Také už jste přijali svátost biřmování? Nebo vás teprve čeká?

Víra je jistota

K biřmování chci jít proto, abych byla ve víře pevnější a jistější. Chci sílu Ducha Svatého šířit víru dál a vůbec se za to nestydět. Bůh je můj kamarád v nouzi i radosti. Jemu řeknu všechno a mohla bych mu děkovat od rána do večera. Víru beru jako svou největší jistotu. Chtěla bych být brána opravdu jako „dospělá“ ve víře. A o těch darech Ducha Svatého v sobě ani nemluvím. Je úžasné, kolik nám toho Bůh dává a jak moc nám pomáhá. Z přípravy na biřmování mám spoustu krásných zážitků a také pár nových kamarádů. Nejvíce zážitků mám ze společného pobytu na DCŽM. Zprvu se mi tam moc nechtělo. Ale jsem nesmírně ráda, že jsem jela. Katka

Modlitba nabíjí energií

V poslední době jsem měla hodně silných zážitků z celostátního setkání. Bylo neuvěřitelně povzbudivé vidět kolem sebe tolik vrstevníků, kteří jsou aktivní ve své víře. Strašně mě povzbudila škola modlitby. Asi po týdnu náročného zpívání a nabitého programu jsme se mohli zúčastnit modlitby Taizé. Moc se mi tam nechtělo a říkala jsem si, že bychom místo toho mohli jít spát. Ale při modlitbě jsem poznala, jak moc energie nám Bůh může dát. Asi po dvou hodinách modlitby jsem byla naprosto odpočinutá, nadopovaná energií a plná optimismu a nového nadšení. Jsem strašně vděčná za všechno, co mi Bůh zatím v životě dal, za to, co mě naučil, a za to, co jsem s Ním mohla prožít. Lucie

Nestydět se před spolužáky

Vybral jsem si biřmovací jméno Pavel. Já jsem nepronásledoval křesťany, ale odmala se mi spolužáci a všichni moji kamarádi vysmívali, že chodím do kostela. A protože má víra byla tehdy velmi chabá a v té době jsem ještě nevěděl, co to znamená být křesťanem, tak mě většinou rodiče museli do kostela nutit a ze mše svaté jsem si odnesl akorát to, že mám zase na týden pokoj. Všechno se změnilo po nástupu na gymnázium. Teď už se nebojím před kýmkoliv říci, že jsem křesťan a dokonce i ministrant. Od té doby vím, že kdykoliv potřebuju, mám tu největší oporu, a vím, že i když mi bude nejhůř, tak se mám na koho spolehnout. Víra mi v životě už pomohla tolikrát, že to ani nejde spočítat. Chci se sblížit s Bohem. Chci pocítit působení Ducha Svatého, chci se stát dospělým křesťanem. Chci, abych pronikl hlouběji do toho, co mi tak strašně moc v životě pomáhá. Lukáš

Místo kázání pivo?

Moje široká rodina je silně věřící. Můj život se ale začal ubírat jinam. Víra, kostel a vůbec vše kolem toho mě nudilo. Uvažovala jsem, že nepůjdu k biřmování. Má víra byla v troskách. Přesto něco ve mně mi nedovolilo, abych tento záměr uskutečnila. Jednoho dne jsem to už nevydržela. Bylo to na děkanátním setkání, kde naše parta šla místo katecheze do hospody. Nikdo z nás nechtěl poslouchat nějaké kázání. Když jsem tam tak seděla, přehrávala si v hlavě ty poslední roky, řekla jsem si: dost! Snažila jsem se znovu najít Ježíše a jeho lásku. Nechtěla jsem žít tak, jak do té chvíle. Chtěla jsem mít tu jistotu a pohodu v srdci, jako jsem mívala dřív. Je to strašně těžké, ale už zase začínám žít! Anežka

Potřebuji pomoc

Pocházím z nekřesťanské rodiny. Většina mých přátel nemá dar víry. A přesto mám víru – díky své babičce. Studuji na církevním gymnáziu. Je to dobré místo pro rozvoj víry. Chci požádat o svátost biřmování. Ne proto, abych mohla být kmotrou, nebo že mě někdo nutí. Chci pomoc Ducha Svatého. Každý den bojuji, obhajuji svou víru a denně je nějaká zkouška, ve které chci obstát díky jeho pomoci. Nemám již dětskou duši, která by mě chránila od zlého. Mám i spoustu zkušeností a ráda bych vedla ostatní. Proto chci být křesťansky dospělá.

Příprava mi dala dost. Dověděla jsem se mnoho nového, přesto, že mám náboženství ve škole. Začala jsem konečně o věcech uvažovat a chodit na křesťanské akce. Sama od sebe bych to neudělala. Nikola

Převzato z dopisů mladých otci arcibiskupovi Janovi o biřmování