on je pro tebe taková "jistota"?

Vztahy bývají komplikované a je opravdu těžké se v nich vyznat. Nech věcem volný průběh a hlavně se do ničeho nenuť. Pokud se na to chození necítíš, je správné říct ne. Pokud si nejsi jistá, zase je správné odmítnout a říct, jak to je. Nastavte si svoje přátelství, poznejte se víc a pak uvidíš. Zkus se také modlit za svého budoucího partnera a manžela už teď.

Kdyby sis ještě něco potřebovala ujasnit, nebo se svěřit, tak nám klidně zase napiš :) Martina

P.S.: Změň si heslo do mobilu, ať ti tam nemůžou lézt kámošky. I když to možná myslely dobře, tak není hezké takhle někomu zasahovat do soukromí a tohle dělat.