Milá Lauro,

odpověď je poměrně jednoduchá. Během zamilovanosti Ti Tvůj protějšek připadá skvělý a dokonalý (ne nadarmo se říká, že druhého vidíme přes růžové brýle). A pravá láska přichází ve chvíli, kdy jsi schopná vidět  toho druhého i s jeho chybami. Přijde jakési "vystřízlivění". Najednou si všímáš více toho, že přijde na schůzku pozdě, že má různé zlozvyky, že má i špatné povahové vlastnosti, které jsi dříve přehlížela.

Skutečná láska spočívá právě v ROZHODNUTÍ mít druhého rád, i s jeho chybami a nedostatky. Přijímat ho takového, jaký je. Tomu se učíme po celý život. Rozhodovat se pro druhého každý den znovu, odpouštět, budovat důvěru, otevírat své srdce.

Přejeme Ti, ať pravou lásku v budoucnu zakusíš a ať v ní denně rosteš.   

Milá Lenko,

hranice mezi láskou a přátelstvím je opravdu tenká. Zvlášť u dívek se stává, že když ze strany kluka začnou cítit vzájemnou citovou blízkost (rozumí si s ním, nebojí se mu svěřit, sdílí s ním své pocity,...), lehce se do něho zamilují. Ale možná netouží ani tak po něm, jako spíš obecně po někom, kdo jim bude takto blízký. Jestli mě správně chápeš, chci tím říct, že to, že po nejlepším kamarádovi toužíš, může být právě známkou toho, že hledáš lásku a porozumění a u něj jsi to našla.

Píšeš, že je tvůj kamarád zadaný. Proto bych radila nijak neupozorňovat na to, že se z tvého přátelství stala zamilovanost. Jinak bys opravdu mohla ublížit třem lidem. Ber to jako takové své malé tajemství a spíše se začni rozhlížet kolem sebe a zkus navazovat kontakt s jinými kluky, neupínej se jenom na svého kamaráda.

Jak sama vidíš, opravdové přátelství mezi klukem a dívkou je velmi těžko udržitelné. Možná, že to, jestli k tobě tvůj kamarád pořád cítí něco víc, nejsnadněji zjistíš tak, že s ním začneš trávit méně času a budeš se bavit s jinými kluky. A pokud už z jeho strany cit vyprchal (a nebude to nijak dramaticky řešit ani se nerozejde se svojí dívkou), třeba si najdeš jiného kamaráda, u kterého časem přátelství přeroste v oboustrannou lásku. Už teď to všechno (svého kamaráda a jeho vztah i svého budoucího partnera) můžeš odevzdat Bohu v modlitbě.

My na Tebe také myslíme.

Milá Kočičko,

základem každého vztahu je, že spolu musí chtít chodit obě strany. Pokud je vztah jednostranný, je to pro toho, kdo je zamilovaný, bolestné, ale k lásce druhého člověka nedonutíme. Můžeš mu svůj zájem o něj naznačit (úsměvem, pozváním, pochvalou,...), ale rozhodnutí je na něm. A pokud s Tebou nebude chtít chodit, budeš se s tím muset smířit a snažit se ho dostat z hlavy (začít se víc věnovat svým zájmům, chodit mezi kamarády, věnovat se potřebným - dělat něco pro druhé,...). 

Myslíme na Tebe.  

Milá dell,

to, co napíšu, ber jako radu, kterou se nemusíš řídit. Rozhodnutí je na Tobě. Já osobně bych ale toho kluka raději pozvala na nějakou jinou akci. Nevím, jak je tomu u vás, ale na vesnici, kde jsem dřív bydlela, se chodilo "hrkat" do deváté třídy ZŠ a stárka dělal vždycky ten nejstarší (od toho je také slovo stárek odvozeno ;-)). Takže čistě prakticky: Pokud by ten kluk Tvé pozvání přijal, musel by být zřejmě stárkem on, a musela bys to nějak vysvětlit ostatním. Nebo by bylo ostatním minimálně dost nápadné, proč s vámi jde, když už je starší než vy. A pokud bys neřekla pravdu (že se Ti líbí a ráda by ses s ním víc seznámila), akorát by ses zamotala do polopravd nebo lží.

Takže za sebe říkám, že bych ho nezvala, ale je to jen můj názor.

Měj se moc pěkně!

Milá Lucko,

vztahy jsou složitá věc, a zvlášť, když je ejden zamilovaný a ten druhý ho bere "jenom" jako kamaráda. 

Zkus dát svému kamarádovi najevo, jak to s ním myslíš, protože kamarádství je skvělá věc. Můžeš mu třeba ve vhodné chvíli říct, že si vašeho přátelství moc vážíš, protože máš pocit, že vydrží nadlouho, možná i na celý život, zatímco přelétavé lásky ve vašem věku většinou brzy končí. Můžeš zmínit i nějaké příklady - třeba mu vyprávět o některých kamarádech svých rodičů, jejichž přátelství začalo právě ve vašem věku apod. 

Snaž se k němu být co nejupřímnějsí, aby pochopil, že to, co říkáš, myslíš vážně. Je možné, že potom bude vaše přátelství ještě hezčí, je ale také možné, že skončí. V přátelství je důležitá svoboda, a proto máme respektovat vzájemná rozhodnutí, i když jsou někdy bolavá. 

A kdo ví? Třeba se do něj časem také zamiluješ. Život je plný překvapení. 

Z redakce Ti přejeme krásné dny! 

Milá Míšo,

trápíš se, protože Tvůj kluk za Tebe pořád všechno platí a Ty nevíš, zda bys mu to neměla také oplácet. Pokud tomu správně rozumím, na jedné straně Tě jeho pozornost a dárky těší, na druhé straně si připadáš hloupě, že Ty jemu nic nedáváš/neplatíš. 

Víš, muži už jsou tak nastavení, že (zvlášť v začátcích vztahu) by nejraději snesli své milované modré z nebe. A čím víc toho dají, tím je to (pro ně) lepší. Mají pocit, že musí dělat velká gesta, dávat velké kytice, drahé dárky,..., aby udělali co NEJVĚTŠÍ radost. A přitom dívku potěší i jedna růžička ÚPLNĚ STEJNĚ jako pět růží. My holky nehledíme až tak na velikost dárku, počet dárků, jako spíš na cit, který je za dárkem ukrytý. Tvůj kluk se nemusí finančně zruinovat, stačí, když Ti dá místo kytice třeba nějakou maličkost, drobnost. To si kluci často neuvědomují.

Možná by bylo dobré, kdybyste si o tom promluvili a začali tak budovat vzájemnou důvěru. A pokud chce jinak všechno za Tebe platit on? Nech ho při tom. Láska většinou nehledí na výdaje. A navíc si kluk může díky tomu připadat jako Tvůj ochránce, ten, kdo se o Tebe stará, je to jeho forma projevu lásky. Pokud bys měla pocit, že utrácí(te) zbytečně moc peněz, vždycky můžeš navrhnout nějakou aktivitu, která nic nestojí - třeba procházka v přírodě, výlet na kolech, kolečkových bruslích, společná mše svatá, společenská hra, prohlížení rodinných fotoalb,... kreativitě se meze nekladou :-). Důležitý je společně strávený čas. 

Myslíme na vás. Mějte se moc hezky! 

Milá Kaktusačko,

ve vztazích to bohužel nefunguje tak, že my máme svoji představu a všechno běží podle ní. Je tady ještě druhá strana (v tomto případě kluk, o kterém píšeš). To, že ho chceš sbalit, je jedna věc. Nemyslíš ale, že kdyby chtěl chodit s Tebou, tak by se už dávno se svou holkou rozešel?

Nechtěj vše vyřešit sama a nech také prostor jemu. Pokud bude chtít, začne chodit s tebou. Můžeš se s ním bavit jako kamarádka, hezky se na něj usmát,... Ale sbalit ho? Neznám žádného kluka, který by byl hrdý na to, že ho sbalila holka. Kluci jsou od přírody "lovci" a nechat se sami ulovit není jejich styl. Chápu, že bys s ním moc chtěla být a že se tím trápíš, ale láska neznamená, že si jen prosazujeme svou. V lásce dáváme prostor i tomu druhému. Jinak to není láska, ale sobectví. Zkus o tom popřemýšlet.  

Myslíme na Tebe.

Milá Eli,

já osobně jsem manželkou teprve krátce, takže nejsem až tak za slovo vzatý odborník, ale je pravda, že jsme si s manželem prošli jakýmsi "zevšedněním" vztahu už během chození, což je naprosto běžné, pokud spolu dva lidé chodí více než půl roku nebo rok. Potom totiž vyprchává zamilovanost, ale zůstává láska. Zamilovanost je jakýsi hnací motor na začátku vztahu, kdy to "jde samo" ale postupně se člověk musí naučit řídit sám :-). Tehdy nastupuje láska.

Je dobré si uvědomit, že zamilovanost a láska nejsou totéž. Láska je každodenní rozhodování se pro toho druhého. Pro to, že ho budu mít ráda, i přesto, že znám jeho chyby a nedostatky. A oplátkou mi je větší důvěra, pochopení, sdílení radosti a bolesti,... Neznám nic hezčího než když se můžu podívat do očí někoho, kdo o mně ví téměř všechno, a přesto mě miluje. Takže ano, vztah může být pořád moc krásný,  ale člověk pro to musí něco dělat.

Jde o to, aby se po vyprchání zamilovanosti naučil pár prožívat hezky každodennost. Aby se ti dva dokázali občas překvapit - vyznáním, milým slovem, drobným dárkem, pomocí, pochvalou,... A aby se snažili překonávat překážky, neshody, komunikovat spolu, smát se spolu,...

Znám spoustu párů, kde to takto funguje a i po letech se mají oba rádi, protože do vztahu oba investují. Kdybychom totiž chtěli být pořád zamilovaní a vidět druhého přes růžové brýle, nenaučili bychom se nikdy mít doopravdy rádi. A nakonec bychom zůstali sami.

Snad Ti má odpověď trochu pomohla. Měj se moc hezky!

Milá Niky,

život není dokonalý film. Filmy jsou předem promyšlené a záměrně dělané tak, aby v nich bylo co nejvíce akce, emocí, napětí,... Aby se divák nenudil. Náš život ale dopředu nepromyslíme a tvoří ho především běžné dny, každodennost, kdy máme často pocit, že se "nic neděje".

A stejně tak každý vztah (i když může začínat jako vystřižený z filmu) dojde časem do fáze každodennosti. Tomu nejde nijak zabránit. Je potřeba se naučit každodennost žít. Samozřejmě, že na začátku vztahu, kdy spolu dva lidé ještě nechodí a "oťukávají se", se dívka může chovat tajemně, nedobytně. Ale později by měla ve vztahu fungovat především upřímnost, otevřenost,... měli byste oba směřovat k větší důvěře. Pokud bys byla stále tajemná a záhadná, tvůj kluk by se nikdy nedozvěděl, co si doopravdy myslíš, a chodil by jenom s nějakým umělým obrazem, který si o Tobě vytvořil, a ne s Tebou - takovou, jaká jsi.

Navíc je vždycky důležitá přirozenost. Některé holky mají "kus tajemna" v sobě, nemusí se o nic snažit. Naopak jiné jsou spíš otevřené a přímé (možná k nim patříš i Ty), a to, že se snaží působit tajemně, působí nepřirozeně a divně. Takže raději než se přetvařovat a dělat něco jenom proto, že to tak je v dokonalých filmech, jednej tak, jak to zrovna cítíš. Pokud Tě tvůj kluk má opravdu rád, pak jsou takové věci jako "málo tajemna" detaily. Důležitější je učit se společně komunikaci, důvěře, respektování názoru toho druhého a růst ve vzájemné lásce. 

Měj se moc hezky! 

Milá Zlartico,

Tvoje otázka se nedá úplně zobecnit, protože každého upoutá něco trochu jiného. Nic ale nepokazíš úsměvem, milým vystupováním, lehce tajemným chováním, tím, že ho občas upřímně pochválíš a také tím, že budeš rozvíjet své záliby a věnovat se jim. Holka, která má nějaké zájmy je rozhodně zajímavější než ta, která si jenom stěžuje, že se pořád nudí a nic ji nebaví. 

Pěkný den!