Ahoj holky, chtěla bych se s vámi podělit o jeden zajímavý příběh, který se stal před čtyřmi lety. Maturitní třída mé dcery jela do Prahy a společně se šli všichni podívat také na „Neviditelnou výstavu”.

Hned u vchodu dostali tzv. anděla, nevidomého člověka, který je ve skupince osmi lidí provázel a pomáhal jim. Byl jejich očima, i když byl slepý. Chodili v úplné tmě a jenom od „anděla“ věděli, že jsou v kuchyni (kde si mohli uvařit čaj), v koupelně nebo v parku plném stromů. Prožívali hodinu plnou objevování, naslouchání i ztišení.

Pak vyšli ven a najednou bylo všechno jinak

Po počátečním šoku, to než si oči zase zvykly na denní světlo, bylo nebe blankytně modré a lidé i věci okolo – to všechno bylo najednou zajímavější, pozoruhodnější, barevnější a...vzácnější. Není to zvláštní? Jedna jediná hodina, a jak dokáže změnit život. Celá třída se shodla, že to byl asi nejsilnější zážitek z výletu.

Mám návrh :-). Co tak zkusit projasnit svět okolo sebe? Stačí se jenom dobře dívat... Přeji to sobě i vám. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.