Jak prožívají zimu ptáci? Jak se mají v teplých krajinách a podle čeho najdou cestu zpět? Na naše otázky nám ochotně odpovídal student ornitologie Petr Kafka.
Zima je pro ptáky velmi kritické období, které se snaží nějakým způsobem přečkat. Kruté mrazy tolik nevadí, nejdůležitější je však sehnat dostatek potravy. Ptáci, kteří se živí semeny, mohou zimní období přečkat u nás, protože nějakou potravu vždy najdou. Druhy, které se naopak živí hmyzem, nemají na vybranou a musí letět k jihu. Někteří jen do Středomoří, jiní třeba až do jižní Afriky. Mezi skupinami však existují i výjimky – třeba pěnkaví samečci u nás často zimu přečkají, zatímco zimomřivější samičky letí za teplem.
Přípravu na podzimní cestu do zimoviště ptáci rozhodně nepodceňují. Během léta většinou vypelichají staré a obnošené peří a naroste jim nové, které zajistí bezproblémový let. Také se častěji krmí a tvoří si tukové zásoby, ze kterých pak čerpají energii.
Blížící se podzim poznají ptáci podle toho, že se zkracuje délka dne. Svou roli také hrají tzv. vnitřní hodiny, které jsou přesně načasovány a ptáci podle nich poznají, kdy je na co ten správný čas. Stejné mechanismy ovlivňují i začátek cesty zpět.
Sledováním se ukázalo, že malí ptáci uletí denně několik desítek kilometrů. Rekordmani pak třeba 200 km za den. Tímto způsobem letí několik dní a pak několik dní odpočívají a doplňují zásoby. Větší ptáci, třeba dravci nebo čápi, dokážou za den uletět až 600 km. I oni však dělají zastávky, takže jim celá cesta do zimoviště trvá více než měsíc a uletí vzdálenost i přes 7000 km. Stejnou cestu pak absolvují ještě jednou – na jaře.
Směr letu mají ptáci uložený instinktivně v genech. Na cestě se řídí tvarem krajiny, zapamatují si výrazné body – třeba hory nebo řeky a toho pak využívají při zpáteční cestě. K orientaci jim slouží i specializované buňky, které dokáží sledovat magnetismus Země. Je to tedy jakýsi živý kompas, který jim říká, kde je sever a kde jih. Ptáci táhnoucí ve dne vnímají i polohu slunce, zatímco ti, kteří letí v noci, se orientují podle postavení hvězd.
Známé jsou hlavně husí klíny do tvaru V. Vpředu letí dospělé zkušené husy, které celé hejno vedou po známých a bezpečných cestách a v čele se střídají. Ty mladé, nezkušené létají za nimi. První husa také rozráží vzduch a ostatní se za ní uspořádají v tzv. vzduchových bublinách. Tam je pro ně let méně náročný. Většina ptáků ale létá v neorganizovaných hejnech nebo jednotlivě.
V zimovišti žádné hnízdo ptáci nestaví. Je pro ně výhodnější hnízdit u nás. Na jaře je zde více potravy a světlo je dlouho přes den, takže mají optimální podmínky pro výchovu svých mláďat.
Lze to jen nepřesně odhadovat. V ČR je aspoň částečně tažných asi 150 druhů, ostatních 40 je stálých nebo se potulují pouze na krátké vzdálenosti. Celosvětově se stěhuje asi 2000 druhů, tj. desítky miliard jedinců.
Malí ptáci, třeba červenky, se většinou nedožívají více než 5 let a cestu absolvují každým rokem. U větších to je více. Známe čápy, kterým je i 25 let a za celý život tak museli nalétat statisíce kilometrů.
Bára (časopis IN!dívčí svět)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.