Prvního října si církev připomíná Svatou Terezii od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, známou jako Terezii z Lisieux. Když tato nenápadná patnáctiletá dívka vstupovala do karmelitánského řádu plná touhy po Bohu, nikdo netušil, že bude právě jednou prohlášena učitelkou církve a patronkou misií. Je také patronkou našeho časopisu a věříme, že v mnohém může inspirovat i vás, naše čtenářky.

Nejsem dost dobrá

Terezka měla svůj oblíbený citát z Písma: „Amen, pravím vám, jestli se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ V době, kdy Terezie žila, bylo mnoho věřících přesvědčeno, že člověk musí být co nejlepší, aby se mohl ukázat před Bohem, kterého vnímali jako soudce. Cesta k Bohu byla vnímaná jako náročné šplhání po schodech, které bylo postaveno na dobrých skutcích, sebezapření nebo postu. Terezie měla velkou touhu po svatosti a zároveň vnímala, že nemá síly ani schopnosti být takto dokonalá.

"Pro mě je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti."

Výtahem přímo k Bohu

Terezie vnímala, že každý nemá dost sil na stoupání po schodech. Ale věděla, že Ježíšova náruč je vždy otevřená. Uvědomila si, že aby mohla být Bohem milovaná, nemusí být velká ani dokonalá. Stačí uznat svou malost a odevzdat ji Pánu. Ježíš a jeho láska se pro ni stala takovým výtahem, který ji může vynést k Bohu.

„To, co se líbí dobrému Bohu, je, že miluji svou maličkosti a svou chudobu. Líbí se mu má slepá důvěra v jeho milosrdenství. To je můj jediný poklad. Proč by to nemohl být i váš poklad? Ježíš nám chce dát své nebe zdarma.“

Malé skutky lásky uprostřed všedních dnů

Dělat malé skutky lásky namísto velkých zásluh - to je cesta, kterou si Terezie zvolila. Tyto malé skutky se snažila dělat každý den tam, kde byla – tedy v klášteře Karmel. Krůčkem na této malé cestě byl například to, že se usmála na sestru, která jí byla nesympatická.

„Nejde o to shromažďovat zásluhy, ale dělat radost milému Bohu.“

I my si s ní můžeme denně připomínat, že dar spásy si nemůžeme zasloužit velkými činy ani svou dokonalostí. Stejně jako Terezie můžeme i my dělat to nejlepší, čeho jsme schopni, a zároveň se obracet k Bohu s dětskou důvěrou a otevřít svá srdce jeho milosti.

Terezie jako biřmovací patronka

„Terezičku z Lisieux jsem si vybrala jako svou biřmovací patronku, protože se mi moc líbily myšlenky, které jsem četla v jejích zápiscích v knížce Příběh jedné duše. Nebála se přiznat svou nedokonalost a slabost. Prostě nic před Bohem nepředstírala. Já bych taky chtěla mít k Bohu takovou důvěru jako ona." Maruška, 18 let

Info o Terezii

Narodila se 2. ledna 1873 jako Terezie Martinová. Do karmelitánského kláštera vstoupila, když jí bylo patnáct let. O jejím vztahu k Bohu se dozvídáme díky tomu, co napsala ve svých denících a dopisech. Dopisovala si s mnoha misionáři, které ve svých dopisech velmi povzbuzovala a ujišťovala o svých modlitbách. I proto je mimo jiné také patronkou misií. Zemřela ve dvaceti třech letech. Jitka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.