Když tak pozoruju život kolem sebe, někdy mě napadne nějaké podobenství – přenesení úplně běžné záležitosti do vyšší roviny, do duchovního života.

Tak se stalo, že jsem jednou v noci pozorovala svoje malé miminko u kojení. Je to velký jedlík, a když se v noci vzbudí po několika hodinách bez jídla, nezná bratra. 😊 Začne se rozčilovat, protože chce jíst, a to hned, bez kompromisu. A tak se dá do pláče, funí, kope…až úplně ztratí rozvahu a ani si nevšimne, že už je vše připraveno a může se pustit do jídla. Je už totiž natolik zabrané do svého miminkovského hněvu, že nevidí, že už dostalo, co chtělo, že už je v cíli.

A napadlo mě, že přesně tak je to kolikrát i u nás v duchovním životě. Po něčem toužíme, moc o to prosíme, začneme být netrpěliví a zlobit se, že se nic neděje a naše přání se nám neplní…a jsme tím tak zaujatí, že si ani nevšimneme, že už se dávno děje něco krásného, za co můžeme být vděční.

A tak buďme, biblicky řečeno, jako děti, ale ne jako netrpělivá miminka při nočním kojení. 😊

redaktorka Marta

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.