Vánoce miluju. Je to čas pohody, setkávání, obdarovávání, pohádek, dobrého jídla a pití, tepla domova. A zároveň vím, že to vůbec není samozřejmé a že to vlastně ani není podstata Vánoc.

Uvědomila jsem si to před pár lety, když měl můj manžel na Štědrý den dvanáctihodinovou službu na charitě pro lidi bez domova. Já jsem šla hned ráno k rodičům, dělali jsme spolu bramborový salát, zdobili stromeček, šla jsem na mši…prostě Vánoce, jak mají být. Někdo ale nasazoval svůj život nebo aspoň svoje pohodlí pro lidi v nouzi, někdo mrznul na ulici a o řízku se salátem si mohl nechat zdát. Někdo byl nemocný, někdo dokonce umíral nebo ztratil někoho, koho měl moc rád. Někdo měl jen málo důvodů k radosti.

A to jsou taky Vánoce – Spasitel se narodil nechtěný, v chlévě, v zimě, v nepohodě a už tehdy Boží Prozřetelnost věděla, že tím jeho utrpení nekončí. I to k Vánocům patří.

Tak jen chci říct, že pokud taky zrovna neprožíváš pohodu, jak by se od Tebe mohlo očekávat, je to v pořádku, myslím na Tebe a přeju hodně sil. A taky radost, tu úplně hluboko uvnitř, tu vánoční.

redaktorka Marta

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.