Panika! Blíží se písemka! Nic si nepamatuju! Omdlím! Znáte to? Máte to? Tak právě vám poradí paní Lenka Šnajdrová některé zaručené fígle, které doporučuje účastníkům svých kurzů trénování paměti.
Jsem původně zdravotní sestra a dlouho jsem pracovala v nemocnici u dětí i dospělých. Pak jsem se se posunula trochu jinam a nyní už třetím rokem pracuji v organizaci, která poskytuje sociální služby. Kdybych měla napsat, co všechno mě zajímá, asi by mi nestačil celý váš časopis. Hodně mě baví cvičení zumba, dokonce tak, že jsem se před pěti lety stala instruktorkou. Čím jsem starší, tím víc mám ráda český jazyk a práci na počítači. Ve volném čase pracuji s grafickým programem, vytvářím a administruji webové a facebookové stránky, hodně čtu a poslední dobou taky hodně píšu. Na jaře vyjde v nakladatelství Grada moje kniha o trénování paměti.
Mozkocvična je doplněk k mým kurzům trénování paměti. Ne každý má čas, chuť, možnost či potřebu do kurzu jít, a tak se může něco o trénování paměti dovědět on-line. Mozkocvična je důležitá i pro mě samotnou, protože tím, že ji tvořím, vymýšlím a hledám pro ni materiály, i já sama se učím. Takže rada pro každého: Chceš-li si něco dobře zapamatovat a něco dobře umět, nauč to někoho jiného.
A zážitek z kurzu? Jednou se mi přihlásila na seminář skupinka žen, které mi po telefonu řekly, že do školicího centra trefí, protože s nimi půjde kamarádka, která už u nás byla. Prý na seminář nechce, jen je dovede. Jenže ta paní zapomněla, kudy se k nám od metra jde. Šly na druhou stranu a všechny přišly pozdě. No, a ta dotyčná nakonec na semináři zůstala a trénovala paměť s námi.
Myslím, že za naši lenost může nedostatek motivace. Za moji tedy určitě, já jsem taky někdy líná jako ta veš. Každý člověk se ptá – k čemu mi bude, když budu vědět, kdo jsou placentálové. Ve škole to někdy vypadá, že se nám učitelé snaží natlouct do hlavy věci, které jsou úplně k ničemu. Ale ono to tak není, nikdy totiž nevíte, kdy se vám to bude hodit. A jak z toho ven? Pomoci si svojí motivaci. Můžu si říct, že se učím pro sebe a tím, že „budu myslet“, budu taky chytřejší a šikovnější, rychlejší, a co je nejdůležitější – také samostatnější!
Určitě! Třeba technika akrostikum. Akrostika jsou pomocné věty, díky nimž si lze zapamatovat informace lépe a rychleji. Podstatou akrostika je vytvořit větu, jejíž slova začínají na začáteční písmena informací (slov), které si chceme zapamatovat.
Mně ve škole trápily římské číslice 1 – I, 5 – V, 10 – X, 50 – L, 100 - C, 500 – D, 1000 – M. Pořád jsem si pletla stovku a pětistovku, tedy C a D. Pak jsem se dověděla, že existuje akrostikum – Ivan Vedl Xavera Lesní Cestou Do Města. Každé slovo začíná na písmeno, které potřebuju, tak jak jdou za sebou popořadě. A navíc ta věta se dobře pamatuje, protože se trochu rýmuje.
Každý z nás si může vytvořit vlastní větu na to, co si potřebuje zapamatovat. Můžeme si to vyzkoušet třeba s našimi prezidenty. Dáte je dohromady tak, jak šli po sobě? Já se obvykle zarazím u Zápotockého, Novotného a Svobody, sice si pamatuji jména, ale pletu si je v řadě. Mám proto akrostikum: Malý Bobeš Házel Betonový Granát, Zaháněl Nervózního Slona – Huš Holomku, Křičel Zuřivě. Každé slovo v téhle větě začíná na stejné první písmeno jako jméno prezidenta – Masaryk, Beneš, Hácha, Beneš, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel, Klaus, Zeman.
Další příklad vymysleli účastníci kurzů: Moje Bílá Hlava Byla Geneticky Zpracována Na Světle Hnědé Háro, Krásně Září! Vymyslíte svoje akrostikum na české prezidenty?
Vážně? Stalo se vám někdy, že jste místo s báglem k autobusu dorazili s taškou do třídy a divili se, že tam nikdo není? To je opravdu výjimečná situace. Spíš se stane, že si týden předtím nejste jistí, jestli jedete ve středu, nebo ve čtvrtek. Ve skutečnosti data a naše vlastní události ani tak moc nezapomínáme, ale nevzpomeneme si na ně v tom správném okamžiku, protože myslíme na něco jiného. To nejjednodušší řešení už určitě používáte – máte deníček, diář, úkolníček, a tam si to datum napíšete. Třeba narozeniny mladšího bráchy. Datum si můžete pěkně tučně a barevně zvýraznit, aby vypadalo jako obrázek, protože je dokázáno, že obrázky si pamatujeme a vybavujeme lépe než text.
A navíc, jak si budete to datum zapisovat, více si ho zapamatujete! Tahle metoda se nazývá skečnouting a dají se s ní zapisovat i poznámky z vyučovací hodiny.
Jedna paní učitelka dávala dětem s písemkou na lavici i bonbón, protože sladké prý podporuje myšlení. Souvisí schopnost učit se nějak se životosprávou?
Mozek jede na glukózu, kterou získává štěpením cukrů. Ovšem pozor, neznamená to, že čím víc sladkého sníme, tím bude náš mozek výkonnější. Mozek si odebere jen to, co potřebuje, a zbytek si uloží tělo do zásoby. Nejlepším zdrojem cukrů jsou celozrnné potraviny a ovoce. Tato strava obsahuje zároveň vlákninu, takže se glukóza uvolňuje během trávení postupně a tělo není zahlceno naráz velkým množství cukru.
A učí se vám z obrazovky hůř? Já bych řekla, že tohle je individuální, každý člověk preferuje jiný způsob učení. Jsou i lidé co se rádi učí poslechem – nahrají si přednášku do empétrojky a pak si ji poslouchají.
Trénink! Mark Twain řekl, že „Trénink je všechno! I květák není nic jiného než zelí pořádně vycepované.“ Nepodceňte přípravu a začněte se učit včas. V testech u zkoušky čtěte pozorně zadání, někdy to jsou chytáky. Nejdřív vyplňte otázky, u kterých jste si jistí odpovědí, a pak se vrhněte na ty složitější.
Je dobré si uvědomit tři věci:
1. Trému má každý (i ten, kdo tvrdí, že ji nemá).
2. Trémy se nikdy nezbavím, ale můžu proti ní bojovat. Nejlíp tak, že si jí nebudu moc všímat a budu myslet na něco jiného. Před zkouškou se hodně zhluboka nadechnu a soustředím se na svůj dech nebo se můžu opřít rukou o hranu stolu a mít to jako pomyslnou berličku.
3. Jsem-li opravdu velký trémista, o to víc musím trénovat dopředu. Odpovědi ke zkoušce si předříkám nahlas nejdřív sama, potom před všemi svými plyšáky, pak s kámoškou a nakonec u zkoušky před učiteli. A vůbec se nestydím přiznat, že mám trému.
U zkoušky rozhodují i zdánlivé drobnosti. Jednou na základní škole jsem byla vyvolaná z básničky a měla jsem takový kousavý svetr. Pořád jsem se ošívala a drbala a básnička se mi úplně vykouřila z hlavy. Byl to děsný trapas. Takže pozor i na oblečení. Zkoušejícího určitě potěšíte, když budete mluvit plynule, celou větou. K tomu je fajn trénovat si slovní zásobu.
Cvičení: Cvičení pozornosti. Dejte ho kamarádkám a rodičům, jestli se ve výsledku shodnete.
Zkuste rychle odpovědět na otázku: Bratr dcery druhého syna matky mého otce je můj…
Za rozhovor děkuje Helena
časopis IN!dívčí svět
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.