Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

naomi-adachi-qek_i16.jpg
Známé osobnosti

Naomi Adachi

Naomi Adachi je napůl Češka, napůl Japonka. Miluje počítačové hry, o kterých měla v televizi svůj pořad a teď se pustila do cestování po Japonsku. Na Mall.tv můžete kouknout na její pořad, ale nejprve si přečtěte náš rozhovor. :-)

Často Vás představují jako Češku s japonskými předky, to mi přijde takové prvoplánové…

Já to sama ani moc nezmiňuji. Spíš se vymezuji profesně, jenže to je taky komplikované. Mám vystudované herectví, ale to nedělám, živím se spíš jako moderátorka v České televizi v pořadu DVA3 (Dva na třetí), pak jako modelka a hraním her.

 

A co rodina?

Mám o jedenáct let staršího bráchu, který má jiného tatínka, takže je stoprocentní Čech. Jenže ho vychoval můj otec, takže mentalitou je brácha stoprocentní Japonec. Je pokorný, pečlivý a udělá každou práci do konce. Díky němu vlastně hraju hry. Táta nám totiž vozil z Japonska hry a bráchu nebavilo hrát je sám, tak mě donutil aspoň sedět a koukat se. Stala se z toho taková naše tradice a doteď, když za ním přijedu, hrajeme o víkendu hry. Je to skvělý! Máme moc hezký vztah doteď a brácha je můj nejlepší kamarád.

 

Ve Vašem pořadu o některých hrách říkáte pochvalně, že je to „totální závislárna“. To ale může být problém, ne?

V našem pořadu DVA3 dáváme dětem úkoly, například aby postavili kosmickou loď. To, co všechno dokážou a co nám pak pošlou, je úžasné. V některých hrách zase musíte počítat, abyste postoupili, a když jsou dobře udělané, tak je to fakt zábava. Já jsem se třeba naučila z her anglicky. Některé hry mají konec a jiné ne, a tady nastává problém. Na takové nekonečné hře se fakt můžete stát závislí.

 

Hry i cestování jsou koníček, který Vás živí, ale když jste přemýšlela o škole, šla jste na konzervatoř. Děláte moderátorku, pak ještě modeling. Vysvětlete mi, jak jste k tomu přišla?

Jako slepý k houslím, jako ostatně ke všemu. :-) Když jsem šla na konzervatoř vzali mě, ale rovnou mi řekli, že si Julii nezahraju. Měla jsem štěstí, že mě objevila televize. Já se v moderátorství našla, protože tam můžu být za sebe. Na přehlídku jsem se zase dostala tak, že si mě vybrala návrhářka, která dělá šaty inspirované Japonskem. Přehlídky mě taky baví, ale živit bych se tím nechtěla, je to strašná dřina. Za den nachodíte klidně třináct kilometrů.

 

Někdo jezdí na prázdniny k babičce na venkov, Vy jste takhle jezdívala do Japonska?

Většinou ano, na měsíc nebo dva, vyplatí se tam jet na delší dobu. Je to hodně daleko :-). Dědeček s babičkou bydlí v Šizuoce, což je taková japonská vesnice. Je sice větší než Praha, ale na japonské poměry je to vesnice. Žijí v typickém japonském domě se šoupacími papírovými dveřmi a japonskou zahradou. Všude jsou tam rýžová pole a je to moc krásné místo. A abych se tam jen neflákala, tak chodím do školy pocvičit se v japonštině.

 

Na moravské vesnici by k prázdninám u babičky určitě patřilo i chození do kostela. V Japonsku by to mohl být zen budhistický obřad?

No, to je právě legrační. Dědeček s babičkou jsou překvapivě protestanti, takže já jsem si u nich zažila hodně kostela. Když tam přijedu, chodím s nimi do kostela. Mám to moc ráda. Hodně se zpívá a čte z Bible. Bible v japonštině je hrozně zvláštní. Japonština má totiž tři abecedy kandži, katakanu a hiraganu. Kandži je co znak to jedno slovo, hiragana se používá na předložky a přípony a katakana na přejatá slova. Třeba slovo počítač se v japonště píše katakanou a všichni vidí, že je to přejaté slovo. A Bible je skoro celá psaná katakanou, protože je tam spousta slov, která japonština nezná. Na první pohled poznáte, že to není japonská kniha. Já se tím hodně učím. Zvlášť když se zpívá, musím to umět rychle přečíst i s notami. Prostě v Šizuoce se každou neděli chodí do kostela.

 

Prý byste chtěla mít pořad o Japonsku?

Bavilo by mě ukazovat lidem, kteří jedou do Japonska, co se tam sluší, co za památku nesmí minout a jaké jídlo by si měli dát. Baví mě, když je se mnou někdo v Japonsku poprvé. Já si ty rozdíly neuvědomuju, mně to v Japonsku přecvakne a myslím japonsky, ale oni se všemu diví – dlažebním kostkám, tomu, jak funguje metro… Nebo tomu jací jsou Japonci, protože to jsou nejúslužnější a nejpříjemnější lidi na světě. Tam neexistuje, že byste v obchodě pozdravili a prodavač neodpověděl. Přijdete do supermarketu a doslova se o vás starají. Ta jejich úslužnost je sice někdy trochu společenská fasáda, ale mně je to příjemné.

 

Hurá, teď už Naomi svůj pořad má a vy se na něj můžete kouknout :-)

https://www.mall.tv/naomi-v-japonsku/navsteva-u-rodiny-v-japonsku?fbclid=IwAR3T9sYN70U1tc2vonwta7aDiSEhiDUOlllFB8erzD3t8iODNCfS2gdQ7dQ

Za rozhovor děkuje Helena Filcíková

(Redakčně kráceno, celý rozhovor je k přečtení v časopise IN! Červen 2019)

 

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.

 

 

 

 

 

Autor fotografie:  Archiv Naomi Adachi


Sdílet na:

 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz