Milá P.,

to, co prožíváš, souvisí s obdobím dospívání. V šestnácti letech v sobě máme zmatky a nevyznáme se ve svých pocitech, které navíc hodně kolísají. Jeden den se Ti ten kluk líbí, druhého dne k němu cítíš odpor. To je normální a v přirozené. Do značné míry za to můžou hormony.

Na druhé straně je to signál toho, že se teprve utváří Tvoje osobnost. Možná by bylo lépe s chozením ještě nějaký ten čas počkat, abyste si s tím klukem jenom navzájem neublížili. Váš vztah by nejspíš vypadal jako na houpačce, oba byste se zmítali ve vlnách emocí a nevěděli, co si počít sami se sebou, natož, co s tím druhým. 

Myslíme na Tebe!

Milá Lilo,

je těžké radit z naší pozice, když do vašeho vztahu vidíte nejlépe vy dva. Napadá nás ale, že se možná s odstupem času začíná projevovat váš věkový rozdíl - přece jenom, zamilovanost pomalu vyprchává a začínáte se oba vidět v reálném světle, i se všemi nedokonalostmi a rozdíly. 

Jestli má cenu dál rozvíjet? Rozhodnutí za tebe nemůže udělat nikdo jiný. Určitě by bylo dobré, abyste si otevřeně popovídali, abys zjistila, jak to vidí druhá strana. Sami postupem času uvidíte, jestli rozdíly mezi vámi jsou natolik velké, že se rozejdete a nebo se rozhodnete ve vztahu dál pokračovat. Ať to dopadne jakkoli, nezapomínej, že rozchody jsou součástí života a málo lidí najde životního partnera na první pokus. 

Myslíme na vás! 

Milá tazatelko,

píšeš, že sis v životě musela vytrpět posměch. Jistě i to přispělo k tomu, že Tvoje sebevědomí je hodně nízké. Jedna z věcí, kterou můžeš dělat, je sednout si a litovat se. To ale (jak nejspíš sama cítíš) není řešení. Dobrá zpráva pro Tebe zní, že nízké sebevědomí není neřešitelný problém.

Pojďme se společně mrknout na to, co můžeš udělat, abys byla sebevědomější a tím i šťastnější. Život totiž není o čekání na dobrého partnera ""toho pravého"). Důležité je, abychom se my sami stali lidmi, kteří budou dobrými partnery (manželi, manželkami). Jinými slovy: Aby mohl přijet princ na bílém koni, musíš se stát princeznou. První krok k tomu, je naučit se vážit si sama sebe, mít se ráda. Pokud nedokážeš udělat radost ani sama sobě, jak ji budeš moct dělat druhým? Když neumíš dát lásku sama sobě, jak budeš moct milovat někoho cizího? 

Na začátek si ujasněme, co je to vlastně sebevědomí. Nejde o nic negativního (vychloubání se, namyšlenost)!. Sebevědomí je pozitivní věc. Znamená, že jsi na sebe hrdá a tu hrdost cítíš uvnitř. Ne proto, že si řekneš: „Jsem mimořádná a báječná.“ Ne proto, že jiní lidé říkají: „Jsi mimořádná a báječná.“ Slova hrdost nevytvářejí. Ta vzniká na základě činů. Sebevědomí znamená, že jsi na sebe hrdá, protože děláš věci, na které můžeš být hrdá.

Zdravé sebevědomí se dá vypěstovat, pokud člověk chce. Jak?

Pořiď si seznam svých úspěchů: Hned teď napiš 5 věcí, které se ti včera podařilo udělat a na které jsi hrdá. Např.: včasný příchod do školy, poctivá příprava na test, pomoc s úklidem, vyřešení konfliktu s rodiči s chladnou hlavou, návštěva babičky,... Ze začátku to bude možná těžké, ale nevzdávej to! Piš si své úspěchy pravidelně každý den. Z tohoto seznamu pak můžeš čerpat pocity hrdosti.

Pobývej často s lidmi, kteří tě mají rádi

Používej povzbudivou samomluvu - když se tě zmocní negativní nebo kritická myšlenka, nahraď ji nějakou pozitivní. Místo: „Nikdy neudělám nic správně“ si řekni „Umím hezky malovat, zpívat, tančit,...“

Dělej něco pro ostatní (vymysli program pro celou rodinu, zapoj se ve farnosti, pomoz doma, hlídej malé děti apod.)

A ještě otázka: Modlíš se za svého budoucího manžela? Pokud ne, začni už dnes. Známe dívky, které se modlily třeba od 12-ti let a opravdu mají krásná manželství. Každá modlitba totiž mění naše srdce. Tak můžeš denně prosit Boha i za to, aby Ti pomohl mít se ráda takovou, jaká jsi. Abys objevila svoji velkou cenu a hodnotu, své dary a talenty a to, co je na Tobě krásné. Abys ses nezaměřovala jenom na negativa, ale hledala a uvědomovala si to kladné a dokázala za to děkovat (zdraví, život, rodina, kamarádi, možnost studia, cestování, volného času,...). 

Myslíme na Tebe a vyprošujeme pevnou vůli, ať krůček po krůčku směřuješ k přijetí sebe i druhých.

Milá Týno,

Tvoje kamarádka si správně uvědomuje, že tentokrát nezáleží jenom na ní, jestli "udělá chybu" nebo ne. Vztah je totiž vždycky o dvou stranách a rozhodnutí kluka ovlivnit nemůže. Je naprosto přirozené, že zažívá strach, když se vrhá do něčeho nového, neznámého. A ví, že má dvě možnosti: Buď tomu klukovi dát najevo svůj zájem a riskovat případné odmítnutí a nebo o něm zatím jenom snít a užívat si období tzv. "platonických lásek". Nemusíš jí hned říkat, že to možná nevyjde, klidně se raduj z její zamilovanosti a nekaž jí sny černými scénáři. Pokud k odmítnutí opravdu dojde, bude si to Tvá kamarádka muset "odžít" tak jako tak. 

To už jsme nakously možnost, že Tvoje kamarádka projeví klukovi svůj zájem  (pohledem, úsměvem, vzkazem, při rozhovoru mezi čtyřma očima,...) a "nedopadne to". V tom případě bude pro Tebe moc důležité, abys ji podržela, pomohla jí. Víš, kluci ve třinácti letech ještě nejsou tak vyzrálí jako stejně staré dívky a její idol nemusí být na vztah vůbec připravený. Možná, že ho její vyznání jenom zaskočí, kdoví. Za dva, tři roky, až dospěje do fáze, kdy se začne ohlížet po holkách, už by jí nejspíš odpověděl něco jiného. Klidně jí něco podobného řekni, dovol jí, aby se ze všeho vybrečela a vypovídala a potom ji zkus přivést na jiné myšlenky - podnikněte nějakou bláznivou akci, zasportujte si, začněte si vést knihu vašeho přátelství a zážitků, zahrajte si nějakou hru, společně se pomodlete za vaši životní cestu apod.

Odmítnutí od kluka sice zabolí, ale je to dobrá zkušenost do života a po nějakém čase Tvá kamarádka zjistí, že to zase nebylo tak strašné, jak se ze začátku zdálo.

Držíme palce, aby se, ať už to dopadne jakkoli, Vaše přátelství upevnilo! 

Ahoj Já:),

tak se na to zkusíme společně mrknout:): Poslední dobou tě začal doprovázet jeden kluk od vás ze spolča domů a Tobě se zdá, že by tím možná mohl myslet i něco víc, ale tobě se nelíbí... Co teď s tím?

Nevím, jak moc se znáte, jestli si spolu povídáte, jestli si ho dovedeš představit "alespoň" jako kamaráda nebo je ti spíš protivný. Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní.  A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Naopak.

Držíme palce ;-).

Milá Heyil, díky za otázku.

Nevím úplně přesně, co tím myslíš. Konkrétního kluka nebo nějakého kluka obecně? V obou případech je ale asi nejlepší být SVÁ, taková jaká opravdu jsi, na nic si nehrát před ostatními ani před sebou. Upoutat můžeš různě - milým úsměvem, nakažlivým smíchem, přátelským přístupem a ochotou pomoci druhým, ale taky např. roztomilou pihou na nose... Každému klukovi se totiž na holce líbí něco jiného.

Moc hezky se o tom píše např. zde: http: //www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-praveho-npk.htm. Myslíme na tebe:)!

Milá Lajlo,

 z Tvého vzkazu vidíme, že jsi teď v životním období, kdy hodně přemýšlíš, sníš, zkoumáš sebe samu. Jak už jsme psaly v předchozí odpovědi, přesně tyto pocity zmatků a prudkých citů k Tvému věku patří a souvisí s hormonálními změnami, které se ve Tvém těle odehrávají.

To ale neznamená, že musíš jenom sedět a brečet a čekat, až trochu "povyrosteš" a tyto prudké emoce samy odezní. Jsou věci, které můžeš začít dělat hned teď: zkusit prohloubit vztah s Bohem, zapojit se více do farního společenství, přihlásit se na nějakou víkendovou akci na diecézní centrum života mládeže (DCŽM), najít si nové koníčky nebo se více věnovat těm současným, uspořádat výlet nebo oslavu či setkání pro Tebe a pro Tvé přátele nebo náhlý nápor prudkých citů ventilovat tak, že začneš psát básně nebo povídky (klidně nám svůj výtvor pošli i do redakce), malovat, fotografovat, skládat hudbu, vyrábět šperky nebo drobné dárky, naučit se hrát na hudební nástroj apod.

Možností je spousta. Hlavně nezůstávej sama a pokud Tě znovu přepadne "krizovka" zkus si o svých pocitech popovídat s někým, komu důvěřuješ - s kamarádkou nebo s někým z rodiny, můžeš vyhledat i kněze na duchovní rozhovor.

Myslíme na Tebe, měj se moc pěkně!   

Milá Kačko,

je vidět, že jsi do toho kluka opravdu zamilovaná. Otázka je, jestli to on cítí stejně. Někdy, když jsem zamilovaní, máme totiž sklony vidět víc, než druhá strana myslí. Takže si i jeho milé chování a úsměvy můžeš trochu přikrášlovat. Možná má jenom takovou milou povahu (kterou si Tě získal) a chová se tak ke všem. 

Tím nechci říct, že o tebe nemá zájem, jenom to, že je možné obojí. Na čem u něj jsi ale nezjistíš, dokud ti to sám nedá najevo. A protože láska je trpělivá, na tvém místě bych ještě počkala. Můžeš mu zkusit třeba napsat přes chat nebo říct společné kamarádce/kamarádovi, aby mu naznačil/a, že se ti líbí, ale raději bych tomu nechala volný průběh. Zatím zkus zapracovat na vztazích kolem sebe a na poznávání sebe sama. A také na vztahu s Bohem. Odpověď přijde možná, když ji nebudeš vůbec čekat. Tak to většinou chodí.

A pokud se z jeho strany nedočkáš žádné reakce, vzdej se všech nadějí a začni se rozhlížet jinde. Zní to nejspíš tvrdě, ale je to potřeba. Jinak bys mohla nejkrásnější roky strávit marnými nadějemi a čekáním na něco, co se vůbec neuskuteční a přehlédla životní lásku, která kolem Tebe projde. 

Přejeme hodně trpělivosti, lásky a radosti!

Milá leni,

strach z něčeho neznámého je úplně přirozený. Pokud Tvému klukovi bude na Tobě opravdu záležet, bude se bát úplně stejně. ;-) Ale právě to rozechvění a nervozita je něco, na co později budete oba vzpomínat. Jednoduše to k prvnímu polibku patří. Můžeme donekonečna plánovat a přemýšlet, jak ho provést, ale nakonec to dopadne ještě úplně jinak. ;-)  Až ten okamžik přijde, uvidíš, že to opravdu není žádná věda, každý to máme v sobě.  

A že se může stát trapas? Tím nejhorším trapasem by bylo, kdyby pusa, kterou někomu dáš, nebyla z lásky. Protože polibek je velmi silné vyjádření citu, říkáš jím druhému "mám Tě ráda". 

Takže žádný strach, opravdu se není čeho bát. Měj se moc pěkně.

Milá Adele,

radíme: nikam nespěchej. Snaž se se svým kamarádem dál normálně bavit, rozvíjej vaše přátelství a všímej si, jak se chová v různých situacích. Vždyť ty nejpevnější vztahy mezi mužem a ženou vznikají právě z kvalitního přátelství.  

Přílišná snaha zjistit, jak je na tom on, by ho mohla zaskočit a stáhnul by se. Takže se vyhni přímým otázkám (Máš mě rád? Líbím se Ti? Chtěl bys se mnou chodit? apod.). Jak se říká, zamilovanost a kašel neutajíš, takže je možné, že si Tvých citů dříve či později všimne. Potom už bude jenom na něm, jak se rozhodne. 

Myslíme na Tebe!