Léto, víc než kterékoli jiné období, svádí člověka k tomu, aby trávil všechen svůj volný čas venku na vzduchu a na sluníčku. A tak, když se mi mezi tábory a brigádou naskytla možnost tří volných dní, neváhala jsem, sbalila krosnu a stan, zavolala své kamarádce a vyrazily jsme na pěší túru do našich krásných beskydských hor.

Neměly jsme žádný konkrétní cíl: každý den jsme pouze chtěly objevit něco nového. První den jsme šly převážně lesem. Slunce pražilo, tak jsme stín stromů velice uvítaly. Povídaly jsme si, cestou jsme potkaly pár dalších turistů. Narazily jsme dokonce na obrovské borůvčí a maliní, tak jsme se zastavily na osvěžující svačinku.

Když se slunce začalo sklánět k obzoru, objevil se před námi rozbitý krmelec. Bylo patrné, že již není využívaný, tak jsme si ustlaly na seně. V posledních paprscích sluníčka jsme se pomodlily a poděkovaly za obyčejný, ale moc krásný den Bohu.

Druhý den ráno jsme se sbalily a pokračovaly v cestě. Ta směřovala stále dolů z kopce, naskytly se nám tak mnohé scenérie dalekých hor na pozadí modré oblohy. V poledne, kdy bylo slunce na obloze nejvýše, se před námi zjevila malá kaplička. Po bližším zkoumání jsme zjistily, že patří soukromému majiteli. Nechtěly jsme narušovat ničí soukromí, tak jsme se začaly ubírat dál, když na nás zavolala stará paní z chaloupky opodál. Pozvala nás dál a nabídla nám limonádu. Zjistily jsme, že ona je majitelkou kapličky. S radostí nám o ní povyprávěla a my s kamarádkou s ještě větší radostí poslouchaly.

Zapovídaly jsme se tolik, že se nám ani nechtělo odcházet. Stará paní nám nabídla, že můžeme přespat u ní na seníku a druhý den pokračovat dál. Moc rády jsme toto pozvání přijaly a slíbily staré paní pomoc, neboť bylo jasné, že zde žije sama. Kolem domu se všude páslo plno ovcí a krav, prádlo pověšené na šňůrách vlálo ve větru a na louce za chalupou se sušilo seno. Společnými silami jsme obstaraly zvířata, schovaly prádlo a shrabaly seno. Navečer jsme se všechny tři šly společně projít do lesa a procházku zakončily modlitbou v kapličce. Pak už nás čekala večeře, kterou nám stará paní připravila, a šly jsme spát.

Ráno nás přivítaly teplé sluneční paprsky pronikající dveřmi seníku dovnitř. Milá stará paní už na nás čekala se snídaní a pozvala nás, abychom, až zase někdy půjdeme kolem, nezapomněly navštívit její kapličku i ji samotnou. Když jsme se loučily, nezapomněla bezelstně dodat, že má dva šikovné vnuky zhruba v našem věku, kteří jsou v současné době sice na táboře, ale jinak s ní zde tráví celé léto. S úsměvem na rtech nám mávala, dokud nám výhled na ni nezakryly stromy.

Slunce stále svítilo, když jsem dorazily do vsi pod kopcem a nasedly na autobus. Když jsem odjížděly, ohlédla jsem se. A možná to byl jen výplod mé fantazie, ale přísahala bych, že jsem na konci za sebou zahlédla zářivě červenou střechu malé kapličky a vedle ní mávající stařenku.

redaktorka Terez

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.