Jsem OK. Jsem happy. Jsem v poho. To je hustý! Mám se skvěle. Podobné hlášky slyšíme a sami je používáme. O radosti mluvíme, radost cítíme, radost sdílíme. Radost potřebujeme. Radost máme, nebo nemáme. Bez radosti nemáme ten správný pocit, že jsme na světě rádi. Bez radosti nás nic nebaví. Ale co je vlastně radost? Lze ji vlastnit?
Definice radosti je, že radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk, nebo na prožitek čisté lásky a sounáležitosti.
Signálem toho, že je někdo šťastný a má radost, je úsměv. Bohužel to může být tak, že zmizí úsměv, zmizí radost. Někdo se na nás usměje – rozdává radost. Jiný se zamračí – naše radost je pryč. Není to málo? Znamená to že, radost závisí jen na vnějších okolnostech? Nemáme nad ní moc? Kdo by chtěl tak proměnlivou radost?
Někoho milého nečekaně potkáme, venku je krásně, stihla jsem autobus jen tak tak, přečetla jsem si opravdu dobrý vtip, koupila jsem si něco hezkého. To jsou radosti, které přichází a odchází velmi rychle. Nad některými máme jen málo moci, je změnit. Prostě přijdou, na okamžik nám zpříjemní den, nebo pár minut a jsou fuč. Přesto...
Tip: Dělej nečekané radosti druhým. I malá radost se počítá.
Sem patří radost z našeho úsilí. Naše týdenní (měsíční, roční) snaha naučit se zeměpis, anglická slovíčka, střílet na koš nebo zdobit perníčky, která přinesla užitek a kýžený výsledek, je úplně jiná radost. Radost, kterou předcházelo úsilí, snaha, pot, někdy i bolest a nasazení, už je radost, která trvá déle a nejen to, vždy když si na danou věc, kterou jsme dokázali vzpomeneme, vyvolá to v nás znovu pocit spokojenosti a radosti.
Tip: Připomínej si tato malá vítězství nad svým pohodlným já :-)
Radost, která jde ze srdce, je také radost z radosti druhého. Když máme přátele, kteří jsou šťastní a my tu radost můžeme prožívat s nimi, je to něco, co vychází z našeho srdce. Rčení, že sdílená radost je dvojitá radost – určitě platí. Prožívat sounáležitost a nezištnou radost můžeš nejen v rodině a s kamarády, když se slaví něčí úspěch, či narozeniny. I radost (úsměv, spokojenost) někoho cizího, ke komu nemáme citový vztah, ale komu my jsme udělali radost, může vést k naplnění našeho srdce radostí. Jen si to zkuste uvědomit.
Tip: Když někoho pouštíte sednout v tramvaji, nedělejte to z povinnosti, ale vědomím, že tomu druhému chci udělat radost. Váš pohled na lidi a situace se změní:-) Uvidíte!
My křesťané bychom měli mít ještě jednu radost. Radost z odpuštění hříchů a ze spasení. Je to jiný level a těžko se o tom mluví. Je to zvláštní radost, která nezmizí, když přijdou starosti a těžkosti. Je to radost, která nezáleží na vnějších okolnostech, ani na našem úspěchu či selhání. Vědomí, že můj život má smysl a Ježíš mě spasil. Že mu na mně záleží tak, že za mě položil život. Vědomí lásky bez hranic, lásky která odpouští a která nikdy neskončí, musí změnit naše vnímání a postoj. Není možné být „pasivní“.
Radost ze spasení není omezená jen na chvíli. Je to vědomí, že je tu Bůh, který je se mnou a nikdy mě neopustí. Ježíš nám odkazuje svůj pokoj a Duch Svatý proměňuje naše srdce. Kde je proměněné srdce, tam bude vždycky radost navzdory okolnostem. Možná naše radost nebude navenek jásavá, ale srdce bude mít jistotu v Boží lásku a zaslíbení.
Tip: Pros Ducha Svatého za jeho dary. Chval Boha za jeho stvoření a Ježíši děkuj za Lásku.
Citát: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná." (edit. Jan 15, 7 a 11.)
Maruška St
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.