Kamarádky se rozhádaly, nesnáší se, nemluví spolu, jsou na sebe naštvané… A já je mám obě hrozně moc ráda a nechci o žádnou přijít, ale ony mě neustále nutí, abych se rozhodla, na čí stranu se přidám. Opravdu nepříjemná a komplikovaná situace. Už se vám to někdy stalo?

Mně se to stalo několikrát. Nemám totiž ráda konflikty a ze všech sil se jim vyhýbám. Věřím totiž tomu, že když je snaha, vše se dá vyřešit v klidu a na všem se dá domluvit a ke všem lidem je potřeba přistupovat s úctou a s pochopením. Samozřejmě, ne vždycky to jde a občas celá situace skončí konfliktem, rozhádáním… Ale většinou se mi podařilo vyřešit nepříjemnou situaci v klidu.

Právě moje nekonfliktní povaha je zřejmě důvodem, proč se mi velká část rodiny, kamarádek a známých chodí svěřovat a já jsem vděčná, že mám jejich důvěru. Zároveň mě tahle povahová vlastnost dostává do situací, kdy se najednou ocitnu mezi „znepřátelenými stranami“.

Pokud jste se někdy dostali mezi rozhádané kamarádky, tak víte, že to určitě není záviděníhodná situace. Každá se vás snaží přetáhnout na svoji stranu a vysvětlit, že ona je ta, která má právo být ukřivděná a bylo jí ublíženo a že máte tu druhou nesnášet. Takové chvíle jsou mnohem komplikovanější než okamžiky, kdy se s někým nepohodneme my sami.

Co s tím? Jak v takové situaci nepřijít o nějakou kamarádku? I když vždycky záleží na konkrétní situaci, tady je pár tipů, které mohou pomoci celou situaci zvládnout:

• Naslouchám oběma stranám, protože každá má svou verzi a vnímá celou situaci jinak. Spousta konfliktů vzniká právě tím, že nenasloucháme a něco mylně předpokládáme.
• Dívám se na situaci očima těch druhých. To, co mně přijde jako naprostá malichernost, kterou se nepotřebuju zabývat, může pro jiného být naprosto zásadní věc, která mu ublíží. Každý jsme prostě jiný, proto je potřeba zkusit se vžít do situace toho druhého. Proč se tak zachoval? Proč reaguje takto? Hodně to pomůže pochopit podstatu konfliktu a nabídnout kamarádkách trochu jiný pohled na věc.
• Nestrkám nos do cizích věcí. I když se moje kamarádky hádají nebo jsou na sebe navzíjem naštvané, musím umět poznat, že některé věci se mě prostě netýkají. Jsou to moje kamarádky a mají mezi sebou nějaký spor a já je v takové chvíli mohu vyslechnout, nesoudit je, říct jim svůj názor a podělit se o to, jak bych celou situaci řešila já, ale v určité fázi už je to jen mezi nimi. Někdy totiž v dobré víře, že tím pomáháme, se začneme vnucovat a začneme řešit něco za druhého – prostě strkáme nos tam, kam nemáme – a ve výsledku celou situaci ještě zhoršíme.
• Nemůžu zůstat neutrální vždycky. V některých situacích opravdu někdo někomu hrozně moc ublíží (třeba pomluvou nebo vyzrazením tajemství) a je potřeba, abychom se jasně postavili na stranu toho, komu bylo ublíženo. Je totiž rozdíl mezi nedorozuměním, kdy lze být neutrální, a cíleným uděláním něčeho špatného. Od kamarádek se očekává, že se jedna druhé zastane, i když je nepříjemné, že je to proti další kamarádce, která se ovšem zachovala špatně. I tyto situace ovšem mohou skončit usmířením a my tomu můžeme trochu pomoci.
• Nepřiživuju negativní emoce. Nemůžeme po nikom chtít, aby přestal být ze dne na den naštvaný. Je potřeba chápat, že někdy to chce čas, proto nemůžeme kamarádku nutit, že teď má přestat být naštvaná a má to všchno hodit za hlavu. Bude to nějakou dobu trvat, než vztek trochu poleví, a ze začátku kamarádka nejspíš nebude chtít o nějakém odpuštění ani slyšet. To, co bychom v této situaci určitě neměli dělat, je přiživování vzteku a hledání dalších špatností na tom druhém, pomlouvání apod. Takové věci jen ztíží případné usmíření v budoucnu
• Musím přijmout, že nemůžu změnit druhé. Nemůžeme ovlivnit a kontrolovat to, co dělají ostatní. Můžeme ovšem ovlivnit to, jak se zachováme my sami – odpustíme, hledáme cesty k usmíření, nepřiživujeme vztek, nevyvoláváme konflikty… Ostatním můžeme říct svůj názor, ale nemůžeme ovlivnit to, jak se ostatní rozhodnou. Pokud se kamarádky rozhodnou, že už spolu nikdy v životě nepromluví, my to musíme respektovat.
• Můžu se kamarádit s někým, kdo se nekamarádí mezi sebou. Je super mít partu kamarádek. Jenže zároveň jsou mezilidské vztahy komplikované, proto se některá přátelství rozpadnou. To, že spolu kamarádky nemluví, neznamená, že si musím vybrat jednu stranu. Opravdu záleží na konkrétní situaci, ale velmi často se mohu dál kamarádit s oběma, jenom už nepodnikáme věci společně, ale s každou zvlášť. Důležité je nebát se o tom s kamarádkami mluvit.

Spoustu krásných přátelství v letošním roce přeje redaktorka Martina

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce