A tady je slíbené druhé pokračování ze včerejška:).

Dokončení příběhu od čtenářky Lidušky

Najednou zapípá můj mobil. Rychle otevírám zprávu…

“Jasne, Kajo. Uz jsem si rikal, s kym bych tam tak zasel. Takze zitra?”

Radostně jsem se zasmála. N​​o sláva! Konečně jsem i přes tu svou váhavost někoho předběhla. A to zrovna v tak příjemné věci. Rychle na mobilu vyťukávám kladnou odpověď a doufám, že neodepisuji nějak podezřele brzo.

“Ahoj, Kájo,” uslyšela jsem druhý den v autobuse. Už nebyl tak přeplněný jako včera. Trhla jsem sebou a rozhlédla se všude kolem. Díky prázdnotě autobusu jsem zjistila, že tu nikde není. Ani Filip ani kdokoli jiný, kdo by mě pozdravil. Jednoduše jsem na chvíli usnula a v hlavě mi zazněl jeho hlas. Zrovna já jsem sice často nedokázala usnout ani v posteli, ale včera večer jsem přemýšlela. A nemohla jsem se dočkat těch krásných zvířat z Afriky, Filipa, anebo té africké krajiny, Filipa a taky Filipa… Musela jsem uznat, že jsem se těšila hlavně na něj. A na to, jak zase konečně strávím volný čas s někým, koho zajímají stejné věci jako mě. Včera jsem přemýšlení věnovala spoustu času. Proto nebylo divu, že jsem v autobuse usnula. A že se mi zdálo zrovna o něm.

Po celý den se ani nejmenší část mého mozku nedokáže věnovat věcem, kterým by měla. Všímá si toho většina učitelů, ale ani jeden si z toho naštěstí asi nic nedělá. Zřejmě nade mnou jen mávli rukou, vždyť jsem přece ve věku zamilovaných. A navíc určitě stíhám myslet na všechno. Což jsem opravdu dokázala (až na to učení).

“Jo a vy jdete do toho kina zítra?” zeptá se mě ještě Eva, když konečně končí vyučování a my se rozcházíme domů. Přikývnu. Pořádně ji neposlouchám, hlavně, abych už byla doma a mohla se připravit za Filipem! I proto si uvědomím, že jí vlastně neříkám pravdu, až o něco později. Ale co, napadne mě, opravovat už ji nebudu. Jí to je přece jedno, jestli půjdeme do kina dnes nebo zítra, ne? Ještě se na ni usmívám, když se rozloučíme a odcházím.

Stojím připravená před domem a uvažuji. Nepřehnala jsem to s tou řasenkou? Kluci mají přece radši nenápadnější malování. Co když je tato moc výrazná? A neměla jsem si ty vlasy nějak načesat? Nejsou takhle rovné moc obyčejné? Nakonec si však řeknu, že mi to sluší (snad… určitě!) a přicházím před kino. Kolem prochází spousty lidí, ale ani jediný z nich není Filip. Má ještě čas, utěšuji se, když sleduji svoje starší hodinky. Za 10 minut 5. Přešlapuji z jedné nohy na druhou. A přemýšlím, jaké to asi bude. Dokument bude určitě plný slonů nebo taky žiraf. Ty mám ráda odjakživa. Snad se tam občas objeví i nějaký lev. Ti se zase líbí Filipovi, což byla jedna z mála věcí, které jsem o něm věděla. Netrpělivě opět kontroluji čas. Uplynulo už 5 minut. V tuto dobu už by se tu přece měl objevit! Ale nikde nikdo. Alespoň ne nikdo jako on. Radši tedy postupuji dovnitř. A čekám a čekám…

“Promiňte, jestli se chcete také podívat na tento dokument, měla byste si koupit vstupenku během poslední minuty,” upozorňuje mě paní v okně. Nervózně se na ni zadívám. “Já… budu hned zpátky,” zamumlám, když si najednou uvědomím, že bydlí Filip kousek od kina. Vybíhám tedy k jeho domu a u dveří zvoním. Otevírá mi EVA. “Jé, Kájo, co ty tu děláš?” zeptá se mě s úsměvem, ale přesto trochu vyděšeně. A to mi stačí, abych se rozplakala. Kdyby na to jen zapomněl… Ale on má ještě u sebe doma moji skvělou kamarádku? A to, když zítra slavím svoje 18. narozeniny? Nepřehnal to trochu? Otočila jsem se a chystala se odejít.

“Kájo! Vy jste měli jít do toho kina dneska? Říkala jsi zítra… no to je jedno, nikam nechoď! Tak já ti to teda řeknu, proč jsem tady. Pojď dovnitř.”

Nedůvěřivě se na ni dívám, ale stejně se nechávám vtáhnout do domu. Jsem už prostě taková. A… nevěřím vlastním očím.

“Kájo!” děsí se Filip. “To kino bylo na dneska? My… my ti tady totiž pečeme dort. Když… no vždyť máš zítra ty narozeniny!” A přitom se snaží zakrýt většinu nádobí.

Směju se na celé kolo. Ani v tom autobuse, kdy jsem snila, by mě nenapadlo, že moje skvělá kamarádka a jeden super kluk, který toho ale o mně moc neví, se sejdou a upečou mi dort. Oběma ihned odpouštím. Když mám zítra ty narozeniny... Liduška

Info z redakce

Další dokončení příběhu si můžete přečíst zde: www.in.cz/clanky/poradna-laska/esemeska-dokonceni-pribehu-dml.htm