Dnes je krásné odpoledne, všude je nádherně bílo, sníh křupe pod nohama a v lese je takové ticho. Tak si jenom tak vyšlapuju:) a probírám si v duchu uplynulý rok. Jaký byl?

Ze začátku roku obavy a strach z operace, a pak velká vděčnost, že vše dobře dopadlo. Radost z našeho maličkého vnoučka, který prozářil celou naši rodinu, z každého milého setkání, z výletu i společných rodinných deskových her. Ale taky třeba radost z povedeného článku nebo z toho, že se mi pro vás podařilo sehnat do soutěží kosmetiku, o kterou tak rády soutěžíte. Radost, bolest, starosti, vděčnost, euforie, pokoj… Nejsem určitě žádná výjimka, u každého z nás se tyto emoce v určitých intervalech střídají. A myslím si, že je fajn, jednou za čas se ohlédnout a připomenout si, že prožíváme nejenom chvíle „nicmoc“, které se do nás snaží nahustit i sociální sítě nebo zprávy, ale že prožíváme i spoustu úžasných, krásných věcí. Že můžeme a asi bychom i měli:) za spoustu věcí nejenom prosit, ale hlavně děkovat, protože jsou a není jich málo...

Schválně, zkuste si jeden den, třeba zrovna dnes nebo zítra od rána psát, co hezkého se vám přihodilo, každou maličkost hoďte na papír, a pak večer mrkněte, kolik tam toho je. Možná budete překvapeni, kolik dobrého nás denně potkává a ani si to třeba neuvědomujeme. Konec roku už je opravdu za dveřmi, možná by to mohl být takový impuls k malému osobnímu ohlédnutí, poděkování a vděčnosti, za všechno, co jsme tento rok dostali a třeba si to ani neuvědomili.

Krásné, ještě vánoční dny. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.