Kamarádka vyrazila na semestr studovat do Izraele, takže jsme já a ostatní kamarádi vymysleli, že by bylo super ji navštívit, aby nám nebylo smutno. Zdálo se to jako skvělý nápad, ale ovšem jen do chvíle, než jsem zjistila, že se tam jinak než letadlem nedostaneme. A protože jsem nikdy předtím neletěla, měla jsem z toho opravdu obrovský strach.

Měsíc celá parta a všichni okolo poslouchali o tom, jak se bojím a že asi nezvládnu nastoupit do letadla. Navzdory tomu, že je letecká doprava údajně nejbezpečnější, jsem měla nastudovaná všechna letecká neštěstí, ke kterým by mohlo dojít… Prostě jsem měla strach.

Když přišel den D, přemýšlela jsem, kdy to vzdám a uteču. Neudělala jsem to. S psychickou podporou mých kamarádů jsem nastoupila do letadla, usadila se a při startu i přistání se usilovně modlila. Nic se pak ale nemohlo vyrovnat tomu pocitu, když jsem vystoupila na letišti v Tel Avivu, o pár hodin později se po dlouhých měsících setkala s kamarádkou a pak v Jeruzalémě procházela místa, kde se odehrávaly biblické příběhy.

Takže se nakonec ukázalo, že to nebylo tak zlé, jak jsem se bála. Při zpáteční cestě jsem pak ještě před přistáním v Praze vesele prohlašovala, že se mi létání líbí, a už jsme plánovali, kam to bude příště.

Redaktorka Martina

Foto: Pohled na Jeruzalém z Olivové hory

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.