Herečka Sarah Haváčová si na mě udělala čas před svým divadelním vystoupením v Olomouci. Je herečkou mnoha tváří, od princezny, přes detektiva a nacistickou manželku, po židovskou umělkyni umírající v Osvětimi. Hraje v seriálech, filmech i v divadle. V každé roli a postavě se snaží najít něco hezkého. Co však našla a co změnilo její život, nebylo spojeno s herectvím, ale s putováním. O tak trochu bláznivém putování do Fátimy a nadšení z víry a života si spolu budeme povídat.

IN! Sarah, Vy jste herečka. Je to váš splněný sen z dětství?

Sarah: Jako dítě jsem se chtěla starat o koně, to vím. Údajně jsem jednou ve škole prohlásila, že chci být herečkou. Ale to si nepamatuju. Už na základce jsem ale chodila do dramatického kroužku, jezdila na recitační soutěže, a tak nějak bylo přirozené, že jsem zkusila jít i na hereckou školu. Ale být herečka nebylo pro mě nikdy jako meta nebo cíl.

IN! Jako herečka jste ženou mnoha tváří. Dnes večer budete hrát zajímavou ženu Almu Rosé, která byla velmi talentovaná houslistka a sbormistryně. Ale protože měla židovské předky, byla odvlečena do koncentračního tábora. Jak se vám takové silné příběhy hrají?

Sarah: Alma je pro mě představení, které hraji ze všech nejraději. Alma byla neteří Gustava Mahlera, vedla orchestr ve Vídni. Byla nadaná, ambiciózní a velká dříčka. V Osvětimi vedla také ženský orchestr a zachránila tím mnoho životů. Hudba se i pro ostatní členky orchestru stala bránou k životu. Čím lépe hrály a zkoušely, tím měly větší šanci na přežití. Já na ni obdivuji tu chuť žít a hledat, jak žít i v takových podmínkách jako je Osvětim.

IN! Ano je to silný příběh i představení.

Sarah: Mám tu hru ráda mimo jiné i proto, že je v ní velmi hezky ukázaná hranice mezi dobrem a zlem. Vyvstávají mi při ní otázky, jak by se člověk v takové situaci sám zachoval? Alma se totiž v táboře stala kápem táborového kapely. Byla velmi přísná, až despotická, avšak svým přístupem zachránila mnoho ženských životů. Během hraní si kladu otázku, zdali bych se opravdu vždy přiklonila na stranu dobra? Nebo bych naopak byla, nedej Bože, vykonavatelem zla? Co je dobře a co je špatně, jak to člověk může rozeznat? Není možné soudit člověka, pokud neujdeme kus jeho cesty v jeho botách. Je to vždy zajímavý námět k debatám.

IN! A debatujete?

Sarah: Ano, máme toto představení i pro školy. Snažím se v něm více komunikovat s publikem. Dávat otázky a více studenty vtáhnout do děje. Potom je vždy debata. Té se většinou účastní i zajímaví hosté, například Eva Erbenou, která přežila holokaust, nebo pan Daniel Herman, bývalý ministr kultury, kterému předci zahynuli v koncentračních táborech. Bývá to moc zajímavé a podnětné.

IN! Hrajete aktuálně ve Zlaté labuti – seriálu z doby okupace. Zde máte roli Němky, manželky vysokého příslušníka SS. Jak se vám hraje tato role?

Sarah: Práce na televizních rolích, a seriálových zvlášť, vyžaduje jiný přístup. Především v rozložení vlastních sil. Na divadle, pokud hrajete hlavní roli, musíte často na jeden zátah utáhnout pozornost celého publika. Neslezete z jeviště, všechno se děje teď a tady. Všechny chyby i radosti. Je to emocionální vývar. Před kamerou můžete svými city šetřit. Velkou roli u filmu má totiž střih. Na stoprocent musíte zabrat až ve chvíli, kdy je kamera natočena na vás a nikoliv na kolegu. To neznamená, že s ním nepartneříte, i když nejste v záběru. Ve Zlaté labuti hraji nacistku, která vždy někam přijde, tam toho či jiného postraší a opět se vypaří. Její jazyk je velice ostrý, nebojí se poslat ostatní postavy do plynu. Některé pasáže se mi dobře nehrály. Avšak na každé postavě, ať už divadelní či televizní, se snažím najít něco dobrého a pochopit její vnitřní rozpoložení, její motivace. Vnímám, že Linda Helena Gruberová je nešťastná žena a manželka. Její touhy jsou nenaplněné, proto tolik syčí a prská. Staví se do role neochvějné nositelky pravdy, což šťastné nikdy není. V životě by se měla pravda vždy hledat, nikoliv vlastnit. A my bychom měli usilovat o to býti druhým dobrým příkladem. Naštěstí Zlatá labuť a postava Heleny Lindy Gruberové je fikcí.

IN! Sarah, ještě k vašemu osobnímu životu. Vy jste věřící od malička? Jak jste to měla s vírou?

Sarah: Jako dítě jsem byla pokřtěna. Měla jsem první svaté přijímání, chodila jsem zpívat do dětské scholy - milovala jsem to. Nábožko pro mě bylo takový dobrý kroužek, něco jako dramaťák nebo zdravoťák. V naší rodině nás ale nikdo k víře nevedl.
 

V době zavřených divadel jsem sázela stromy, pomáhala v nemocnici a vydala se na pouť.

IN! Ve Vašich třiceti letech se vám po jednom bláznivém výletě změnil život.

Sarah: Ano, já jsem se ve svých 30 letech vydala do Fátimy v Portugalsku. Nutno dodat, že to bylo v době, kdy bylo jasné, že budou opět zavřená divadla kvůli covidu. Vlastně jsem se ze dne na den ocitla v Portugalsku, v Lisabonu, kde jsem si ještě rychle kupovala karimatku a další věci.
 

IN! Tak takový styl cestování se asi nedá dost dobře doporučit, že? :-)

Sarah: Doporučila bych se trochu lépe připravit (smích). Ale určitě doporučuju na nějakou pouť vyrazit. Není nutné, aby šel člověk sám. Já už jsem dospělá a mohla jsem si to dovolit.

Pokud máte možnost, chuť a elán – udělejte si pouť třeba s maminkou, nebo babičkou. Putování je skvělé na oprašování a utužování vztahů s rodiči, případně mezi generacemi. Cesta se dá vždycky přizpůsobit. Naplánujte si to podle sebe a buďte spolu. Je jedno zda to bude Fátima, Compostela, Taizé, nebo jiné místo třeba u nás v Česku.

IN! Ze začátku to byl jen výlet. Od kdy se z toho stala pouť, duchovní cesta?

Sarah: Na své cestě jsem zažila dva duchovní zážitky, ale obrácení nastalo až při tom druhém, přímo ve Fátimě. Chtěla jsem jít přes velké prostranství do baziliky Panny Marie Růžencové a tam se chtěla rozloučit a odejít. Uprostřed náměstí stojí veliká socha Ježíše Krista. Zaujalo mě, jaké měl ruce. Neměl ruce v gestu, pojď, já tě obejmu, ale já ti žehnám. Tak jsem stála pod těma rozpřaženýma a žehnajícíma rukama. Bylo devět hodin a zvony začaly zvonit. V 9:05 – a to vím přesně – jsem uslyšela větu: „Sarah, neboj se, ty máš svého otce.“

Tak nějak jsem ho uslyšela. Přes vanutí Ducha Svatého promluvil ke mně Bůh skrz Ježíše. Celá jsem se roztřásla, kolena se mnou cloumala sem a tam. A jak mě to zasáhlo i fyzicky, pochopila jsem, že se stalo opravdu něco výjimečného.

Vím, že Duch Svatý se mnou byl vždy. Jen jsem si to neuvědomovala. Teď už ano. Uvědomuji si Boží přítomnost teď a tady.

IN! O svém putování, obrácení a cestě víry píšete ve své knize Nečekat. Jste biřmovaná a teď v květnu máte první výročí. :-) Gratulujeme.

Sarah: No to je pravda, děkuji :-)

IN! Co se změnilo, když jste přijala svátost biřmování?

Pořád jsem Sarah Haváčová. Pořád jsem herečka, stále mám ráda kafe. :-). Ale změnil se můj postoj a vnímání světa. Pro mě je církev něco jako žebřík. Pevný a důležitý k tomu, aby mě i nás všechny vedl a pomáhal vyšplhat se do nebe. Církev nám pomáhá soustředit se na to, co dává životu smysl, a na to být lepší člověk a stále se zlepšovat. Neuměla jsem dříve pojmenovat a vnímat to, že jsem Boží dítě, nebo že je život dar. Teď víc vnímám, že jsem vedená, milovaná a vím, že jsem v Boží náruči. Umím pevněji a jistěji kráčet po tomto světě.

IN! Naše čtenářky občas trpí tím, že jsou jako věřící ve třídě samy. Nemají třeba odvahu se k víře přiznat nebo svoji víru žít víc navenek. Jak byste je povzbudila?

Sarah: Holky, jste skvělé a fantastické! To, že jste věřící, je báječné, nebojte se. Pokud budete žít svou víru autenticky, ostatní to budou vnímat. Ne všichni budou milí, to je v pořádku, ale nepromarněte příležitost být solí země a světlem světa už teď. Mám ráda větu, že jen ďábel se po pádu nezvedne, člověk však musí a má. Každému se stane, že někdy přijde krize. Ovšem krize může být šancí a vždy je příležitostí ke změně k lepšímu. Tak jako Bůh je inspirací nám, jsme příkladem i my pro druhé, oni jsou zrcadly pro nás. Hledejte to dobré ve svých spolužácích a to dobré v nich rozvíjejte. Protože to dává smysl. A nebojte se, Bůh je s vámi. 

Zapalujte, hořte, nečekejte, radujte se ze života.

Za rozhovor děkuje Majka St

Pokračování rozhovoru a další zajímavá dobrodružství z cesty do Fátimy najdete v časopise IN! 05/2024

(Foto z představení Alma Rosé)